Přínosy nošení dětí v šátku

Tělesný kontakt a pohyb – výživa pro duši

Miminko potřebuje tělesný kontakt, je to jeho životní potřeba. Tělesného kontaktu není nikdy dost, nemůžeme jím miminko přesytit. Při nošení zažívá dítě s tělesnou blízkostí navíc i společný pohyb s matkou. Nošení, tedy tělesný kontakt ve spojení s pohybem, je intenzivní signál blízkosti pečujících rodičů. Matka a dítě mají těžiště u sebe, šátek miminko pevně a zároveň s citem obepíná, takže nebalancuje a nemusí zapojovat ještě nevyvinuté svaly.

Pokud má maminka dítě v šátku či nosítku, má volné ruce a může se pohybovat volněji. Pohyb však zažívá i samotné miminko v šátku, které se zatím samo z místa na místo pohybovat nemůže! Při nošení totiž prožívá pohyby matky a reaguje na ně. Miminko zažívá pohybové vzorce chůze, vnímá dění kolem sebe na úrovni očí dospělého, je v centru dění a přitom není centrem pozornosti! 
Při nošení šátek dává oporu celému tělíčku miminka, stabilizuje jeho držení, umožňuje volný pohyb  hlavy a opěrné pohyby rukou. Harmonizuje se napětí v těle dítěte. 

V této těsné blízkosti se probouzí jemný mateřský cit, který vede při reagování na dítě vždy správně a působí na něj blahodárně.

“Nic z toho, co dítě dokáže a nebo nedokáže, nedává smysl jinak, než ve světle matčina těla." profesor Dr.James McKenna,PhD.

Komplexní opora

Šátek obepíná a zahaluje celé miminko pevně. Správně navázaný šátek je pohodlný matce i dítěti, tvoří spolu pohybovou jednotku. Ani matka a především ani dítě nemusí balancovat a vyrovnávat své těžiště. Dítě je v šátku co nejvíce symetricky a nepřehřívá se (dbáme na tenké oblečení matky i dítěte).
Takto pevné navázání podporuje zdravý vývoj páteře dítěte, jeho dýchání, smysly, vnitřní orgány, kosterní struktury, centrální nervovou soustavu, zkrátka pozitivně působí na všechny životní funkce i na duši.

Sebepoznávání a sebeúcta

Způsob prožívání a interpretace světa novorozencem se diametrálně liší od vnímání a prožívání dospělého. Dítě se teprve musí naučit vnímat, je odkázáno na vztah s dospělým, který umí s pocity a prožíváním pracovat. Prožívání dítěte je určováno především pravou mozkovou hemisférou, která ovládá podvědomí. Zažívá-li dítě hodně stresu, zůstává v něm tento stresový systém uložen. A naopak láskyplná, respektující komunikace může být také uložena jako vzorec na celý život.
Komunikace mezi miminkem a matkou probíhá intuitivně, spontánně, rychle a bezprostředně, především v tělesném kontaktu. Dítě vnímá samo sebe jen v tělesném kontaktu s matkou či jinou láskyplně pečující osobou a jedinečným způsobem se tak poznává. Fyzicky je totiž dítě také uzpůsobeno na nošení, což se projevuje počátečními reflexy, např. úchopovým, sacím, plazivým a také tzv. kontaktním pláčem, jestliže není v tělesném kontaktu s matkou.

Levá mozková hemisféra a s ní řeč jako komunikační systém oproti dosavadní emotivní a podprahové komunikaci se vyvíjí až v průběhu druhého roku.

Jestliže se tedy dítě cítí u rodičů bezpečně, pociťuje od nich zájem a náklonnost, vytváří si základ pro svůj budoucí duševní život. 

Dobře navázané miminko má všechno, co potřebuje ke své seberegulaci. Váha je dobře rozmístěná a dítě se může vůči nosící osobě aktivně samostatně pohybovat.

Nošením poskytují rodiče dětem nedělenou citovou náklonnost a pozornost, tím se miminka učí být sama v sobě. Pozitivní tělesný obraz pomáhá později teenagerům cítit se atraktivní, vědomý svého těla a připravený na doteky. Tyto poznatky pomáhají i při terapiích zneužitých dětí a při ošetřování depresivních matek. 

Vytváření vztahů

To nejcennější, co v životě získáme, jsou harmonické vztahy s ostatními. To, jakým způsobem přistupuje matka ke svému dítěti, významně ovlivňuje utváření jeho budoucích vztahů v životě. Matka a dítě jsou ve stálém nonverbálním, intimním a jemném kontaktu. Matčin přístup je pro dítě základem pro získání prvotní důvěry ke světu.

Láska

Jestliže se jako rodiče snažíme najít svou intuici, jednat podle svých hlubokých pocitů,  projevuje se to tím, že ke svému miminku přistupujeme láskyplně. Nacházíme přesnou, svou vlastní míru, kdy, jak a jak dlouho nosit. Můžeme se inspirovat příběhy ostatních s vědomím, že každá dvojice matka-dítě je originál a co funguje jednomu nemusí fungovat druhému. Pokud se nám nošení v péči o miminko osvědčí, zjišťujeme, že je přirozené, samozřejmé, hezké, a že uspokojuje tělesné i duševní potřeby.

Zdroje:

Evelin Kirkilionis, www.verhaltensbiologie.com

Kateřina Neubauerová, www.katkaen.webnode.cz

Birgit Kienzle-Müller, www.kienzle-mueller.de., fyzioterapeutka

Anne-Ev Ustorf, Alleerste Liebe, Na prvním místě láska.