Držme si svou ženskost a styl, mateřství je bonus

Těhotenství patří v životě ženy k období fyzických a psychických změn spojených s očekáváním a těšením se na nový přírůstek do rodiny. Většina žen je hrdá na své narůstající bříško. Těhotenství vnímají jako období, kdy se může jíst cokoliv, na co zrovna máme chuť, protože to přece miminko potřebuje. Váha se nijak moc neřeší, nějakých deset, dvacet, pětadvacet kilo je přece normální a asi to máme v genech. Naopak pokud přiberete méně, není asi něco v pořádku. O to víc jsou tato slova a teorie jsou maminkám v očekávání nabízená a předkládána, když mají denně po svém boku maminku či babičku a tchýni vlastně hned za rohem. Jak to máte vy? Vnímáte výše zmíněný text také tak? Já osobně musím říct, že absolutně NE.

Pohled do vlastní těhotenské minulosti…

Poohlídnu-li do své těhotenské minulosti, tak zjišťuji, že jsem řadu těchto situaci vnímala úplně jinak. Jelikož si již od svého raného mládí k nelibosti maminky a babičky pečlivě hlídám svoji váhu, určitě jsem v těhotenství nejedla za dva. Za to jsem pochopitelně sklízela značnou kritiku. O potřebě dvojnásobného množství stravy během svého těhotenství se v naší rodině vedly téměř každodenní debaty. 

Jsem toho názoru, že těhotenství je obdobím, kdy by žádná žena neměla zapomínat pečovat o sebe a prostředí, ve kterém spolu s nastávajícím tatínkem žije. Chceme přece přivést dítě do čisté, útulné, hřejivé a láskyplné domácnosti. Chceme mít dobrý pocit ze sebe sama a líbit se svému protějšku, být i hezkou maminkou pro své dítě. Jenže ne vždycky se to dá. 

První polovinu těhotenství mi bylo opravdu špatně od žaludku a nálady mi kolísaly od lítostivé přes pocity nejistoty až k euforii z života, který ve mě vzniká. Někdy jsem se opravdu nelíbila sama sobě a nejraději bych se zavřela do pokoje a ani nevycházela. Ale jak jsem "rostla", vidina strií čili pajizévek na kůži, o kterých jsem se dočetla z dostupné literatury, mně pronásledovala jako stín. Masírovala jsem si celé tělo různými olejíčky, dokonce mi kolegyně nosila z práce ampulky vitamínu A a D, kterými jsem si spolu s krémem či tělovým mlékem natírala bříško, prsa a zadeček. Když se překlenula polovina těhotenství, bylo mi fajn. Vrátila jsem se do normálu a bez lehkého makeapu bych nevyšla ani na zahradu, natož do obchodu pro nákup. Když jsem o tom mluvila s kamarádkami, všechny mě připravovaly na to, že co se týče péče o sebe, po porodu nebude čas vůbec žádný... Zařekla jsem se, že to teda ne. A jak to bylo dál? 

Co se děje s ženskou duší po porodu?

Porod dítěte s sebou přináší intenzivní zážitek na celý život. A mateřství mi přineslo navždy svazující pocit zodpovědnosti směrem k dítěti. Ženská duše se po porodu neskutečně raduje z narození miminka, téměř celá hoří štěstím. Za chvíli pláče, vzlyká, vzteká se, nekomunikuje, je zmatená a hádává. Za tento stav je zodpovědné kolísání hladin hormonů. Je nutno dodat, že křehkost ženské duše je velmi individuální záležitosti. Některé maminky cítí následkem porodu i jiné emoce než ty pozitivní a radostné. Zatímco všichni ostatní se radují z narození miminka a dohadují se, komu je nejvíc podobné, ani netuší, co se odehrává v nitru novopečené maminky, která právě dítě porodila. Zažívá velice silné hormonální změny, které mohou vyústit v poporodní splín neboli blues až depresi, o laktační psychóze nemluvě. Pro maminku mnohdy nastává náročné období šestinedělí, které je plné změn a emocí, jež žena prožívá.

I pro mě bylo bdobí šestinedělí náročné. Skloubit péči o miminko s domácnosti chce svůj čas. Příchod miminka obrátilo i náš svět vzhůru nohama. Za nejhorší okamžiky považuji dny, kdy jsem bojovala opakovaně se zánětem prsu. To jsem opravdu nestíhala nic ze svých zavedených praktik jako udělat si obličej, vlasy, uvést domácnost do pořádku. Vše se točilo kolem kojení miminka a odstříkáváni mléka, což byla živá tragédie v přímém přenosu. Následoval boj s vysokou horečkou, šílená únava a deficit spánku. Vzpomínám si, že jak jsem šla za svoji obvodní lékařkou, že mně trápí vysoké horečky, natekla a bolestivá prsa, tak ji stačil jeden pohled na moji bledou a nenalíčenou tvář a měla podezření na nějakou závažnou a maligní nemoc. Naštěstí to opravdu byla jenom mastitida (zánět prsů) u novopečené maminky.

Pamatuji se, že někdy jsem vylezla s miminkem z ložnice až někdy k polednímu. V pyžamu, vlasy mi trčely do všech stran a o nějakém líčení nebo nalakovaných nehtech nemohla být ani řeč. Než jsem nakojila, odkrkla, přebalila, převlékla poblinkané miminko, znovu přebalila.... blížilo se poledne a to jsem ještě neměla ani voje milované malé černé kafíčko.

Dodnes jsem vděčná mé báječné babičce, se kterou jsme sdíleli patro, a která přejala péči o věci praktické. Byla jsem přece její jediná vnučka, která ji dala pravnouče. A to je v naši rodině co říct! Dodnes mám děti jenom já! A tak díky babičce všude panoval pořádek, pověsila a vyžehlila pleny, miminkovské oblečky a vše složila do úhledných komínků. Tehdy jsem byla ráda za její pomoc, dnes na ni vzpomínám s velikou úctou. Doporučuji všem ženám, které mají malé miminko (nebo ho čekají), aby požádaly své okolí o pomoc.. maminka, babička, teta, tchýně, sestra, kamarádka.. často neví, co zrovna potřebujete a pomohly by rády. Myslím, že jsem se díky pomoci babičky dostala během několika málo týdnů (no možná nějaký ten měsíc to byl) jakž takž do normálu, našla jsem si systém a vrátila jsem se i k péči o sebe sama. Chtěla jsem si zase připadat přitažlivá a stylová.

Stylová mamina

Těhotenství, porod a následně mateřství neznamená ztrátu naší vlastní osobnosti, naopak mělo by pozitivně podpořit naši ženskost. Snad každá z nás, obzvláště když už uběhl nějaký čas od porodu, toužíme po určitém stupni dokonalosti. Nejen co se týče osobitého stylingu a vzhledu, ale také vztahu. A na tom je třeba neustále pracovat. Vše je v naši hlavě a možnostech. 

Dnešní stylové maminky si vedou blogy, mají instagram či facebook. Na sociálních sítích prezentují samy sebe jakožto ženy, maminky a partnerky. Představují svůj styl oblékání a doporučují osvědčené tipy na zkrášlení se. Mnohé maminy blogerky stihnou být i vynikajícími kuchařkami, interiérovými designérkami či cestovatelkami. Jsou ale především maminkami, které stihnou skloubit péči o své děti s určitou realizaci sama sebe. Tyhle ženy jsou příkladem toho, že mateřství, úspěch a styl jdou dohromady.

Nechci tím říct, že každá z nás musí vést blog či prezentovat sebe a své děti na sociálních sítích, ale vnímám tyto maminky blogerky  opravdu jako určitou inspiraci. Mě úplně stačí, že se cítím spokojeně, pochvala od manžela či okolí rovněž potěší. A proto se domnívám, že by si každá z nás měla i na mateřské dovolené dopřát kousek luxusu. Mám tím na mysli návštěvu kadeřníka, shoping s cílem koupit si něco hezkého, setkání s kamarádkami na kávu, vínečko a na kus řeči. Udělejte si čas na sebe. Vyplatí se to několikanásobně ve všech směrech.

Pamatujme na to, že jsme ženy. Vždy a v každém okamžiku. Odložme občas pohodlné kalhoty, vytahané tričko, vlasy narychlo stažené do culíku a překvapme svého partnera třeba novými šaty, spodním prádlem a upraveným vzhledem. Naše jedinečnost, vnitřní krása, umění mateřství čili schopnost nosit, rodit, vychovávat, pečovat, ochraňovat, odpouštět, a především milovat dělá ženu ženou v tom pravém slova smyslu. A pouze po boku spokojené ženy hrdě a statečně stojí spokojený muž.