Cesta jedné mámy k ženskosti

Moje cesta k vědomé péči o sebe samu začala před třemi lety, kdy jsem byla těhotná s prostřední dcerkou.

Jasně, už jako malou mě zajímaly šminky, barvy na vlasy, laky na nehty, masky na obličej, krásné oblečení a další, však to zná asi každá malá holka. V době dospívání jsem spoustu z toho také vyzkoušela, ale nikdy jsem u toho nevydržela. Po nějaké době jsem ztratila zájem. Navíc jsem se dost hledala. Když jsem pozorovala ženy a dívky kolem sebe a lačnila po inspiraci, na jednu stranu se mi líbily ženy, které byly namalované, načesané, šik oblečené, upravené. Zároveň ale když jsem potkala ženu, která nebyla nalíčená, vlasy měla obyčejně svázané do culíku a oblečení, které měla na sobě, nevypadalo zrovna jak z módního katalogu, její styl se mi líbil také. Viděla jsem v tom jednoduchost, což mi bylo sympatické. A tak jsem to nechala být, neřešila a nestarala se o sebe. Právě až před třemi lety, kdy jsem čekala Leničku, se ve mně něco přecvaklo. Nevím proč a nevím jak. Určitě mě ovlivnila i má nejstarší dcerka, která se v té době velmi parádila. Oblékala se do šatů, chtěla kupovat rtěnky, lakovala si nehty, půjčovala si ode mě šperky. A především si všechno tohle rozmazlování sebe samé tak užívala! Pak tu chodila po domě, všem se předváděla, chtěla se fotit, hrála si na princeznu nebo vílu, vzhlížela se v zrcadle a bavilo ji to.

Já najednou cítila, že to není jen o těch šminkách a jiných barvičkách. Že je to o mé hlavě. Jak se říká: Krása začíná v naší hlavě. V té době mi tahle myšlenka doputovala, kam měla. Zatoužila jsem pečovat o sebe jako o ženu. Abych byla krásná. Sama pro sebe. Abych se cítila dobře, měla se ráda. A to líčení a krásné oblečení, to už je jen taková třešnička na dortu, pokud chcete. Bez dobrého základu, který začíná v našich hlavách, ani make-up a drahý svetr nepomůžou.

Je potřeba jít víc do hloubky

A těch směrů, kterými jsem se mohla vydat (psychika, strava, kosmetika, vlasy, oblečení), je v této oblasti opravdu mnoho, takže pěkně kousek po kousku. Nejprve jsem si několik měsíců nechala myšlenku pracovat v hlavě. Pohrávala jsem si s ní, sledovala, jestli mě baví a jestli tam zůstává. Necítila jsem (překvapivě) potřebu hned se vrhnout do obchodů a kupovat kde co, abych teda jako mohla být konečně více ženská.

Není to o věcech, ale o vědomí

Tím jsem si také vysvětlila tu svou dřívější nerozhodnost o ženském stylu. Základem je totiž to, co vyzařujeme, ne co máme na sobě. Takže může být krásná žena, která o sebe viditelně pečuje stejně tak jako žena, která nějakou tu parádu tolik neřeší. A právě tohle je pro mě teď ta pravá cesta. Když mám chuť se nalíčit a více upravit, udělám to. Baví mě to, užívám si to a mám z toho radost. Zároveň ale nemám pocit, že už nemůžu bez make-upu a v obyčejné mikině vylézt z domu. Pokud nemám chuť se parádit, nedělám to. Prostě se řídím aktuálním stavem a náladou. Nejprve jsem začala budovat pevný základ, který se hodí nakonec ve všech oblastech života, nejen co se ženské krásy týče.

Hlava

Začala jsem pracovat na svých myšlenkách a psychickém stavu. Pozorovala jsem sebe samu, jak se cítím, kdy a proč. Začala si všímat toho, co mi dělá dobře a co mi naopak neslouží. Vnímat své potřeby, hranice, radosti. Je to velmi zajímavá a, řekla bych, nikdy nekončící cesta, ale stojí za to. Péče, kterou do sebe investujete, je to nejlepší, co můžete udělat a nese své ovoce.

Strava

Miluju jídlo a strašně ráda jím. Takže v této oblasti se mi ústupky dělat moc nechtěly. Popravdě jsem žádné ani neudělala. Maximálně tak na měsíc, na dva a pak zase zajela do starých kolejí. Až nyní! Objevila jsem způsob stravování, který mi vyhovuje. Ačkoliv má asi hrozivý název – přerušovaný půst – nejedná se o nic složitého, ani drastického. Zdá se mi to jako jednoduchá, nenáročná, ale přitom efektivní cesta.

Přerušovaný půst - pravidlo 8/16

Jak už název napovídá, jedná se o druh stravovacího půstu, který vlastně přerušujete jídlem. V dnešní době (pár desítek let) jsme si zvykli na velký blahobyt. Ve všem, tedy i v jídle. Naše obvyklá strava je velmi bohatá na cukry a ještě k tomu několikrát (většinou 5x) denně. A tím není myšleno pouze sladké jídlo, cukrovinky apod. Když pečlivě prostudujete složení potravin, zjistíte, že cukr je téměř ve všem. Náš organismus je ale přirozeně nastaven na omezený přísun potravy a na téměř nikdy nekončící přísun se neumí přizpůsobit. Pokud omezíme množství jídla, dojde k tzv. vyhladovění buněk, čímž jim pomůžeme pročistit se (potažmo celému organismu) a správně se nastavit na další přísun jídla. Více o půstu si můžete přečíst v knize Kompletní průvodce půstem od Jasona Funga.

V praxi to v tomto mém případě vypadá tak, že během 24 hodin jíte pouze 8 hodin a 16 hodin nejíte. Do těch 16 hodin se počítá i noc. Je na vás, jak si to rozhodíte a v těch 8 hodinách můžete jíst, cokoliv chcete.

Já například mám po probuzení hlad, nevydržím dlouho bez snídaně. Takže jsem se rozhodla, že budu jíst od 9 do 17 hodin. Vstáváme mezi 6 - 7 hodinou, snídám tedy ale až v těch 9 hodin. Do té doby nic nejím, ani nepiju, maximálně čistou vodu. Během dne jím, co chci a k večeru, mezi půl pátou, pátou se navečeřím. A konec. Můj manžel (dodržuje půst také) třeba po ránu jíst nepotřebuje, zato rád jí večer, stanovil si tedy rozmezí mezi 12. a 20. hodinou večerní. Pro tělo je to skvělý způsob, protože ho nezásobujeme nepotřebným jídlem, které musí zpracovat a ono má dostatek času strávit, vytrávit a vyhladovět, což je přesně to, co potřebuje.

I když používám slovo "vyhladovět", nemyslete si, prosím, že jde o to nejíst nebo jíst málo. Vůbec ne. Kor v mém případě, kdy kojím malou Sofinku. Naopak.

Jsem z celého systému nadšená, protože jediné, na co jsem si musela zpočátku zvyknout, bylo dodržování určených časů. Ty se prostě musí dodržovat každý den. Občas můžeme udělat výjimku, kdy se nevejdeme do svého časového rozmezí. Když jsme třeba na cestách, návštěvě nebo v létě pořádáme oblíbené večerní grilování. Ale výjimka by měla být co možná nejméně.

Jinak vlastně necítím žádné omezení. Vůbec nepociťuju hlad, můžu jíst, co chci a zároveň vidím a cítím, jak to dělá tělu dobře. Není to nic náročného, je to udržitelná změna a to jde. Spolu s tím jsem si také začala s jídlem víc hrát. Zjistila si pár nových receptů, které mi chutnají a baví mě chystat a na talíři jídlo vypadá lákavě. Cítím se dobře a k tomu jsem zhubla i několik kilo. To je ovšem až druhotný efekt. Mým cílem bylo najít způsob stravování, který mě bude bavit, nedá tolik práce, nebudu se cítit omezená a tudíž u něj vydržím.

Šatník

V posledních měsících pro mě uzrál čas zapracovat i na šatníku. Chtěla jsem si ho sestavit více vědomě. Pro mě to znamená, že:

• Není potřeba mít hromadu oblečení.
• Nenosit to, co mi nedělá radost, co vlastně nenosím nebo jen tak sporadicky, když není zbytí.
• Oblékat oblečení, které lichotí mému typu postavy.
• Mít v šatníku jen takové kousky, které mohu použít do alespoň tří outfitů, nosit je na několik způsobů.

Na základě těchto pravidel jsem si poctivě vytřídila veškeré oblečení. Zrušila hromádku „až zhubnu“. Dobře, uznávám. Mám tam ještě troje kalhoty, které ještě nosit nemohu, protože jsem v nich moc narvaná, ale protože je mám fakt ráda a myslím, že za měsíc, za dva budu moci, tak jsem si je nechala. Z hromádky „na doma“ jsem vyhodila všechno ošklivé, otrhané a oprané oblečení a přidala především topy, které se mi líbí a cítím se v nich dobře,  abych nebyla doma jak šmudla a i zde si připadala hezky a žensky. Několik kusů oblečení jsem si dokoupila, ale už vědomě a právě s ohledem na výše zmíněná pravidla.

Pleť

To, že je potřeba se o svou pleť starat, je asi jasné. Každý si tu péči ale možná představujeme jinak. Pro mě to bylo jen rychlé večerní čištění a šlus. Přiznám se, že jsem do svých pečujících rituálů zase tolik nepřidala, ale nyní už to mám tak, že svou pleť sleduji a všímám si, co jí dělá dobře, co naopak ne a podle toho se rozhoduji dál. Dbám na poctivé odlíčení, pravidelné čištění a hydrataci. Tu a tam pleťová maska, sérum a je to. Nechci si na obličej „patlat“ spoustu přípravků, myslím, že to není správná cesta. Ale objevit jen pár takových, které mi budou vyhovovat a těch se držet.

Kosmetika

Začala jsem se líčit. Tu a tam, jen když mám náladu. V mém případě opět nic složitého. Jen přirozené, lehké líčení. Make-up, řasenka a rtěnka. U make-upu mi nejde o nějaké skrytí nedokonalostí. Pokud jsou, tak ke mně prostě patří a o něčem vypovídají (ne že bych je vítala s radostí). Jde mi pouze o sjednocení tónu pleti. Řasenka, občas oční linka, pro lehké zvýraznění očí. A rtěnka je takový zlatý hřeb. Myslím, že dobře zvolený odstín dokáže tvář a celkový vzhled krásně rozzářit a doplnit. Musela jsem si na líčení zvykat. Bylo to pro mě něco nového a trošku se obávám, že na ženu, která se líčí, se pohlíží zkresleným pohledem.

Ráda bych zbavila žen strachu z tohoto nepěkného přesvědčení a dodala jim odvahu k tomu se o sebe začít starat tak, jak chtějí. Aby se cítily dobře a působilo jim to radost.

Dříve jsem používala jeden parfém, a dokud jsem ho nevypotřebovala, jiný jsem neotevírala. Dnes si více hraju. Ve skříňce mám čtyři parfémy a střídám je podle nálady a toho, jak to cítím, na který mám chuť. Jen péče o nehty pro mě není novinkou. Nosím gelové nehty, a to od svých 17 let. A téměř deset let si je dělám sama. Ty mě vždy bavily. V mém případě opět nic náročného, přehnaně zdobeného. Oblíbila jsem si asi 5 barevných gelů, které prostě střídám podle chuti.

Nemám ráda přezdobenost, v celém zkrášlování mi jde o dojem přirozenosti, lehkosti a upravenosti.

To je má aktuální cesta k ženskosti. Myslím, že to není nic přehnaného, náročného ani složitého. Jen rozmazlování sebe samé takovým způsobem, abych se v danou chvíli cítila přirozeně.

Ne vždy se daří. Jsou dny, kdy se cítím fakt pod psa a jediné, co by mi pomohlo, by bylo zalézt si do postele, nikam nevylézat a s nikým nemluvit.

Ale snad se mi podařilo sepsat takový základ, který mi v posledních letech pomohl cítit se víc žensky. Je to prima pocit a doporučuji ho všem.

Pokud cítíte touhu, zvědavost nebo prostě chcete jen něco zkusit, běžte do toho, milé ženy! Seberte odvahu a konejte.

Pro opravdový pocit ženskosti doporučuji pořídit si sukni nebo šaty a použít rtěnku. Nemusí být nutně hned rudá, pokud se na to necítíte (ačkoliv červená rtěnka při správně zvoleném odstínu sluší každé ženě!), klidně nějaký nude odstín. A zatím klidně noste jen samy doma, v bezpečí, v klidu, jen sama se sebou, ale objevujte a zkoušejte.

Žijeme jen jednou. Byla by škoda schovávat se v ulitě a nepodpořit svou ženskost tím správným způsobem, pokud si to přejete. Každá jsme jiná, každá jsme krásná!