Domácnost bez zbytečných obalů

Bezobalu

Za jeden rok vyprodukuje průměrná česká čtyřčlenná rodina zhruba 1,2 tuny odpadu. Mnoha lidem ale není lhostejné, kolik odpadu každý z nás ročně vytvoří. I proto vznikla nezisková organizace Bezobalu, která šíří tzv. zero waste filozofii, tedy předcházení vzniku odpadu, a snaží se ji přiblížit široké veřejnosti.

Inspirací pro Bezobalu byla průkopnice zero waste životního stylu Bea Johnsonová. K bezodpadové domácnosti ji přivedla vlastně náhoda. S manželem nejprve žili daleko od města, odkud se kvůli pohodlí přestěhovali do menšího bytu. Část věcí proto uložili do skladu a po čase zjistili, že jim většina z nich vůbec nechybí. Začali tedy přemýšlet, jak omezit nakupování zbytečností a hlavně samotný vznik odpadu. Díky tomu získala celá rodina nejen více peněz, ale i času.

Za činností Bezobalu mimo jiné stojí i vydání knihy Domácnost bez odpadu.

Jak na domácnost bez odpadu podle Bey Johnsonové

Pět základních pravidel, jak snížit množství odpadu v domácnosti podle Bey, zní: odmítejte, redukujte, opakovaně používejte, recyklujte a nechte shnít. A dodržovat by se měla přesně v tomto pořadí. Bea si mnoho věcí vyrábí sama (což můžete vyzkoušet také - některé z vás už se s námi podělily o návody na domácí kosmetiku či drogerii), ale třeba pečení chleba nebo výroba mandlového mléka jí zabíraly příliš času. Proto raději nakupuje do vlastních nádob či papírových sáčků. Nejvíce se vyhýbá plastům, které jsou vyráběny z ropy.

Obchodů, kde nejsou suroviny předem navážené a zabalené, je stále málo, ale postupně přibývají. Jedním z nich je právě Bezobalu, které provozuje obchůdek v Praze. Existují však i e‑shopy, které vám zboží zabalí do papírových pytlíků a pošlou kamkoliv po ČR.

Pokud máte možnost navštívit „bezobalový“ obchod, vyplatí se předem naplánovat, co přesně potřebujete a v jakém množství. Nakoupíte tak jen to, co skutečně spotřebujete, a ušetříte - potraviny bez obalu bývají levnější, protože neplatíte za zbytečný odpad. Na nákup si vezměte uzavíratelné dózy ze skla či plastu, látkové nebo papírové pytlíky. Nádobu vybírejte podle typu suroviny: mouku je lepší dát do uzavíratelné nádoby, luštěniny, rýži či semínka do látkového nebo papírového pytlíku. Ať už jdete kamkoliv, mějte v kabelce vždy alespoň jednu látkovou tašku nebo jinou vlastní variantu (proutěný košík, látkový koš apod.).

Velmi přínosné je také nakupovat u místních farmářů, kde si často můžete suroviny nabrat do vlastních nádob. I v menších městech se obvykle najde alespoň zelinář nebo občasné farmářské trhy, i když nabídka může být omezenější, možnosti tu jsou.

Nekupujte balenou vodu. Voda z kohoutku je kvalitní a můžete si ji vzít s sebou ve vlastní lahvi. Vodu po oplachování ovoce či zeleniny můžete znovu využít třeba na zalévání květin.

Snažte se kupovat jen tolik potravin, kolik opravdu spotřebujete, aby nic zbytečně nekončilo v koši. Pokud máte zahrádku a přes sezónu nadbytek plodin, zkuste je zpracovat: zavařte, usušte, vyrobte marmelády, hořčice, kečupy, marinády či dipy. Bobuloviny nebo nastrouhanou kořenovou zeleninu lze i zamrazit, případně z nich připravit domácí zmrzliny či dřeně. Inspiraci najdete v naší kategorii Recepty.

Co se zbytky, které se v přírodě rozloží?

Pokud nemáte zahradu s kompostérem, můžete si vytvořit domácí kompostér, který může částečně nebo úplně nahradit odpadkový koš. Výživné hnojivo získáte rychleji pomocí žížal - ty dokážou denně zpracovat více než polovinu své hmotnosti a přeměnit ji na humus. Tento proces se nazývá vermikompostování.

Nejvhodnější jsou kalifornské žížaly, vyšlechtěné z hnojních žížal. Jsou menší, ale rychleji zpracovávají odpad a rychleji se množí.

Pro vermikompostování si připravte plastovou nebo dřevěnou nádobu s víkem. Žížaly potřebují dostatek vzduchu, proto zvolte prostornou, ne příliš vysokou nádobu. Pokud použijete vícepatrový kompostér, děrovaná dna umožní žížalám přesun mezi patry.

Pro domácí kompostér budete potřebovat asi 500 g násady, kterou pořídíte u specializovaných chovatelů. Obsahuje humus, žížaly v různých stádiích vývoje i další organismy. Žížaly můžete nasbírat i venku, ale ty vylíhnuté přímo ve vašem kompostéru mají větší šanci na přežití.

Kompostér můžete umístit doma i venku. Nejlépe se žížalám daří při teplotách kolem 20 °C. Teplota by neměla klesnout pod bod mrazu, jinak hrozí jejich úhyn.

Do kompostéru patří zbytky ovoce a zeleniny (včetně citrusů), slupky od cibule a česneku, pečivo, čajové sáčky a kávové filtry, papírové kapesníčky a ubrousky, natrhaný papír, piliny od domácích hlodavců, spadané listí, rozdrcené skořápky vajec či malé nemastné zbytky jídla. Nevhodné jsou mléčné výrobky, maso, kosti a mastná jídla.

Zbytky je dobré promíchat s hlínou, aby se k nim žížaly snáze dostaly a nezačaly na povrchu hnít. Uhynulé žížaly v kompostéru ponechte – samy se rozloží. Důležitá je i správná vlhkost. Tu zvýšíte přidáním vody či vlhkého papíru, snížíte naopak přidáním lepenky, pilin nebo slámy.

1 sklenice odpadu za rok

Bea Johnsonová a její rodina vyprodukují za rok pouze jednu sklenici odpadu. Končí v ní vše, co nelze recyklovat, kompostovat ani znovu využít – například cedulky z oblečení nebo samolepky z ovoce. Bea omezila počet čisticích prostředků na jedlou sodu, ocet a kyselinu citronovou. Kosmetiku si vyrábí sama z jednoduchých přírodních surovin, jako je kokosový olej, kakaový prášek či přírodní mýdlo. Oblečení nakupuje jen použité a v minimálním množství.

Možná vás překvapí, co všechno se dá vytřídit - často se zapomíná třeba na obaly od papírových kapesníků (patří do plastu) nebo hliníková víčka od jogurtů, která lze odevzdat ve sběrném dvoře či ve školách a institucích, které je sbírají. Další tipy najdete v příspěvku jedné z vás: Pár tipů, jak efektivněji třídit.

Pokud se vám podaří alespoň částečně snížit množství odpadu v domácnosti nebo přestanete kupovat zbytečnosti, potěšíte nejen svou peněženku, ale i zdraví celé rodiny - a navíc prospějete životnímu prostředí.