S miminkem se rodí i maminka

Plasticita mozku a jeho změny v těhotenství, a ještě více v šestinedělí, jsou viditelné a zaznamenatelné při vyšetření na magnetické rezonanci. Tomuto fenoménu se říká “babybrain”. Náš mozek se připravuje na to, že se budeme muset starat o miminko a opravdu zásadně zaměřit svou pozornost na jeho potřeby. Můžeme si to představit tak, že pro různé činnosti máme v mozku různé “šuplíčky”. A některé prostě musí uvolnit místo pro novou činnost, ve které budeme dalších několik měsíců experty. Takže se může stát, že budeme zapomínat, nemusí nám jít dobře práce s čísly a pokulhávat můžeme také v různých exaktních oborech. Ale neztrácíme tyto schopnosti napořád a navíc, získáváme naopak mnohem víc. Takže neshazujme samy sebe řečmi o „mléku na mozku“, „vykojených mámách“ apod., protože jsme víc, než si připouštíme. 

Jsme experty na své děti, i když nás to vlastně nikdo nikdy pořádně neučil.  A konečně velká změna se stane také s naší duší, s našimi emocemi. Najednou tu už nejsme jen samy za sebe. Spousta z nás najedou cítí tíhu odpovědnosti za ten malý uzlíček a někoho dost vyděsí představa, „že už nikdy to nebudu jen já, ale od teď já a moje dítě“. Tato velká emoční vazba, která se ovšem zrcadlí i ve faktickém, řekněme zdravotním stavu maminky a miminka, je na první pohled zjevná a všichni jsme to asi někdy zažili. Když miminko pláče, maminka je z toho velmi rychle až neuroticky nervózní. Zajímavé je, že se to projevuje také naopak. Pokud není mamince dobře, je smutná, vyčerpaná či nemocná, projevuje se to částečně i na miminku. Tento silný vztah je již obecně uznáván a v poslední době se v odborné literatuře začíná používat termín matka-dítě (v případě, že mluvíme o ženě po porodu) a dítě-matka (v případě, že mluvíme o novorozenci). Toto propojení s sebou samozřejmě přináší i to, že dítě a matka by od sebe neměli být separováni.  

Když k výše zmíněnému přidáme hormonální změny po porodu, případné porodní trauma, nepodporu okolí, vysoké nároky na sebe sama, nepochopení smyslu šestinedělí, podcenění přípravy na šestinedělí a kojení, máme zaděláno na pár náročných týdnů a někdy i měsíců. 

Abychom tyto změny, které ne všechny ženy nesou úplně jednoduše, v pohodě zvládly, je dobré přípravu na šestinedělí a kojení nepodcenit a připravit se na ně stejně zodpovědně jako na porod. Protože porodem to teprve začíná. 

Nechci zde ovšem jen strašit. Určitě často slýcháte, že mít doma miminko je to nejkrásnější období života ženy. Určitě ano, je to začátek krásné cesty, plné radosti a zadostiučinění, ale rozhodně si nebudete užívat každou minutu této cesty. 

• Když jste na vše úplně sama, 

• dlouhé hodiny trávíte kojením a dalšími monotónními činnostmi, 

• čaj nebo kávu pijete zásadně až studené, 

• nespala jste v kuse víc jak dvě hodiny už více než 3 týdny, 

• miminko často pláče a vy vlastně ještě pořád nevíte proč, 

• nevíte, jestli jste si dnes už čistila zuby, 

• vlasy nemáte umyté natož upravené několik dnů, 

• a večer nejste partnerovi vlastně schopna říct, co jste celý den dělala. 

Víte jen, že jste hrozně unavená a rozhodně ne tak úplně šťastná

V tuto chvíli, kdyby vám někdo řekl, že si to přeci musíš užívat, protože to tak rychle uteče, tak po něm asi hodíte vražedný pohled, nebo ještě něco ostřejšího. Ale uteče to (a opravdu relativně rychle) a jednou na to budete rády vzpomínat, protože to zvládnete! Dám vám pár dobrých rad, jak ze začarovaného kruhu.

Nejste v tom/na to sama 

Když budete mít pocit, že na cestě za mateřstvím ztrácíte samu sebe, že jste už moc unavená, že nevíte, co máte dělat (a to se určitě bude stávat), nadechněte se a chvíli dýchejte zhluboka. Nedávejte si vinu, že něco neumíte, že něco nezvládáte. Neříkejte si, že jste špatná matka. Hledejte možnosti, jak to udělat, aby se vám ulevilo, a nebo někoho, kdo vám s tím pomůže. 

Nejste v tom sama. Podobné pocity zažívá vlastně většina žen/matek. Často se o tom nemluví, ale více jak 2/3 matek mají problémy s kojením, 80 procent matek v šestinedělí se cítí úplně vyčerpaných, mnoho partnerství nevydrží svůj přerod v rodiče. V západních zemích trpí 1 z 5 matek poporodní depresí. To je bohužel realita. Ale nemusí být. Začněme tím, že se na šestinedělí budeme připravovat stejně zodpovědně jako na porod. 

VY PEČUJETE O MIMINKO. KDO PEČUJE O VÁS? 

Emoce jsou přenosné a nejlépe to funguje právě mezi matkou a jejím miminkem. Takže pokud vy jste smutná a bezradná, vaše miminko to vycítí a o to víc bude plakat. Naštěstí stejně to funguje i naopak. 

Moje mentorka Julia Jones říká: „Děti se nerodí s manuálem, protože maminky to zvládnou i bez něho, ale jen za předpokladu, že jim dopřejeme klid a dovolíme jim se na miminko naladit.“ 

Pár rad do začátku: 

• Zvyšujte si oxytocin – buďte v teple a dělejte si radost 

• Místo čtení knih o mateřství, porovnávání a naslouchání protichůdných názorů, pozorujte své miminko a naučte se mu rozumět. 

• Každé dítě je jiné a na každého funguje něco jiného, nejlíp to poznáte jenom vy. 

• Je v pořádku, když si nejste jistá – tím se učíme. Chyby nám pomáhají být lepším rodičem. 

• Pořiďte si pomoc do domácnosti, poproste rodinu či přátele o pomoc.

• Předpřipravte si jídlo do zásoby, nebo se domluvte s návštěvami, ať vždy přinesou i něco na zub. 

• Dořešte resty, než se miminko narodí, pak na ně docela jistě zapomenete. 

• Zkuste si najít kamarádku, spřízněnou duši, která je v obdobné situaci. Ona bude rozumět vašim trápením a bude se radovat spolu s vámi z přicházejících úspěchů. 

Jako Fénix z popela 

Péče o miminko není práce pro jednoho člověka. Nesnažte se vše zvládnout sama. Řekněte si o pomoc u své rodiny, přátel, nebo u profesionálů. Sdílejte své zkušenosti s dalšími maminkami. Někdy velmi pomůže, když se máte komu vypovídat. 

Některé ženy se na cestě k mateřství ztrácí. Ztrácí směr, smysl i sebe samu. Možná je to nutný proces k tomu, abychom se stejně jako Fénix mohly po čase zvednout z popela, oprášit se, nadechnout se a jít dál jako nové a lepší bytosti. A to vše díky mateřství.