Mocenské hry aneb hraním k větší pohodě

Tzv. mocenské hry v principu mají dítě naplnit pocitem síly a moci, často se při hře i od srdce směje. Hrou se dítě uvolní a zmizí jeho frustrace, agresivita, vztek, smutek, naplní se jeho skryté potřeby.  Dítě tak také snáze “strpí” i něco nepříjemného a jde se s ním lépe domluvit. Například když vás čeká třeba vyšetření u pediatra, odchod do školky, nebo cokoliv co dítě hůř snáší a třeba i nespolupracuje nebo se vzteká.

Před jakoukoliv nepříjemnou situací si takovou hru zahrajete a uvidíte, jak na to dítě bude reagovat. Vše však nemusí být hned, některé děti se uvolní až časem, u jiných nastane větší či menší posun ihned. Pokud jste s jakoukoliv situací bojovali hodně dlouho, nečekejte zázraky na počkání. Chce to, aby se i rodič uvolnil a myslel pozitivně. Nepřemýšlejte stylem “to zas bude, zase se nenechá vyšetřit, nikdo jiný se nevzteká, zase bude křičet”. Na jakoukoliv situaci připravte sebe i dítě, netlačte na pilu a v neposlední řadě si představujte reakce, které byste od svého dítěte chtěli zažít. Opravdu to funguje. A teď si pojďme hrát!

Pro koho jsou hry vhodné?

Pro každého, kdo cítí jakoukoliv nepohodu s dětmi. Ač se jedná o alternativní způsob výchovy, vyzkoušet ho může každý. Zažijete si s dětmi více legrace a naučíte se vidět svět i z jejich strany. Pokud znáte Naomi Aldort, která se zabývá respektující výchovou dětí, tak i ona tyto hry používá a doporučuje. Mezi její podobně smýšlející kolegy patří Harvey Karp, Laura Markham, Aletha Solter. Pokud se s partnerem neshodnete na výchově nebo ho nemůžete přimět k určitým hrám s dětmi, mocenské hry jsou ideální právě pro muže, pro něž je tento způsob hry přirozený. Možná už v rodině tyto hry nějakým způsobem hrajete, aniž byste je předtím nějak pojmenovali nebo používaly účelně. 

Jak hrát mocenské hry

Nejčastěji nás vyzývá ke hře dítě svým chováním, které někteří považují za nevhodné (dítě se na nás věší, chová se jako miminko, pořád něco háže na zem, schovává se, utíká před námi, když se má oblékat, vymýšlí nesmysly apod.).  Nás dospělé to mnohdy obtěžuje, nelíbí se nám, že dítě nespolupracuje, jsme unavení, bojujeme s dítětem, nevidíme smysl naladit se na hru dítěte. Pokud máme čas a náladu, dáme dítěti prostor a hrajeme jeho hru, kdy ono je ten, co vítězí a my dramaticky přeháníme. Dítě si touto hrou zpracovává nějaký svůj zážitek nebo pocit a je pro něj velmi léčivá. Užijeme si spoustu smíchu, sblíží nás to s dítětem, dítě má splněnou potřebu pozornosti a je spokojené. I my se budeme cítit lépe a budeme mít klidnější domácnost. Na děti,  které jsou poslední dobou více nespokojené, přetížené, rozhozené nebo dokonce agresivní, tato hra působí až zázračně. Funguje skvěle na jakékoliv změny v rodině i v životě, jako nová školka, nový sourozenec, stěhování, rozvod, ale i doba covidová.

Příklady mocenských her

1. Znáte polštářovou bitvu? Dítě po vás hodí malý polštář nebo plyšáka (pro někoho až tragédie, co si to dovoluje) a vy řeknete “au, co to na mě spadlo, to byl snad balvan, kdo to hodil, asi nějakej skřítek”. A dítě to navnadí a pokračuje a vy reakce přeháníte, až se třeba válíte na zemi. Dítě se směje a je spokojeno, zpravidla hru dítě ukončí samo. Pokud vám přijde, že už bylo dost hraní, ukončete ji vy. Když dítě bude plakat, uznejte pocity a buďte s ním. I pláč je ozdravný.
2. Nechce se dětem na procházku, jsou už unavení a chtějí se nosit nebo chcete dojít se smíchem domů? Nalákejte dítě na hru, praskliny v chodníku jsou láva, čáry lasery, musíš přeskakovat, chodit po určité straně apod. Dítě s větší fantazií se chytne a vymyslí svá pravidla. Pro méně nápadité děti mějte nachystanou křídu a ono bude dělat šipky, aby vás dovedlo domů. Dítě určuje kudy a jak jít a vy musíte jít podle něj, i když jdete úplně stejnou cestou, jako vždy.
3. Hra “Nesmíš” - úžasná hra na živé dítě u babičky, v čekárně, nebo na místech, kde na to někdo nemá náladu. Pokud se tak dítě chová vždy, je lepší si hru zahrát předem, obzvláště, pokud si nemáme, kam zalézt a hru si zahrát. Zakazujeme dítěti sednout si na židli, skákat tatínkovi na záda, lehnout si do postele a ono porušuje naše “zákazy”. Já aplikuji v situacích, když syn něco nechce - nechoď se vyčůrat a hned je na záchodě (třeba při odchodu z domu). Případně řeknu, nechoď na záchod, půjdu první a on mě předběhne a já trpím a on je spokojený a nemusíme řešit čůrání před školou, jako obvykle. 
4. Pereme se o dítě. Dobrá hra, pokud spolupracuje partner a pro děti, které se cítí odstrčené (po celém dni ve školce nebo u babičky, po narození sourozence nebo po půldenním nákupu nábytku, kdy jsme si ho moc nevšímali). Dobré i v situacích, kdy si chce dát maminka sprchu nebo tatínek zahrát hru a dítě chce být zrovna nejvíc s daným rodičem. Druhý rodič říká “ne, já si vezmu Honzíka, já chci být teď s mým milovaným, krásným synem” a tatínek reaguje obdobně. Dítě se cítí naplněné láskou a pocitem, že je k roztrhání.
5. Hra na příchod z práce. Fajn hra hlavně pro maminky, které musely nastoupit do práce a jejich děti to hůře nesou, zejména, pokud jste měli své společné ranní či dopolední rituály a aktivity. Jedná se o jednoduchou hru na shledání. Máma hraje, že se vrací z práce, může zaklepat nebo zazvonit a dítě běží obejmout mámu. Pokud je odloučení pro dítě hodně bolestné, může chtít hrát opakovaně, nechte ho nabažit. Pokud už je to pro vás únavné, představte si, že jste se po dlouhém odloučení vrátili z nemocnice a konečně se vidíte. Nebo si připomeňte fakt, že jsou vaše děti zdravé a můžete s nimi tuto hru hrát.

Co když dítě nerozezná hru od reality?

Máte pochybnosti, že dítě nepozná, co je hra a bude se tak chovat, i když po něm opravdu budeme něco chtít? Některé typy mocenských her jsou vhodné již pro miminka, můžete tedy začít s jakkoliv starým dítětem. Často se nám tyto hry hodí právě u batolat a předškoláků, účinné jsou ale i u dospívajících. Dítě moc dobře rozezná realitu od hry, tak jej nepodceňujme. Základem je, že nedodržujeme pravidla, ale principy. Například neříkáme, že se nikdy neskáče v kaluži, nebo se nikdy nehází kameny, ale skáčeme v gumákách a házíme, když v dosahu nikdo není. Pokud jste tyto hry nikdy nehráli, možná dítě nebude chtít přestat, časem se ale nabaží a bude stačit chvilka. Tak jako, když si s nimi skládáme Lego nebo čteme. Dítě je rádo za každý 100% čas, který jim věnujeme, i když trvá jen pár minut. 

Jestliže je dítě spokojené a nemusíte s ním řešit žádné problémy, pak jsou jeho potřeby naplněny a není třeba mocenské hry zavádět. I když se cítíte unavení nebo se vám do her nechce, stojí to za zkoušku v případě, že vám s dítětem cokoliv “neklape”. Nemáte co ztratit. Dost možná uvidíte obrat a nastane klid na obou frontách, pokud tyto hry nejsou pro vaše dítě ani pro vás, tak s tím zkrátka skončíte. Na druhou stranu pro dítě je hodně frustrující, když nejsou naplněny jeho potřeby a také je z toho unavené. Pro nás je více únavné a časově náročné řešit vztek a další emoce dítěte, hra nás spíše uvolní.

Symbolické hry

Jestliže nás dítě opakovaně plácá, tahá za vlasy, nebo se chová hrubě k ostatním dětem, máme tendenci jejich chování zastavit. Tyto děti mají v sobě hodně nahromaděného vzteku a dalších emocí, které výustí k agresivitě, případně se takto někdo chová k nim (mohou to být i jiné děti ve školce). Pokud je zastavíme nebo potrestáme, opět potlačíme jejich emoce a chování se může stupňovat. Raději s nimi hrejme mocenské hry, účinné jsou i tzv. symbolické hry. Nachystáme si figurky nebo plyšáky a hrajeme scénku, jak někdo bije ostatní nebo cokoliv při čem se dítě ztotožní. Možná dá ostataním plyšákům na frak, možná zahraje scénku, jakou by chtěl zažít. Každopádně jej i tato hra ozdraví. Symbolické hry se se dají hrát na různá témata, plyšáci u zubaře, ve škole, na hřišti. Můžeme se zasmát nad popletenou učitelkou nebo infantilní mámou. Účelem je dostat ze sebe smíchem nahromaděný tlak.