Chodítka - ano či ne?

V některých zemích jsou chodítka již zakázanou pomůckou, u nás je bohužel legislativa poměrně benevolentní.

Do chodítka jsou většinou posazovány děti, které samy ani nechodí, ani nestojí. Pokud do něčeho takového své nechodící dítě posadíte, myslíte si, že se naučí pohybovat po vlastní ose rychleji? Není to tak, naopak to může mít pro jeho motoriku neblahé následky. Svaly kojenců ještě nejsou plně vyvinuty, takže usmívat se a tleskat osmiměsíčnímu miminku za to, že ho podpírá jakási konstrukce, vůbec není na místě. Navíc trpí i kyčle, které chodítko a jeho postroje tlačí do nesprávné pozice. Dítko totiž nesedí, ale je zavěšeno v poloze, která pro něj není žádným přínosem, a jen se špičkami nohou odráží od podlahy. Navíc dítě nevidí na své nohy a jeho mozek tak nedostává ty správné informace pro správný motorický vývoj.

Chůze je složitý proces. Dítě začíná chodit podél nábytku úkroky do stran. Musí se naučit pracovat s těžištěm a udržet rovnováhu, vyvíjí se nožní klenba. Pohyb v chodítku způsobuje, že si dítě kvůli opoře vybuduje špatné pohybové návyky pro chůzi. Což může později způsobit komplikace třeba v podobě bolesti zad.

Nechte svému dítěti přirozený vývoj. Uděláte pro něj to nejlepší, co můžete. Chodítkem můžete psychomotorický vývoj zbrzdit. Může pak přijít zbytečně na řadu dlouhodobá a náročná rehabilitace. Dopřejte svému dítěti volnost. Sice po menších krůčcích, ale rádo vám předvede, co umí.

Jsou chodítka bezpečná?

Nezapomínejme ani na bezpečnost. Podle průzkumů ČOI (Česká obchodní inspekce) splnila kritéria pro bezpečnost pouhá polovina chodítek na našem trhu. Z dětí chodících v chodítku mohou často rodiče nabýt nesprávného dojmu, že dítě je již plně mobilní. Pouštějí tak děti na pochůzky kolem domu. Tyto děti pak často končí v ordinacích doktorů po pádu ze schodů, převrácení chodítka či nárazu do nábytku.

Od roku 2000 by měla být chodítka bezpečnější. Měla by být vybavena uchopovacím mechanismem, který udržuje dítě dále od okraje schodiště nebo designem, který brání nabourání do dveřního rámu. Mnoho výrobců však tyto normy stále nedodržuje.

Jaké druhy chodítek existují?

Statické chodítko

To jsou klasická chodítka. Může psychomotorický vývoj dětí zbrzdit. Dítě v něm nesedí, je zavěšeno v nepřirozené poloze a špičkami nohou se odráží od podlahy.

Aktivní chodítko

Pokud opravdu toužíte svému dítěti pořídit chodítko, zvolte aktivní chodítko – vozík. Je méně škodlivé. Poslouží jako pojízdná opora při prvních krůčcích i jako hračka a jeho nesprávné použití je téměř vyloučené. Do tohoto chodítka se dítě neposazuje, jen ho před sebou tlačí (funguje na principu pro zdravotně postižené). Tato chodítka lze používat na hraní přibližně od devíti měsíců. Nejdříve se používá například jako hrací panel a později, když dítě chodí kolem nábytku, se díky tomuto chodítku může zdokonalovat v chůzi. Pokud ale nechcete utrácet za drahá chodítka, nezoufejte. Většina dětí si udělá chodítko třeba z kuchyňské židle nebo krabice, protože malí objevitelé touží poznat co nejvíce nových věcí.

Argumenty pro a proti chodítkům

Pro:

• Pohodlnost – dítě je v relativním bezpečí, máte možnost se věnovat domácnosti nebo staršímu sourozenci.

Proti:

• Zbytečnost – pro nácvik chůze není potřeba.
• Možné zdravotní důsledky – chůze po špičkách, potíže s rovnováhou, kyčlemi nebo páteří.
• Uspěchanost – každé dítě má jiný přirozený vývoj, není vhodné ho uspěchat.
• Nebezpečnost – podle průzkumu ČOI je v souladu s normou pouhá polovina chodítek na trhu.

Argumentů proti je poměrně hodně, co tedy vede některé rodiče k tomu, aby chodítko svému dítěti pořídili? Poměrně častým důvodem je jistá pohodlnost. Dítě se v chodítku samo zabaví a rodiče mají pocit, že je v bezpečí, takže mají chvíli čas věnovat se něčemu jinému.

Najdou se i takoví rodiče nebo prarodiče, kteří kupují chodítko z přesvědčení, že dělají pro dítě to nejlepší. Přečtou si někde, v kolika měsících má dítě stát a kdy má začít chodit, a když chůze nepřichází, tak se tomu snaží pomoci. Opak je ale pravdou.

Posaďte si dítko k ruce, položte jej na hrací deku, obklopte ej hračkami a uvidíte, že uvařit oběd nebo vyřídit e-maily zvládnete i bez chodítka.

Moje zkušenost

Cvičila jsem se synem od narození podle Vojtovy metody. Nikdy nebyl tabulkové dítě. Držet hlavičku, přetáčet se, lézt po čtyřech, všechno začal dělat o něco později než jeho vrstevníci.

Chodit začal sám v prostoru až v 18 měsících. Občas jsem si něco vyslechla od okolí, proč ještě nechodí apod. Postavil se relativně brzo před prvními narozeninami, ale hrozně dlouho chodil jen kolem nábytku nebo si tam, kam potřeboval, prostě dolezl po čtyřech. Byl jen hodně opatrný. Vždycky mě ale těšilo to, že všechny pohyby začal dělat hned správně, bez špatných návyků. Nikdy by mě nenapadlo mu chodítko pořídit!

Takže opravdu nechte dítku své tempo. Všechno se dříve nebo později naučí.

Použité zdroje:

1. časopis Maminka 10/2011 – článek: Chodím, chodíš, chodíme – chodítka
2. www.zena.centrum.cz/deti/tehotenstvi-a-miminko/detska-choditka