Vliv bosé chůze a barefoot obuvi na vývoj dětské nohy

Autor článku Michael Hynšt se zabývá Rolfterapií/Strukturální integrací a úzce spolupracuje s firmou First-Six. Ve své práci se zaměřuje na práci s dětmi, včetně dětí s tělesným postižením nebo autismem. Je členem Mezinárodní asociace pro strukturální integraci a Guild of Structural Integration. Více informací o autorovi článku se dozvíte po kliknutí na profil autora.

Pokud se podíváme na chodidla domorodce, který po většinu života chodí bos, uvidíme ve srovnání s chodidlem našince velký rozdíl. Noha domorodce je o něco větší, klenba velmi dobře vyvinutá a prsty jsou jasně od sebe odlišené, přizpůsobené jejich aktivnímu užívání při chůzi. Oproti tomu chodidla dnešních lidí jsou často velmi úzká, klenba není řádně vyvinutá nebo se někde bortí, prsty často tvoří jednolitou "špičku" a jsou příliš blízko u sebe. 

Informace z nohy 

Chodidlo je vedle dlaní, úst, rtů a pohlavních orgánů jedním z nejvíce inervovaných míst lidského těla. Proto je zcela zásadní dát tělu především ve fázi jeho dětského vývoje dostatek vjemů, včetně těch ze země pomocí chodidla. A to nejlépe z různých povrchů, co do tvaru i kvality (tvrdé, měkké, husté, řídké, klouzavé, pevné, atd.). Tělo velmi dobře reaguje na vnější podněty a těmto podnětům se přizpůsobuje. Tisíce nervových zakončení posílají cenné informace do mozku a sdělují našemu tělu, kde v prostoru se nachází a s jakým terénem je v kontaktu. Aktivní stimulací těchto zakončení dosáhnete lepší rovnováhy, prokrvení a celkového zdraví chodidel.

I dítě se skrze svou nohu učí. Pokud mu znemožníme tento proces učení tím, že ho obujeme do bot s vysokou podrážkou, která kontakt se zemí znemožní, bude to mít na jeho vývoj vliv. To stejné platí i pro nožní klenbu. Pokud noha dítěte dostane z boty informaci, že nemusí vytvářet klenbu, protože je v botě klenba umělá, nebo pokud například bude mít největší kontakt se zemí ve špičce díky podpatku (byť nízkému), bude se tomu všemu noha dítěte přizpůsobovat. Ve své praxi se setkávám mimo jiné s deformitami nohou u dětí, kterým šlo předejít vhodným barefoot obouváním nebo chůzí naboso.

Běžné boty vs. barefoot boty

Svaly, orgány, kosti - to vše je spojeno pojivovou tkání kolagenového typu. Tato třídimenzionální síť pojivových vláken zvaných fascie do značné míry určuje to, jak vypadáme. Běžné boty formují nohu dítěte jinak, než kdyby chodilo bosky. Příkladem může být plochá noha nebo valgozita kotníků, což jsou deformity, které často běžné boty podporují. 

Nošení běžných bot s umělou podporou klenby sice může někomu s nedokonalou klenbou pomoci, ale je to stejné, jako kdyby člověk, který kulhá, dostal berle a musel je pak nosit stále. Umělá klenba totiž nenutí svaly přirozeně fungovat a klenbu vytvářet. Svaly tak atrofují a pojivová tkáň, která se pomocí vazů a fascií na dynamice stoje i chůze zásadním způsobem podílí, není nucena fungovat jako spirálovitá pružina, kterou by pro klenbu měla být. Prsty jsou ve špičce běžné boty nahuštěné v jednom prostoru bez možnosti se přirozeně pohybovat a to má negativní vliv na celý způsob chůze. Vlastně místo toho, aby prsty fungovaly odděleně, fungují prsty ve špičce nohy pro odraz i dopad nohy nedostatečně nebo vůbec. To v bosonohé chůzi nebo chůzi v barefoot obuvi neplatí. Důležité je si uvědomit, že pokud bude dítě nebo i dospělý chodit v běžné obuvi s tlustou podrážkou znemožňující správné čití a odraz nohy, bude to mít vliv nejen na nohu samotnou, ale také na držení těla, klouby atd.

Bosá chůze nebo tzv. barefoot obuv je pro lidskou nohu přirozenější než obuv běžná. Rodiče se často bojí dětem sundat boty ze strachu, že dítě na něco šlápne a zraní se. Neuvědomují si, že mu tím často znemožní vnímat a učit se skrz vjemy z povrchu země. Pokud by bylo možné něco doporučit na ploché nohy, je to právě bosá chůze nebo alespoň chození v barefoot botách. Chůze v barefoot botách totiž umožňuje klenbě nohy přirozeně fungovat. Ze svých zkušeností znám případy, kdy výměna běžných bot za barefoot obuv tuto deformitu ve spojením s terapiemi výrazně zmírnila, nebo dokonce pak deformita vymizela. Je tedy jasné, že v dětství dobře vyvinutá klenba a chodidlo bude mít pozitivní vliv i na vývoj kyčlí, kolen, páteře, či krku.

Tři předpoklady barefoot obuvi

- Tenká podrážka pro dobrou propriorecepci chodidla, která v podstatě slouží pouze jako ochrana chodidla proti poranění.

- Široká špička, aby prsty měly dostatek prostoru pro pohyb a netvořila se v prostorech mezi prsty plíseň.

- Absence podpatku, kdy noha nemá sklon a tedy i celé tělo se nemusí přizpůsobovat změně těžiště, které se při nošení podpatku posouvá nepřirozeně dopředu. 

{{:pr:}}

Samozřejmě, existují terapie, které umí různé deformace chodidel změnit a změnit i samotné uspořádání chodidel a tím i zbytku těla, vždy je ale snadnější tomu předejít. Při rolfterapii (strukturální integraci), kterou provádím, je možné ovlivňovat vazivovou tkáň, která určuje to, jak noha může vypadat a jakou má strukturu. Je možné měnit postavení chodidla i to, jakou má noha klenbu. Pokud má už ale noha nějakou deformitu, je pak nejlepší kombinace terapie právě s bosou chůzi nebo chůzí v barefoot obuvi. 

Lidská noha je velkou zásobárnou nervových zakončení. Toho bohatě využívá i reflexní terapie, která masáží plosky nohy stimuluje různé orgány. Bosou chůzí nebo chůzí v barefoot obuvi po povrchu různého typu si může dělat vlastně člověk tuto terapii sám.

Tak co, maminky, chodíte bosy? A zouváte své děti vždy, když je to možné? Jste zastánkyněmi barefoot obuvi? Máte nějakou svou vlastní zkušenost související s touto tématikou? Podělte se s námi o vaše názory.