Muž u porodu

Jitko, jak je to s muži u porodu? Vím, že už hodně let kladeš důraz na dobrou předporodní přípravu mužů, kteří chtějí být u porodu.

Muž u porodu se ve společnosti vnímá různě. Dnešní generace rodičů to často považuje za normu, ale starší generace, hlavně z doby, kdy to tak ještě nebývalo nebo to nebylo časté, to považují častěji za výmysl.

Čtu někdy v různých komentářích věty: Já bych ho tam nechtěla. Zvládla jsem to taky sama. Stejně by mi byl k ničemu. Je to ženská záležitost. Ty dnešní rodičky jsou rozmazlené a nic nevydrží. Ještě bude přidělávat práci zdravotníkům. A kdo ho tam pak bude křísit?

Občas tyto názory mají i někteří zdravotníci. Ale už významně narůstá počet těch, kteří říkají, jak jim jsou u porodu muži nápomocní, jak hezky opečovávají své ženy, a že udělají spoustu dobré podpory, na kterou zdravotníci nemají čas, protože mají na starosti i jiné rodící ženy a spoustu administrativy.

A jak to bývalo dříve? Bývali muži přítomni u porodu?

Záleželo na místě, a taky na situaci. Určitě byly i situace, kdy rodina žila někde na samotě, a tak to byl určitě někdy i muž, kdo chytal rodící se dítě. A i u domorodých národů měli muži svou roli. Jeden veselý příběh z tichomořského ostrova popisuji v mém Manuálu pro muže u porodu.

A jak je to dnes? Kdo vlastně rozhoduje o tom, zda bude muž u porodu nebo ne? 

Dnešní doba je pro muže úplně jiná než tomu bylo před nějakými 30-ti lety. Dnes se mohou už i muži dobře připravit, seznámit se s prostředím, kde se jejich dítě narodí, navštívit se svou ženou dobrý předporodní kurz. Je možné si domluvit k porodu svého lékaře nebo vlastní porodní asistentku nebo dulu, které je porodem provedou a velmi pomůžou.

To dříve nebylo, jak dokládá můj osobní porodní příběh. Já jsem před 28 lety (na jaře roku 1992) postavila svého muže do zcela nevstřícného prostředí. Připadalo mi normální, že bude u narození našeho dítěte. Nadchla jsem ho pro to. Těšili jsme se. V tu dobu to ale byla velká „alternativa“. Všichni, komu jsem to řekla, známí či sestry v poradnách, si ťukali na čelo a považovali to za divné. Hlavně ženy, co už rodily. Říkaly mi, že ony by teda svého muže u porodu mít nechtěly. Aby vše viděl, i to jak byly vyřízené, zchvácené…

V tu dobu byli muži u porodu za pořádné exoty. Bylo to ještě hodně výjimečné, teprve to začínalo. Také to nešlo v každé porodnici. Nám se to ale nakonec podařilo. Nicméně muži se pouštěli na porodní sál až k závěru, třeba na poslední 2 až 3 hodiny, takže většinu první doby jsem si zvládla sama. Také prostředí bylo divoké, byly to ještě velké prostory oddělené jen plentami nebo v lepším případě příčkami. Vše okolo bylo slyšet. No, a do tohoto prostředí jsem pozvala svého nepřipraveného muže…Dneska, kdy už léta dělám předporodní kurzy a vím, co vše mužům řeknu, na co je připravím, co se naučí, mě z toho trochu mrazí. ;)

V té době totiž nebyly běžné předporodní přípravy i pro muže. Mně se sice povedlo jednu objevit a domluvit poslední místo, ale náš syn, rošťák, se rozhodl narodit o zhruba měsíc dřív, právě v den první lekce toho předporodního kurzu. Takže já sice měla načteno a „naladěno“ z jedné alternativní knihy, která se u nás tenkrát dala sehnat, ale můj muž se v porodnici ocitl nepřipraven a vyprávěl mi pak, jak to pro něj bylo těžké, jak mi neuměl pomoct a sestry na něj koukaly jako na cvoka a „obtížný hmyz“, jak to nazval.

Kvůli tomu, že se náš syn narodil předčasně, nám ho navíc jen na chvíli ukázali, pohladili jsme ho a odběhli s ním hned do inkubátoru s tím, že nám za chvilku přijdou říct co a jak. Muž zůstal u mě. A pak jsme měli náročné chvíle, protože nemohl zjistit, co se děje, a neměl se koho zeptat a kam jít, protože ve vedlejším boxe se rozkrvácela po porodu jiná paní a tak všichni pobíhali kolem ní a zachraňovali, bylo to dost divoké. Nebyly to vůbec příjemné chvilky, které zažíval, navíc s pocitem vetřelce, který slyší i vše okolo.

Až asi za půl hodiny přišla primářka z nedonošeneckého oddělení a vzala ho k inkubátoru a vše mu vysvětlila a on mi to pak mohl s úlevou přetlumočit. Náš syn se měl naštěstí k světu, takže jsme ještě ten den unikli z oddělení nedonošenců a mohli být spolu.

A můj muž byl tak statečný, že si přítomnost u porodu zopakoval za pár let u druhého syna. Už trochu jistěji a tehdy si ho užil i v náručí.

I dnes má muž možnost se rozhodnout, zda u porodu být chce či nikoliv. Samozřejmě první rozhodnutí činí žena, protože rodit bude ona a porod je velmi citlivý děj. Je tedy nutné, aby ženě bylo vytvořeno prostředí, v němž se bude cítit dobře a bezpečně. Takové prostředí, kde ji nebude nic a nikdo vyrušovat, kde se může projevovat tak, jak bude potřebovat. Takže je to primárně žena, kdo si potřebuje rozhodnout, zda jí bude přítomnost jejího muže u porodu vyhovovat, nebo jestli to vnímá jinak.

A na tomto místě chci ještě dodat jednu důležitou věc: Podle tohoto rozhodnutí se nedá posuzovat funkčnost vztahu. Každá žena je jen prostě jiná.

Pokud žena vnímá přítomnost muže u porodu pozitivně, tak pak následuje otázka na muže, jak to vnímá on. Chce tam být? Zvládne tuto situaci? Jak je mu příjemné nebo naopak nepříjemné nemocniční prostředí?

Jaké bývají nejčastější důvody, proč chtějí mít ženy své muže u porodu?

Slýchám a čtu různé důvody. Třeba i ten, aby muž viděl, jak je porod hrozný, jaká je to fuška, dřina. Jak to bolí. A't ví, jaké to je... S tímto já nesouzním. Já se setkávám s tím, že ženy jsou rády, že budou mít u porodu někoho blízkého, kdo je bude držet za ruku a snad aspoň trochu pomůže. Mnoho žen si také přítomnost muže u porodu přeje i pro podporu otcovského vztahu, aby měl muž s dítětem hezký vztah, který se posílí hned od narození. Ale nejčastěji se v posledních letech setkávám s tím, že prostě rodičové porod svého dítěte vnímají jako společnou cestu, muž chce dát své ženě hodně podpory a chtějí miminko na světě přivítat společně.

A co vede k takovému rozhodnutí muže?

Muži mohou mít někdy pocit, že jsou pod tlakem, protože všichni kamarádi okolo u porodu byli, tak je blbé, aby ji tam přeci nechal samotnou. Někdy se jim moc nechce, ale když si to žena přeje, tak chtějí vyhovět a pak je opravdu krásné vidět, že když se o porodu něco dozví, tak se začnou těšit. Tohle zažívám na předporodních kurzech a je to opravdu veliká radost.

Narůstá ale i počet mužů, kterým přijde od začátku úplně normální tam být, přišlo by jim divné ji tam nechat samotnou, chtějí své ženě u porodu pomoct, podpořit ji a také chtějí vidět narození svého dítěte.

Z porodu, zvláště pokud se jedná o porod první, ale možná i druhý nebo další, mohou mít nastávající rodiče obavy. Setkáváš se s tím?

Ano. Častá bývá obava, zda to, že "muž uvidí to všechno", nenaruší partnerské soužití. To však vždy záleží na ladění páru, jak spolu prožívají těhotenství, co vědí o porodu a o jeho prožívání, co se při něm odehrává nejen na fyzické, ale i na emoční úrovni. Většina žen je u porodu nádherných. Je v nich velká síla. A po porodu často úplně rozkvetou. Vyplaví se spousta zamilovaného oxytocinu a endorfinů. A tohle muži vidí! :)

Myslím, že ženy v dnešní době bývají na porod lépe připravené, píší si porodní přání a více se zajímají o to, kde a jak budou rodit, a koho chtějí u porodu. Také mají lepší představu o tom, jakou má kdo u porodu roli. Bývá to tak i u prvorodiček? Jak to vnímáš Ty, jako dula? Jaká je Tvoje zkušenost?

Dnes už je informovanost podstatně jednodušší díky internetu a tomu, že se naše porodnictví vyvíjí, i když někomu se může zdát, že je tady u nás stále vše špatně. Já ale opravdu vidím veliký pozitivní vývoj. Zažila jsem, jak se rodilo před skoro 30 lety a jako dula doprovázím od roku 2002, takže pozoruji ten vývoj už hodně let. A je to fakt někde úplně jinde. Dnes si mohou ženy své porody dopředu už hodně vyladit. Dříve totiž bylo těžké předat informace prvorodičkám. Měla jsem často až klientky vícerodičky po nějakých těžkých ošklivých předchozích porodech a tím dalším porodem jsme "opravovali" předchozí porodní zkušenost. To se poslední roky krásně mění a  již víc a víc připravuji ženy už k prvním porodům a je pak hezké vidět nebo si číst jejich dobré porodní příběhy hned napoprvé.

Já mám tedy krásnou práci, protože se setkávám hlavně s tím zájmem o laskavý porod, žena se velmi hezky připravuje, ladí se na miminko, na jeho narození a s ní často i její partner. Těhotenství, porod i výchova dítěte jsou jejich společným dílem. Dětátko společně stvořili, a proto společně prožívají i těhotenství, povídají si s miminkem, těší se na něj a porod je potom to vědomé finále, kde je muž své ženě dobrou oporou. Někdy aktivní, někdy nenápadný, ale i tak důležitý. Jeho role může být proměnlivá. Někdy se i stává, že se pár domluví, že muž chytí s pomocí porodní asistentky miminko a je to on, kdo ho podá své ženě do náruče. I takto emočně velmi silné to může být.

Záleží jen na vás, jak si přejete, aby narození dítěte proběhlo a pak je důležité vybrat to správné místo a dobré lidi.