Sbohem dudlíku!

Kdy se s šidítkem rozloučit?

Tak tuto otázku si klade většina rodičů, jejichž dítě propadlo kouzlu dudlíku a vnímá jej jako nejúčinnější uklidňující prostředek k překonání strachu a úzkosti. Vaše milovaná ratolest roste jako z vody, směje se na vás pusou plnou krásných zdravých zoubků, což by pro vás měl být signál, že je nejvyšší čas se tohoto „kamaráda do nepohody“ nenápadně zbavit. Ideální doba pro odložení šidítka je už kolem prvního, nejpozději druhého roku. Vše je o správném načasování a nejlepší je začít postupně. Zredukovat používaní dudlíku přes den pouze na poobědové a noční spaní, později už pouze na noc, až jej vyloučíte úplně.

Pozor na dlouhodobé dudlání

Přestože současný trend přináší stále dokonalejší tvary a dokonce dudlíky ortodontické, jeho dlouhodobé užívání může být v některých ohledech spíše kontraproduktivní. Krásnému zdravému mléčnému chrupu příliš nesvědčí. A uznejte, že pohled na tříletého caparta dudlajícího dudlík je přinejmenším úsměvné.

Velkým rizikem je právě deformace zubů a patra, což může způsobit nejen problém s výslovností hlásek S, Z, L a R, ale také tzv. crossbite efekt neboli zkřížený skus. Pozitivum je, že dudlík nemá vliv na kazivost zubů.

Značný vliv má rovněž na vývoj řeči u dětí. Některé průzkumy dokonce tvrdí, že často dudlající děti jsou v komunikaci zdrženlivější a mají problém s artikulací. Zejména u sykavek a kmitných hlásek jako L, R a Ř.

Buďte trpělivá a systematická

Než začnete s odnaučováním dudlíku, zamyslete se, zda vaše dítko v daném věku dokáže pochopit vaše pohnutky a zvládne se šidítkem přestat. Samotných variant odnaučování je pak už mnoho, ale základem je začít pomalu a systematicky. Hlavně eliminujte příležitosti pro dudlání a nepoužívejte jej při každé známce neklidu dítěte. Příčinou totiž mohou být další faktory (horko, zima, hlad, žízeň atd.). Nechte prckovi tuto pomůcku pouze na noc. Je dobré dudlík během spánku dítěti odebrat, není třeba, aby jej mělo v pusince po celou dobu spánku. Později vylučte jeho společnost při usínání úplně a nahraďte jej třeba oblíbeným méďou. Důležitá je totiž důslednost a pevný postoj. Vaše jistota je i jistotou pro dítko. Buďte připravena na to, že pár dní či nocí bude sice krušnějších, než si dítě zvykne, ale společně to zvládnete.

Osvědčené metody

Jste rovnocenní partneři, tak k situaci přistupujte pravdivě a na výmluvy typu: „V obchodě už nemají ani jeden dudlík…“ raději hned zapomeňte. Spíše prcka motivujte tím, jak je šikovný a už velký na to, aby dudlík odložil. Povzbuzujte jej, že to zvládne i bez něj. Odměňte jeho snahu hračkou, která se stane novým kamarádem při spaní a dudlík v postýlce zcela nahradí.

Zkuste třeba vymyslet situaci, kdy dítko bude svědkem nějakého aktu. Možností je nespočet. Třeba jej společně hodit do obálky, pak do popelnice a čekat na příjezd popelářů. Nebo příběh, kdy dudlík hodíte do poštovní schránky a pošlete jej jinému děťátku, které je maličké a potřebuje šidítko víc. Perfektní příležitostí může být období Mikuláše nebo Ježíška. Dudlík jim dejte a pošlete pro jiné děti. Na oplátku Mikuláš dětského dárce odmění nějakým hezkým dárečkem.

Někteří rodiče volí verzi, co není dobré, to se zprotiví. A tak dají dudlíku nepříliš vábnou příchuť, čímž dítě začne šidítko odmítat.

Když to nejde, využijte některých autorit, třeba zubaře. Ten může ratolest přesvědčit, že je potřeba se s dudlíkem rozloučit, pokud chce mít krásné a zdravé zoubky.

Buďte v pozoru zejména u dětí starších tří let a nepodléhejte jejich výmyslům. Jsou to bytosti chytré, které si umí v hlavě setřídit, při jakých příležitostech na dudlík mají nárok. Takže se vám pak může lehce stát, že si bude dítko vymýšlet, že se mu chce spinkat nebo že jej něco bolí, jen aby dosáhlo svého a dostalo šidítko. V takovém věku dítěte už skutečně musíte být tvrdí a říct jednoznačně NE.

Někdy to jde překvapivě rychle

Naše dítě také patřilo do skupinky „dudlíkářů“. Když bylo dceři osmnáct měsíců, začaly se na mne ze všech koutů rodiny hrnout narážky na naše dudlání. Usoudila jsem, že už je skutečně ten nejvyšší čas dudlík omezit a šla jsem do toho. Trošku jsem měla obavu, jak to půjde, ale ustoupit jsem nehodlala. Začala jsem právě omezením dudlání pouze na spaní po obědě a v noci, později jen na to noční. Šlo to dobře. Do toho dceru naneštěstí překvapily v pusince afty, které situaci také trošku přihrály. Jak jsem totiž dezinfikovala pusinku speciální ústní vodou, zkusila jsem touto potřít i samotný dudlík. A ono to fungovalo. Dcera pak šidítko dávala do úst s jistými rozpaky a nevyžadovala jej už tak často.

Vrcholem toho všeho byl fakt, že naše dítě začalo silikon při dudlání kousat, tudíž nám šidítko vydrželo sotva dva dny, než bylo děravé jak cedník. To už jsem řekla STOP. Dudlík jsem schovala a připravila si příběh o tom, že: „Dudlík se s námi rozloučil, protože jsme mu tím kousáním způsobily velké bebínko a to ho bolí. Odešel za miminkem, které ještě nemá zoubky a nebude tedy dudlík kousat. Navíc ty už jsi veliká a nepotřebuješ ho, miminko ano.“ Odměnou za statečnost byly parádní omalovánky s nálepkami. Šlo to překvapivě dobře, na šidítko se dcera ještě pár dnů ptala se slzami na krajíčku, ale později si na něj už ani nevzpomněla. A tím jsme celý příběh o dudlání doma zakončili.

Když se dílo nedaří

Pokud vše neběží dle vašich představ, nevzdávejte to a nechte tomu volný průběh, protože lámání přes koleno vše jen zhorší. Ne vše se daří ze dne na den a i v případě odnaučování takovéto neřesti, jako je dudlání, musí rodič a hlavně dítě ujít kus cesty. Ale ten výsledek a radost z úspěchu stojí za to, věřte mi!

Máte také vlastní příběh o loučení s dudlíkem? Napište nám a inspirujte další čtenářky.

Použité zdroje:

1. www.bumima.cz/clanky/kdy-skoncit-s-dudlikem/
2. zena.centrum.cz/deti/clanek.phtml?old_url=deti/miminko/2010/11/10/clanky/kdy-prestat-s-dudlikem-jak/