Od poporodní deprese k sebepoznání

Jmenuji se Veronika, je mi 30 let a celý svůj dospívající život jsem si přála děti. Také se mi poštěstily. Máme s manželem dvě úžasné a krásné děti. S prvním dítětem mě však potkalo něco, s čím jsem rozhodně nepočítala. Prošla jsem si poporodní depresí a úzkostnými stavy, což jsem zjistila až po několika měsících. Do té doby jsem netušila, co se se mnou děje. Nikdy by mě ani nenapadlo, že si něčím podobným můžu projít, protože jsem byla přesvědčená, že můj život je v pořádku, ale jak jsem díky depresi zjistila, nebyl.

Veroniko, vaše kniha vyšla právě díky vašemu osobnímu příběhu. Byl to váš sen, že někdy v budoucnu napíšete knihu?

Abych byla upřímná, nebyl vždy můj sen vydat knihu. Od jakživa jsem psala příběhy. Vždy jsem to ale dělala pro radost a nikdy mě vlastně nenapadlo, že bych mohla zrovna já sepsat a vydat knihu. Až poporodní deprese, nebo spíš až doba, kdy jsem se z ní dostávala, mě vrhla do levelu, kdy jsem začala přemýšlet úplně jinak. Začala jsem sebe vidět jinak, mnohem hodnotněji než v době před depresí. Najednou jsem v průběhu překonávání tohoto poporodního stavu byla schopná si připustit, že dokážu vše, co si zamanu a první věc, která mě napadla, bylo využít to, co jsem celý život nezištně dělala – psala. Potom co jsem si zvykla na nějaký režim a disciplínu – denně si sednout a psát – které jsem si za celý svůj život nepěstovala, ze mě věty padaly jedna za druhou s tou vidinou, že chci zkusit objasnit a trochu zmírnit obavy a strach žen, které toto či něco podobného postihne. Takže psaní mi bylo blízké vlastně od mlada, ale vydat knihu mě chytlo až po překonání poporodní deprese.

Pro koho je kniha určena a proč by si ji lidé měli přečíst?

V první řadě můj záměr je knihu směřovat k maminkám, které si poporodní depresí prochází. Chci mými i příběhy ostatních žen ukázat jednak, že v tom nejsou sami a také hlavně to, že čím dříve si uvědomí, co se s nimi děje, tím dříve se stav začne řešit. Určitě věřím, že bude mít stejný efekt u nastávajících maminek, které se nežádoucích poporodních stavů obávají. Může je to připravit na to, že když něco podobného začnou cítit ony, budou přesně vědět proč a co to je. Mnoho z nás totiž dlouhé týdny ani nevědělo, co se v nás odehrává, což věřím, že prodloužilo dobu přiznání si pravdy a řešení situace. A v neposlední řadě bych chtěla knihu cílit i na členy rodiny, kteří pozorují u čerstvé maminky něco neobvyklého – přehnanou plačtivost, podrážděnost, apatii... Občas se i nepřímo se svými pocity svěří členům rodiny, ale nesetká se s velkým pochopením, proto bych naše příběhy doporučila přečíst i v těchto případech lidem, kterých by se situace mohla týkat nepřímo. Může si tak udělat představu o tom, že nejde o nic lehkovážného.

V knize je kromě vašeho příběhu ještě jedenáct dalších příběhů. Vidíte ve sdílení zkušeností právě pomoc ostatním a ukázání skutečnosti, že ne na všechno jsou lidé sami?

Já rozhodně ve sdílení prožitků a příběhů vidím přínos. Přečtení si zkušeností ostatních může být pro ženu, která se v poporodní depresi nebo úzkostech ocitla, prvním a vlastně z mého pohledu tím nejdůležitějším krokem. A sice – zjistit, že s ní není vše v pořádku a zbavit se strachu si to přiznat a řešit to. Po tomto prvním kroku už stačí jen chtít a najít si to správné řešení. Já jsem od jakživa hodně komunikativní člověk, tedy převážně v rodině a mezi dobrými přáteli. Pro mě je svěřování se s vážnými věci, které je třeba řešit, velmi důležité a ve vyprávění příběhů vidím obrovský smysl. Důležité je si však ve vyprávění i v naslouchání zkušeností ostatních uvědomit, že jsme každý unikátní a jedinečný. Je tedy důležité příběhy vyprávět, ale nepřesvědčovat a pro posluchače je zase podstatné naslouchat, ale přesto se umět rozhodovat co je pro každého z nás to pravé. Každý myslíme, vidíme a cítíme jinak. Proto jsem také dala prostor tolika ženám se vyjádřit dopodrobna s tím čím si procházely a jak si z toho hledaly cestu ven.

Vaše kniha měla nejdříve vyjít pomocí crowdfundingové kampaně. Bohužel se cílová částka nezvládla vybrat. Vy jste se přece jenom rozhodla knihu vydat sama. Jaké byly vaše pocity a cesta k vydání až po okamžik, kdy jste knihu držela fyzicky v ruce?

Bylo to elektrizující. Opravdu, ten kdo si přečte moji knihu pochopí, čím jsem si procházela ještě i před samotnou depresí a úzkostmi, kolik se toho ve mně překopalo a jak moc jsem sama na sebe změnila pohled. Jsem na sebe po třetí v životě takhle moc pyšná (poprvé a podruhé to bylo po porodu mých dětí). Do doby před depresí jsem si v sobě pěstovala spíš pocit, že jsem neschopná a teď je to naopak, takže vlastně o to větší cítím radost, protože jsem konečně byla schopná něco tak velkého a pro mě opravdu cenného dotáhnout do samotného konce.

Psychické nemoci jsou často opomíjené, a i když v poslední době se o nich stále více rozšiřuje povědomí, informací pro veřejnost není stále dostatek. Byl právě toto také důvod, proč knihu vydat? Kde jste hledala pomoc vy?

Rozhodně to byl také jeden z hlavních důvodů, proč knihu vydat. Zjistila jsem totiž s překvapením, kolik žen si těmito stavy prochází a nejhorší bylo zjištění, že to tají, bojí se to někomu říct právě proto, že se setkají s nepochopením. Naštěstí se to opravdu otevírá. A musím říct, že jsem za to moc šťastná. Vznikají diskuze a spolky. Například spolek Úsměv mámy, který vznikl na podporu psychického zdraví matek. Já sama jsem hledala východ z nežádoucích poporodních stavů v sobě. Neprošla jsem si odbornou pomocí, proto jsem byla absolutně pro, aby v mé knize byly převážně ženy, které si odbornou pomocí prošly. Nechci totiž být absolutně zastáncem jednoho postupu při zdolávání. Chci, aby bylo naprosto zřejmé, že cokoliv, co zvolíme za postup je správné. Důležité však je skutečně začít věc řešit.

Za co jste ve svém životě opravdu vděčná?

Dnes jsem vděčná za vše. Především, za moji krásnou rodinu - manžela a skvělé děti. Za moji výchovu, za moje úspěchy i nezdary a paradoxně i za moje poporodní stavy. Dostaly mě do úrovně vědomí, o které jsem nevěděla, že jsem jí schopná. Dnes skutečně beru život naprosto jinak. Přirozeně. Snažím se věci moc neřešit a krotit se, když mám chuť něco ovlivňovat na sílu. Nechávám věci plynout přirozeně. Pocítila jsem i naprosto nový pohled na celý svět. Hlavně jsem ráda, že jsem vstoupila na zbrusu novou cestu, která vede přes spoustu nových poznání a prožitků, kterých už se nebojím, jako dříve.

Kde si čtenáři mohou knihu zakoupit?

Knihu můžete zakoupit na FB stránce o knize,  přímo na stránce knihy v e-shopu.