Dětský ombudsman: kdo chrání práva dětí v Česku a proč by o tom maminky měly vědět

Funkce dětského ombudsmana je v České republice stále nová, ale její význam roste každým měsícem. Rodiče i děti se na něj mohou obracet v situacích, kdy mají pocit, že škola, úřady nebo jiné instituce nejednají spravedlivě, nebo když dítě potřebuje ochranu a podporu. V březnu 2026 byl historicky prvním dětským ombudsmanem zvolen opatrovnický soudce Martin Beneš, který se dlouhodobě věnuje rodinám, dětem a řešení rodičovských sporů. Jeho úkolem je chránit práva dětí, být jejich hlasem a pomáhat tam, kde běžné postupy selhávají.

Proč tato funkce vznikla a co má dětský ombudsman na starosti

Funkce dětského ombudsmana byla založena v roce 2025. Do té doby jsme byli jednou z posledních zemí Evropské unie, která neměla samostatnou instituci zaměřenou výhradně na práva dětí. Přitom právě děti jsou skupinou, která se sama často neumí bránit. Neví, na koho se obrátit, nebo se bojí ozvat. Úkolem dětského ombudsmana je dohlížet na to, aby instituce jednaly v souladu s právem a v nejlepším zájmu dítěte. Může prověřovat postupy škol, úřadů, nemocnic, sociálních služeb i zařízení, kde děti žijí nebo tráví čas. Pokud zjistí chybu, může žádat nápravu, upozornit na systémové problémy nebo doporučit změny. Neřeší tresty ani soudní rozhodnutí, ale může upozornit na nespravedlnost, která by jinak zůstala bez povšimnutí.

Důležité je, že ombudsman není jen „kontrolní orgán“. Je to také místo, kde děti i rodiče mohou získat podporu, informace a pocit, že jejich hlas má váhu. V mnoha případech je to první instituce, která dítě skutečně vyslechne.

Kdo je Martin Beneš a proč je pro tuto roli vhodný

Martin Beneš byl zvolen v březnu 2026 jako první dětský ombudsman v historii České republiky. Jeho profesní zkušenosti jsou pro tuto funkci zásadní. Působil jako opatrovnický soudce, tedy člověk, který denně řeší situace dětí v konfliktních rodinách, rozvody, péči o děti, střídavou péči, zanedbávání nebo ohrožení dítěte. Pracoval v mezioborových týmech, které se snaží řešit příčiny rodinných sporů, ne jen jejich následky. Má zkušenosti s komunikací s dětmi, s jejich vyslýcháním v bezpečném prostředí a s hledáním cest, jak dítěti zajistit stabilitu a bezpečí. Jeho práce byla zaměřená na to, aby děti nebyly jen „předmětem řízení“, ale aby měly možnost být slyšeny.

Právě tato zkušenost je pro funkci dětského ombudsmana klíčová. Ombudsman musí rozumět tomu, jak instituce fungují, ale zároveň musí být citlivý k tomu, co dítě prožívá. Musí umět naslouchat, ptát se a hledat řešení, která jsou realistická a zároveň lidská.

S čím se na dětského ombudsmana mohou rodiče obrátit

Maminky často řeší situace, které se zdají malé, ale pro dítě mohou být zásadní. Šikana ve škole, nespravedlivé zacházení, neochota školy řešit problém, nejasné postupy úřadů, dlouhé čekací lhůty, neochota institucí komunikovat nebo situace, kdy dítě nemá možnost říct svůj názor. Právě v těchto chvílích může dětský ombudsman pomoci. Může prověřit, zda škola nebo úřad postupoval správně, zda byly dodrženy zákonné povinnosti a zda bylo jednáno v nejlepším zájmu dítěte. Pokud zjistí chybu, může požádat o nápravu nebo upozornit na systémový problém. Velmi časté jsou také podněty týkající se rodičovských sporů. Ombudsman nezasahuje do soudních rozhodnutí, ale může upozornit na situace, kdy dítě není slyšeno, kdy se jeho potřeby ztrácejí v konfliktu rodičů nebo kdy instituce postupují nejednotně.

Dítě může ombudsmana kontaktovat samo

Jednou z největších výhod této instituce je, že dítě může podat podnět samo. Nemusí o tom vědět rodiče, nemusí mít souhlas školy. Stačí, když dítě cítí, že se mu děje něco nespravedlivého nebo že potřebuje pomoc. Děti mohou psát e‑mail, volat nebo využít webové formuláře. Ombudsman je povinen jejich podnět přijmout a zabývat se jím. Pro mnoho dětí je to bezpečný způsob, jak říct, že se něco děje, například když se bojí svěřit doma, když se stydí nebo když mají pocit, že je nikdo nebere vážně. To je důvod, proč je důležité, aby rodiče o této možnosti věděli. Ne proto, aby děti obcházely rodiče, ale aby měly jistotu, že existuje někdo, kdo je vyslechne, i když se ocitnou v těžké situaci.

Jak ombudsman pracuje a jaké má plány

Martin Beneš chce být dětem blíž, nejen formálně. Plánuje jezdit do škol, mluvit s dětmi přímo, vytvořit dětský poradní tým a komunikovat s mladými lidmi prostřednictvím platforem, které používají. Chce také posílit povědomí o právech dětí, nejen mezi rodiči, ale i mezi učiteli, sociálními pracovníky a dalšími odborníky. Velkým tématem je také dostupnost duševního zdraví, prevence šikany a podpora dětí, které žijí v náročných rodinných podmínkách.

Ombudsman může upozornit na problémy, které se objevují v médiích nebo které rodiče dlouhodobě kritizují. Například upozornil na nejasná pravidla přijímacích zkoušek, která komplikovala situaci dětem se zdravotním omezením. Jeho role je tedy nejen individuální, ale i systémová.

Proč by o dětském ombudsmanovi měla vědět každá maminka

Protože je to instituce, která stojí na straně dítěte. Protože může pomoci tam, kde rodiče narazí na neochotu, nejasnosti nebo nepochopení. Protože dítě může ombudsmana kontaktovat samo, když se bojí nebo neví, co dělat. Protože ombudsman může otevřít dveře tam, kde se rodiče cítí bezmocní.

Maminky často řeší věci, které se zdají „malé“, ale pro dítě mohou být zásadní. Ombudsman je tu od toho, aby pomohl i tam, kde se problém zdá neviditelný nebo bagatelizovaný.