Zkušenosti maminek s nošením dětí

Já sama se považuji za maminku nosící, přestože mám i kočárek. Mladší syn nošení zbožňuje a v nosítku mi vždy nejlépe usne. Sama jsem byla moc zvědavá na názory a zkušenosti dalších maminek. Na moje otázky postupně odpovídaly maminky Markéta, Renata a Karolína.

Kdy jsi s nošením začala a co tě k němu přivedlo?

Markéta:

Já jsem o nošení vlastně vůbec nepřemýšlela, přišlo mi to jako úplně samozřejmá věc. Asi proto, že v okruhu lidí, kde se pohybuji, je to běžná záležitost. Ještě před porodem jsem si koupila kvalitní šátek a myslela jsem, že začnu nosit úplně hned. U prvního syna jsem se ale pak bála. Přišel mi hrozně malý a křehký a já ještě příliš neovládala ani manipulaci s dítětem, ani vázání šátku. Začala jsem tedy aktivně nosit až mezi druhým a třetím měsícem a ze začátku jsem se neobešla bez asistence další osoby. U druhého syna už jsem tyto problémy neměla a začala jsem nosit hned.

Renata:

Ještě než jsem byla těhotná, tak se mi hrozně líbily maminky, které nosily své děti v šátku a já si říkala, že až budu jednou máma, tak chci mít takhle mimčo blízko u sebe. Nu, ale bohužel někdy není vše, tak jak si člověk vysní. Když se nám narodila Anežka (první dcera), tak jsem již měla načteno spoustu knížek o nošení, navštívila jsem několik kurzů, vyptávala se maminek „nosiček“ a ještě před porodem koupila super šátek. Anežka ale nebyla a není moc kontaktní dítě. Už po porodu jí vadilo vše co jí omezovalo v pohybu – zavinovačka, objetí, dokonce i peřina. Zavázat jí do šátku bylo naprosto nemožné. Ale když už se to povedlo, byla spokojená. Zavazování jsem nevzdala a průběžně jsem jí do šátku zkoušela dávat a kolem půl roka jsme to prolomily. Začala jsem jí nosit ve chvíli, kdy se jí chtělo spát a pak už se jí v šátku líbilo i mimo čas spaní. U druhé dcery Alenky to bylo úplně jiné. Nosila jsem jí hned od narození já i manžel a prakticky jsme ani nepoužili kočárek. Teď jsou jí dva roky a o šátek si říká sama.

Karolína:

Já jsem na rozdíl od holek o nošení začala přemýšlet až nějakou dobu po porodu. O nošení dětí jsem toho moc nevěděla a byly to až synovy nekončící koliky, které mě přiměly o nošení uvažovat. Bylo to zhruba okolo synova třetího měsíce, kdy jsem si začala vyhledávat informace a koupila si šátek. Syn však nošení nepropadl a šátkování jsme praktikovali jen chvíli. Oproti tomu s dcerou jsem začala hned po narození. Také trpěla na bolení bříška a nošení ji vždy uklidnilo (uklidní).

Nosíš spíše v nosítku nebo šátku a proč? Používáš i kočárek, nebo patříš mezi jeho odpůrce?

Markéta:

Já mám úplně všechno. Máme výhodu vlastní zahrady. Není nad to uspat dítě v kočárku, nechat ho pěkně spinkat na čerstvém vzduchu a užívat si chvíle klidu (rozuměj: domácích prací). Praktický je také na nákupy a pro babičky.  Jinak u mě vede šátek a nosítko. Přiznám se, že šátek jsem si pořídila, aniž bych nad možnostmi nošení nějak přemýšlela. Ve výsledku nelituji, protože mi vyhovuje jeho variabilita a navíc oproti nosítku prostě roste s dítětem. Velikost úvazu snadno přizpůsobíte aktuální velikosti dítěte. Časem mi ale šátek přišel méně praktický. Syn byl větší, chtěl už místy běhat. Neustálé rozvazování a zavazování šátku mi nevyhovovalo a také nám v něm bylo pěkné vedro (šátek máte několikrát omotaný kolem těla). Proto jsem se rozhodla koupit ještě ergonomické nosítko. A to je báječná věc. Je praktické a jednoduché na manipulaci. Používám ho neustále a už podle toho vypadá. Koupila jsem si ale levnější variantu bez novorozenecké vložky, takže druhého syna jsem po porodu opět nosila v šátku a na nosítko jsem přešla, až když mu velikostně padlo, což u něj naštěstí bylo velmi brzy.

Renata:

My také kombinujeme, jak píše Markéta. V některých situacích mi přijde praktický kočár a když vím, že budu „potřebovat ruce“ při hře s druhou dcerou, nebo když jdeme na nákup atp., používám šátek. Používám ho i teď, i když je pravda, že je těžší uvázat dvouleté dítě, které se vrtí a chvíli nevydrží v klidu a nosítko by bylo na upevnění rychlejší. Mě je ale stále šátek sympatičtější než nosítko a přijde mi, že hlavně při spaní je v něm dítě lépe „ukotvené“. Mimo to se dá šátek použít třeba při delší procházce na sezení, na přikrytí, když je zima nebo i na nějakou hru.

Karolína:

U mě se ty preference postupně mění, ale spíše bych řekla, že oproti holkám více používáme kočárek. Na procházku na kratší vzdálenosti nebo např. na nákup na trhu si ráda vezmu nosítko, ale přeci jen je pro mě asi pohodlnější vzít kočár, kam můžu naskládat spoustu věcí. Co se samotného nošení týká, musím souhlasit s Markétou, ergonomické nosítko je více praktické. Oproti šátku je nosítko rychlejší na nasazení a osobně je mi v něm menší teplo.

V čem vidíš hlavní přínosy nošení?

Markéta:

Můžete se pohybovat naprosto všude a bez omezení. Vlastně je to skoro stejné, jako kdybyste šla kamkoliv sama. Můžete mít proto dítě neustále při sobě a nemusíte ho nikam odkládat. Nošené děti jsou mnohem klidnější, netrpí separační úzkostí. Také neřešíte, jestli vám někdo pomůže na schodech, zda všude projedete, kde zaparkujete a jestli vám kočárek v mezičase někdo neukradne. Dítě vlastně nesete v náručí a při tom máte volné ruce a šetříte záda. Moje děti nošení zbožňují. Jakmile na sebe připnu nosítko, hned mám mladšího syna u nohou a natahuje ke mě ručičky. Když jsme na delším výletě, hodím si někdy na záda i tříletého syna. Většinou se ke mě hned přitulí a usne. Při dlouhé cestě jsou synové v nosítku spokojení a nepláčou. Když jsem je měla malé v kočárku, začali po delší době kňourat a dožadovat se vyndání. To se mi s nosítkem stávalo jen výjimečně. Navíc se děti dají v nosítku i nakojit bez nutnosti jejich vyndávání. Chce to samozřejmě vhodné oblečení a trochu grif.

Renata:

Přesně jak píše Markéta. Můžu vzít děti prakticky kamkoliv, jsou stále se mnou. Máte volné ruce. Děti lépe a déle spí. Jsou klidnější. A já se cítím taková svobodnější, protože nemusím např. řešit, že moje děti zrovna teď potřebují spát, tak musím rychle domů, abych je mohla uspat, nebo někde hodinu kroužit s kočárem a hledat místo, kde to nejvíc drncá nebo kde není nějaký hluk. Prostě zavážu holky do šátku, chvíli se pohupuju nebo někam jdu a ony do pár minut usnou. Tím, že je beru skoro všude s sebou, jsou zvyklé na různé zvuky a ruchy. Jsou v klidu, protože cítí mojí přítomnost a nemají problém s tím. Usnou třeba i když kolem jede sanitka se zapnutým majákem, prostě jsou u mě a ví, že jsou v bezpečí.

Karolína:

Naprosto souhlasím s oběma holkama. S miminkem si vytvoříte silné pouto, děťátko se cítí v bezpečí  a vy máte volné ruce.

Má nošení i nějaké nevýhody?

Markéta:

Všechno má své výhody a nevýhody. U nošení mi ale připadá, že výhody jasně převažují. Za nevýhodu by se asi dalo považovat, že musíte všechno nosit, nemáte kočárek na který všechno naložíte. A pak možná, že se vám s miminkem na břiše hůře obsluhuje druhé starší dítě. Nic jiného mě nenapadá.

Renata:

Souhlasím s Markétou. Ale i tak nošení preferuji.

Karolína:

Přesně jak píše Markéta. Za mě dodám ještě to, že nošení těžšího dítěte se při delším nošení projeví bolestí zad (alespoň v mém případě). I když je pravda, že jak dítě roste a težkne, člověk postupně přivyká a sílí.

Jak je to s nošením v zimě, není v šátku nebo nosítku dítěti zima?

Markéta:

Tohle je dobrá otázka. Než jsem to úplně vychytala, trochu mě to trápilo. Malé miminko snadno schováte k sobě pod větší mikinu nebo pod bundu a je po problému. Spíš je vám vedro, protože se navzájem hřejete. Větší dítě můžete teple obléknout a připnout si ho přes bundu. Pokud vám ale usne a vy musíte vejít do vyhřáté místnosti, máte problém. Bez probuzení dítěti ani sobě neodlehčíte. Existují nosící mikiny, svetry a bundy. Ty jsem ale kupovat nechtěla, protože mi připadají zbytečně drahé a my se v nošení střídáme s partnerem, který je o hodně větší než já. Dobrým řešením je softshellová ochranná kapsa na nosítko. Tu jsme nakonec pořídili a jsme maximálně spokojení. Z jedné strany hřeje dítě teplo vašeho těla a z druhé softshelová kapsa, kterou ale v případě potřeby snadno sundáte bez nutnosti odepínat nosítko.

Renata:

My máme šikovnou babičku, která nám udělala takové kapsy, které se dají připevnit k zipu jakékoli bundy nebo mikiny, aby se pod bundu děti v šátku vešly. Tím jsme měli vyřešený problém s nosícím oblečením. V tu chvíli nemusí mít ani dítě na sobě hodně vrstev oblečení, hřejete ho vy a to co máte na sobě. U nás byl spíš zádrhel, že holky měly v zimě studené nohy. Nejvíc se nám osvědčily boty s beránkem. Cokoli jiného bylo na nic, i když jsem jim dávala třeba troje ponožky. Jinak v dnešní době, pokud není člověk moc náročný, se dá pořídit hodně věcí „z druhé ruky“ , za dobré ceny. Většina věcí je už tak vychytaných, že je můžete oblékat, i když už děti nenosíte.

Karolína:

Já na rozdíl od holek v zimě moc nenosím. Respektive nosila jsem dceru v prvních měsících, kdy byla ještě malinká a vešla se mi pod bundu. Teď však, pokud je velká zima, nenosím. 

Je nošení bezpečné, nemůže dítě třeba vypadnout?

Markéta:

Řekla bych, že nošení je výrazně bezpečnější, než vození v kočárku. Jediný rizikovější okamžik je chvíle vázání šátku a tam samozřejmě záleží na šikovnosti matky. Dokonce se mi jednou stalo, že mi u mého již značně opotřebovaného nosítka nečekaně povolila jedna přezka a dítě stejně nevypadlo, ani si žádného problému vlastně nevšimlo. I já jsem musela chvíli přemýšlet, jak to že mi nosítko najednou vůbec nesedí a proč mám veškerou váhu dítěte na jednom rameni. Většina nosítek má pojistky.

Renata:

Souhlasím s Markétou.

Karolína:

Nošení je bezpečné. Pokud  máte dobře nastavené nosítko, nebo dobře a pevně uvázaný šátek, je velmi nepravděpodobné, že by vám dítě vypadlo.

Poměrně rozšířený je názor, že dítě, které je často nošené, bude rozmazlené. Co si o tom myslíš?

Markéta:

Tento názor vůbec nechápu a naštěstí jsem se s ním ještě ani nepotkala osobně. Možná, že ho mají matky, které aplikují i takzvanou "vyřvávací metodu" při uspávání, kterou já v žádném případě neuznávám. Malé miminko přeci nejde rozmazlit! Je to uzlíček citů a reflexů, který má hlad, je mokrý, bolí ho bříško, nebo se prostě jenom bojí. A je přirozenou reakcí matky potřeby dítěte uspokojit. Nošení dětí uspokojuje jejich potřebu tělesného kontaktu s matkou. Tím, že ho nebudu chovat, tato potřeba nezmizí, jen nebude naplněna a dítě pak může být naopak mnohem plačtivější a vaši pozornost si může vynucovat i "zlobením".

Renata:

Tahle otázka mě vždycky rozčílí. Když se trochu člověk zamyslí, tak ho přece tohle nemůže ani napadnout. Pocházíme z živočišné říše a většina živočichů své mládě nosí. Viděl už někdo někdy rozmazlenou opici nebo klokana? Matky jsou od toho, aby svá mláďata chránila, opečovávala a byla jim na blízku po dobu, dokud se o sebe nedokážou postarat sama. Dokonce si myslím, že děti, které jsou nošené, se dokážou osamostatnit mnohem dřív a jsou sebevědomější, protože jsou kontaktem s matkou dostatečně uspokojené a nezažívají stres s odloučení.

Karolína:

Renata správně uvádí, že nošení dětí je naprosto přirozená věc a je škoda, že si někteří lidé myslí, že nošením dítě rozmazlujete. Osobně si myslím, že taková představa je dána neinformovaností. Přeci jen šátkování a nošení vůbec je v našich končinách poměrně mladý jev a lidé mohou být skeptičtí. Podle mého názoru nošením dítě nijak negativně neovlivníte. Ba naopak.

Co říkají na na nošení záda, nebolí?

Markéta:

Ze začátku mě občas bolela, nebyla jsem ještě po porodu úplně fit a také jsem byla zvyklá mít špatně těžiště. Stačilo si ale dávat pozor na správné držení těla a hned se to zlepšilo. Nosítko je v tomhle ohledu o něco pohodlnější než šátek, protože jeho správným nastavením můžete část váhy dítěte lépe přenést na bedra. Teď, když už jsou kluci větší, je to ale zase horší, po delším nošení mě někdy bolí ramena.

Renata:

Tady musím s Markétou trochu nesouhlasit. Co se týká nošení právě v šátku, zde je jedna velká výhoda v tom, že na ramenou se dá šátek roztáhnout třeba až k loktům (vytvoří se takový jako rukáv) a tím se váha dítěte rozloží na větší plochu zad a záda a ramena nejsou tolik zatěžovaná. U nosítek máte na ramenou popruhy v určité šířce, která se nedá ovlivnit a při delším nošení pak můžou ramena bolet, protože se popruh zařezává. Při správném držení těla a když si člověk občas zacvičí, by neměl být co se týká zad problém. Na váhu dítěte se dá zvyknout.

Karolína:

Já se ztotožnuji s názorem Markéty. S šátkem mě záda po nějaké době bolela a s nosítkem je to mnohem příjemnější. I když přeci jen, čím je dcera větší, tím více záda při delším nošení cítím.

Jak je nošení finančně náročné? Je to tak drahá záležitost, jak se často říká?

Markéta:

Asi takhle. Pokud se maminka rozhodne, že bude pouze a jedině nosit, může si pořídit to nejlepší a nejkvalitnější nosítko a stejně se pravděpodobně ani nedostane na částku, kterou by zaplatila za opravdu levný kočárek. Pokud chcete nosit jen jako alternativu ke kočárku, lze pořídit vhodné ergonomické nosítko za částku kolem 700 Kč.

Renata:

Rozhodně ne, souhlasím s Markétou. Jak už jsem psala výše, vše se dá dnes pořídit za dobré peníze a pokud má člověk šikovnou babičku jako my, tak si toho hodně vyrobí a poupraví sám.

Karolína:

Také si myslím, že nošení není finančně zatěžující. Samozřejmě seženete šátky a nosítka za tisíce, ale pokud nejste z nejnáročnějších, nebo chcete nosit i používat kočárek, stačí vám levnější varianty nosítek.

S jakými reakcemi okolí se při nošení setkáváš?

Markéta:

Musím říct, že za ty 3 roky, co nosím, se situace hodně změnila. Když jsem s nošením začínala, mnoho jiných maminek s šátky či nosítky jsem nepotkávala. S tím souvisely i zvědavé pohledy lidí v MHD, nebo venku na ulici. Reakce ale byla vždy spíš pozitivní. Nejčastěji se o nošení překvapivě zajímali hlavně staří lidé. Pochvalovali si, jak je u mě miminku dobře a ptali se mě, jestli mě nebolí záda. V současné době je nošení dětí mnohem běžnější a žádný velký zájem už nevyvolává.

Renata:

Já nosím už pět let a jak píše Markéta, je pravda, že za tu dobu se nošení hodně rozšířilo. Ale stále se najdou ti, kterým to připadá divné, nebo dokonce nebezpečné. Nedávno se mě ptala jedna paní, jestli se nebojím, že se mi Alenka v tom šátku udusí. Řekla jsem jí, že bych se spíš bála, že se mi udusí v kočárku, kde je ode mě daleko. V šátku jí mám přece mnohem víc pod kontrolou a cítím, že dýchá. Jinak mám pocit, že víc maminek v dnešní domě nosí v nosítkách, protože jim to přijde praktické a rychlejší, co se týká upínání dětí a okolí už to tak nějak přijalo. Ale matky, které nosí v šátku, jsou stále brané za takové „divoženky“ :)

Karolína:

Já jsem se prozatím setkala jen s pozitivními, až obdivnými rekcemi.

Doporučila bys nošení dalším maminkám? Pokud ano, dala bys jim i nějaké rady do začátku?

Markéta:

Nošení bych určitě doporučovala všem maminkám. Vytváří se tím krásné pouto mezi matkou a dítětem a navíc je to úžasně praktické. Pokud si nejste příliš jistá, jak budete nošení zvládat a nehodláte experimentovat s možnostmi nošení, nepořizujte si šátek, ale kupte si rovnou ergonomické nosítko s novorozeneckou vložkou. Na chladnější měsíce si pořiďte softshellovou kapsu nebo bundu speciálně upravenou pro nošení dětí. 

A hlavně, nenechte se odradit. Občas maminky nošení vzdají, protože jejich dítě při uvazování do šátku nebo vkládání do nosítka pláče. Ale je potřeba si uvědomit, že dítě v tu chvíli neprotestuje proti nošení jako takovému, ale proti té manipulaci. Je to stejné jako když dítě po koupání oblékáte. Velmi mnoho dětí proti oblékání také protestuje a pláče u toho. Nahaté ho ale přesto nenecháte. U mých dětí to bylo stejné. Jakmile ale byly na svém místě a já jsem se s nimi dala do pohybu, nebo jsem se začala lehce pohupovat, hned se uklidnily. A jakmile si na nošení trochu zvykly, přestal i tento počáteční pláč.

Renata:

Doporučila bych nošení všem maminkám a tatínkům jako terapii v dnešní uspěchané době. Je málo času na vše a každý chce zvládat hromadu věcí v co nejkratší době. Nošení vám umožní být s dítětem prakticky kdekoli. Já patřím mezi celkem aktivní matky, ale zároveň chci být co nejvíc času se svými dětmi a díky nošení je mi to umožněno. Nedávno jsem například uváděla jedno divadelní představení a bylo to v čase, kdy má Alenka zrovna spát. Tak jsem jí uvázala a na pódium vyšla s balíčkem na břiše. Mělo to velký úspěch jak od publika, tak od účinkujících a já i Alenka jsme byly šťastné, že jsme spolu :)

Jinak pokud chcete nosit, tak pro to musíte být opravdu rozhodnutí a věřit si. Pokud budete mít pochybnosti a budete se bát, tak se to s velkou pravděpodobností nebude dařit. Děti z vás vycítí, že jste si nejisté a budou na to také tak reagovat. Doporučuji zjistit si o nošení hodně informací, zajít třeba na nějaký kurz nebo za kamarádkou, která nosí a pak se rozhodnout, jestli do toho jít.

Karolína:

Nošení určitě doporučuji, ať jako hlavní způsob „přepravy“ dětí, nebo jen jako alternativu ke klasickému kočárku, jak to bylo v mém případě. Markéta i Renata uvedly vše důležité.

Za mě tedy: Jen do toho a nebojte se! Manipulaci i úvazy se rychle naučíte a pokud budete spokojená vy, bude spokojené i vaše miminko a oba si nošení užijete.

Článek o nošení dětí, o typech šátků, krosniček a nosítek najdete ZDE.