Co je Vojtova metoda a jak pomohla mému synovi

Vojtova metoda vychází z teorie, že v mozku každého člověka jsou geneticky zakódované vrozené pohybové vzorce. Vojtova metoda primárně neučí, nenacvičuje ani netrénuje vzpřimování, uchopování a chůzi. Toto cvičení aktivuje vrozené pohybové vzorce, tedy koordinované pohyby trupu a končetin. Cvičení pomáhá i na posílení břišního svalstva, pravidelnému dýchání, upravuje srdeční frekvenci a pozitivně stimuluje nervovou soustavu. Je to jedno z účinných cvičení k zajištění správného vývoje dítěte. Není podporováno léky.

Jak takové cvičení probíhá?

Terapeut vyvíjí cílený tlak v určitých aktivačních zónách na těle pacienta, v polohách na břiše, na zádech a na boku. Aktivuje se reflexní plazení a otáčení, v nichž jsou obsaženy všechny základní prvky lidského pohybu vpřed, rovnováha, vzpřimování těla, cílené úchopové a krokové pohyby končetin. Tyto pohyby jsou aktivovány nezávisle na vůli pacienta. Opakováním těchto reflexních pohybů dochází k uvolnění nebo vytvoření nových spojů v mozku a míše. Jsou aktivovány svaly v oblasti páteře, horních a dolních končetin a obličeje.

Je deset aktivních zón na trupu, horních a dolních končetinách. Kombinací těchto zón a změnami tlaku a tahu je aktivováno reflexní otáčení a plazení. Důležitou roli hraje i optimální úhlové nastavení a odpory. Terapeut klade odpor proti jednotlivým dílčím pohybům. Svaly v okolí brzděné části těla vyvíjejí větší napětí, aniž by se zkracovaly. Proto dojde ke zvýšení svalové aktivity i vzdálenějších částí těla (břicha, zad, rukou, nohou).

Rodiče, kteří musí se svým dítětem cvičit Vojtovou metodou, dochází s dítětem pravidelně k fyzioterapeutovi, který je naučí, jak s dítětem mají cvičit. Cvičí se až 5x denně podle potřeby. Dítě je celé svlečené.

Začátky Vojtovy terapie

Základ Vojtovy terapie položil český lékař Václav Vojta v padesátých letech minulého století. Během studie léčby dětí s dětskou mozkovou obrnou objevil tzv. reflexní lokomoci, tj. pohyb těla vpřed.

U dětí s dětskou mozkovou obrnou zkoušel v různých polohách vyvolat nevědomé motorické reakce trupu a končetin. Vždy tyto reakce směřovaly k pohybu vpřed. Stejný princip vyzkoušel u zcela zdravých dětí a zjistil, že to funguje i u nich. Vydedukoval, že u malých pacientů s dětskou mozkovou obrnou jde o funkční blokády pohybového vývoje. Z mnoha výsledků rozvíjel svou práci dál.

Využití Vojtovy metody

Vojtovu metodu lze využít od narození do dospělosti. U malých dětí, školáků a dospívajících může terapie pozitivně ovlivnit proces zrání a růstu. Léčba dospělých je o obnovení přístupu k původně zdravým pohybovým vzorcům.

Vojtova metoda má mnoho využití, u centrálních koordinačních poruch kojeneckého věku, u dětské mozkové obrny, při různých svalových onemocněních, u chorob páteře, při problémech s dýcháním a polykáním, u vrozených vývojových vad kyčlí. Může hodně pomoci u předčasně narozených dětí.

Maminky, překonejte se

Mylná je představa, že děti u cvičení pláčou, protože je to bolí. Pláčou, protože mohou cítit nejistotu a vadí jim vynucená poloha. Ze začátku to může být tím, že je jim zima, cvičí svlečené a ještě nemají dostatečně vyvinutou termoregulaci. Jinak než pláčem se malé děti ozvat neumí.

Maminky, které musíte s dítětem cvičit, mějte pozitivní postoj ke cvičení. Pochybnosti přenášíte na dítě, které nevyrovnaný stav maminky vycítí a prožívá to spolu s ní. Maminky, které cvičily s dětmi Vojtovu metodu, vědí, že výsledky vysoce převažují nad všemi obavami a nepříjemnostmi. Pomáhá klidný a rozhodný přístup. Odcvičte vše, co máte, a pak dítě pochovejte. Bude vědět, že cvičení skončilo.

Jaké mám se cvičením pomocí Vojtovy metody já?

Já jsem s malým začala cvičit, když mu byli asi tři měsíce. Byl předčasně narozený a hypotonický. O této metodě jsem věděla už dřív, moje sestra i spousta mých kamarádek jí cvičily s dětmi. I když byly donošené, přeci jenom ji potřebovaly. Když mi fyzioterapeutka ukázala první dva cviky, myslela jsem, že to nezvládnu. Časem jsem ale cvičení dostala do ruky a nakonec jsem vymyslela i časový plán, jak a kdy cvičit. Cvičili jsme čtyřikrát denně. Což je docela těžké skloubit u tak malého dítěte se spánkem a jídlem.

Všude se píše, necvičte s dítětem na místě, které používáte i na něco jiného jako je přebalovací pult, aby to dítě nemělo spojeno s místem cvičení. Také se mi to neosvědčilo. Nejlépe se mi cvičilo na zemi na hrací dece, pod kterou byly pěnové puzzle, takže to bylo měkké. Pohráli jsme si a pak jsme cvičili nebo naopak. Syn určitě s tímto místem neměl spojeno nic negativního. Vždy věděl, kdy se už necvičí.

Cvičili jsme do jeho osmnácti měsíců, než začal sám chodit. Čím byl starší, tím se samozřejmě cvičilo hůř, protože měl už sílu a bránil se. Když cviky zabíraly a byl vidět posun ve vývoji, tak mě to ještě více nabilo. A že výsledky jsou opravdu viditelné. Když se začal obracet, lézt nebo chodit, vždy to začal dělat hned správně. Neosvojil si žádné špatné návyky. Za pár měsíců mu budou tři roky a nikdo by nepoznal, že cvičil „Vojtovku“. Krásně dohnal své vrstevníky.