já mam toto když projíždím fotky a vidím jaky byl maly uzlíček u věcí ani ne

Ja ted vyrazuji veci co tyden jak maly roste a dojimat se ani nestiham:D

Tak ja je.tridim do pytlu a schovavam na druhe,ktere.snad nekdy bude.. Vcera dcerka slavila prvni rok,tak jsme si pustili zabery z porodnice je fakt,ze rostou rychle

Tak v tom případě jsem taky divná třídění pidi věcí mě nikdy k slzám nedojímalo, a to jinak brečím nad každou "blbinou", jako jo povzdechnout si jak byli malincí a že to hrozně rychle uteklo

Měla jsem to stejně jako vy. Když jsem dávala věci po dětech sestře, taky mi přišly hrozně malinké a zdálo se mi až neuvěřitelné, jak malincí ti naši dva divočáci byli. Ale nijak zvlášť mě to nedojalo, ač po dvou dětech jsem docela cíťa

Taky jsem koukala na ty prťavý oblečky a povzdechla jsem si jak to rychle utíká a že není možné, že byla tak strašně maličká, ale slzy neproběhly. A ne, nejste divná...

Asi jsem taky divná nedávno jsem také probírala věci po synovi když byl miminko a člověk si zavzpomíná jaký to bylo malinký stvoření a jak za krátkou dobu vyrostl,ale k pláči mě to nedohnalo,spis s úsměvem vzpomíná

Já se taky někdy ráda pokochám, ale brečet mne ještě nenapadlo, zkusím

Nedávno jsem ukládala věci co jsou synovi male. Schovavam je pro sourozence. Pripomela jsem si jak malinký

Jasně,že ráda vzpomínám,nejen u oblečků,hlavně u fotek,to je normální. Ale spíš se usmívám,nebrečím