Sopka Komorní hůrka

Komorní hůrka (495 m) je nejmladší sopkou na území Českého masivu a nachází se nedalo měst Cheb a Františkovy Lázně. Sopka vznikla na dně již vysychajícího slaného jezera, které se rozkládalo v dnešní Chebské a Sokolovské pánvi. Vrchol Komorní Hůrky dnes dosahuje výšky 503 m n. m.

Naposledy činná byla sopa podle odhadů vědců na počátku čtvrtohor, tedy před milióny let. Doznívající vulkanickou činnost zde připomíná jen oxid uhličitý v podobě mofetů (probublávajících plynů na zlomových liniích). Od roku 1933 je toto území chráněné. Dnes je Komorní hůrka národní přírodní památkou o rozloze 7,1 hektaru. Komorní Hůrka je jednou z nejprobádanějších sopek, známou v celém vědeckém světě. O její slávu se zasloužily desítky vědců, kteří této sopce věnují pozornost více jak 200 let.

Na konci 18. a na začátku 19. století ještě geologové zcela nevěděli, jak vlastně horniny vznikají. Byli rozděleni ve dva tábory - neptunisty a plutonisty. Neptunisté soudili, že horniny vznikají usazováním ve vodním prostředí, a že tedy i Komorní hůrka má svůj původ v uhelných slojích, které později vyhořely. Plutonisté naopak zastávali názor, že je sopečného původu. Komorní hůrku v té době navštívili a studovali přední světoví odborníci. O její průzkum se zasloužil také německý básník Johann Wolfgang Goethe. Několikrát navštívil Komorní Hůrku, účastnil se sporu o jejím původu a navrhl prokopat kopec a získat tak odpověď na otázku vzniku hornin sopečnou činností. Ve svahu nad štolou vystupuje čedičová skalka, na níž je neznámým umělcem vytesán reliéf hlavy J. W. Goetha s nápisem „Goethe dem Erforscher des Kammerbühls – 1808, 1820, 1822 - (Goethovi, zkoumateli Komorní Hůrky), připomínající, že v těchto letech básník navštívil Komorní Hůrku.

Tam, kde nebylo možno zjistit vše pozorováním z povrchu, zbývalo jediné - podívat se pod sopku. Proto v letech 1834 - 1837 nechal Kašpar hr. Šternberk do úbočí Komorní hůrky razit štolu. Průzkumné štoly jsou již dnes zavalené. Ústí štoly je opatřeno žulovým portálem s nápisem „Den Naturfreunden gewidmet v. G. K. Sternberg, MDCCCXXXVII“ (přátelům přírody věnováno hrabětem G. K. Sternbergem, 1837). Památník připomíná, že toto důlní dílo bylo raženo pouze pro vědecké účely.

O Komorní hůrce se vypráví řada legend a pověstí - jedna z nich mluví o zakletých duších, další o trpasličím královi ze severu, který poslal své tři syny pokračovat v tradici a usadit se v jiné zemi. Všichni nalezli nový domov v podhůří Slavkovského lesa - Karlových Varch, Mariánských Lázních a na Komorní hůrce.