Hádky před dětmi? Má to svá pravidla

Hádky před dětmi

“Běž do pokoje…”, “Nech nás s tatínkem chvilku…!”, “Teď se tu s tebou nebudu hádat, jsou tu děti…” Takové věty často dětská ouška slýchávají předtím, než jsou vyhnány do svých pokojů. Co se takovému dítěti honí hlavou? Často si představují ty nejhorší scénaře. Nejčastěji je to rozvod rodičů. A tak v pokoji samo pláče, zatímco slyší křik a někdy i rány z vedlejšího pokoje. Nenechávejte rozmíšky za zavřenými dveřmi. Dítě se hádkami rodičů učí mnoha důležitým dovednostem pro život. Dítě by však mělo slyšet pouze hádky, které se týkají témat přiměřený pro jejich věk. Pokud máte rozepře v sexualitě, řešíte nevěru jednoho z parnerů nebo hádku vyvolala “ta nesnesitelná ženská”, která je pro dítě jeho milovanou tetou, tak toto by dětské uši slyšet neměly. Nikdy nezapomínejte na to, že dítě vše, co vidí, nasává jako houba a uplatňuje v dalším životě. Způsob řešení konfliktů tak dítě často přebírá od rodičů. Proto se snažte nejednat pod vlivem krátkodobých, i když silných pocitů. Snažte si vždy dát chvilku a jednat až s chladnou hlavou. I když se občas "neudržíte", snažte se hádku nevyhrotit, nebuďte vulgární anii nepoužívejte fyzickou sílu.

Čím mladší, tím horší

Pokud se s partnerem velmi často hádáte, když čekáte miminko, je velká pravděpodobnost, že dítě bude neurotické, úzkostné. Stejně tak hádky způsobují velký stres batolatům a kojencům. Proč? V raném stadiu vývoje mozku se tvoří emocionální odolnost díky anatomickému tvarování neuronů. K tomuto procesu dochází v souvislosti s jeho rodiči. Emočně vyrovnaní dospělí dítěti přispívají k tomu, aby se mozek, jednání a chování dítěte vyvíjelo optimálním způsobem. Bohužel to platí i naopak. Hádky mezi sourozenci slouží k vymezení dětského teritoria a vyjasnění pozic, zatímco časté hádky rodičů nesou děti velmi špatně - vnímají je jako ohrožení svých jistot. Proto také miminka a batolata v neklidném prostředí bývají "zlobivější" - častěji pláčou, vztekají se, upozorňují na sebe. Ale může za tím být samozřejmě i cokoliv jiného.

Jsou hádky vždy špatné?

Pokud si rodiče vyměnují názory, které vedou ke konstruktivnímu řešení, jsou naopak užitečné. Dítě poznává, že mít jiný názor není špatné, učí se empatii a sociálním dovednostem. Je důležité, aby se dítě mohlo později na cokoli, co mu nebylo jasné, doptat. Vždy bychom mu nejasnosti měli vysvětlit. Nejlépe, když si s dítětem sednou oba rodiče a dají mu odpověď na vše, co ho zajímá.

V případě, že hádky vyústí v agresi, vulgarismy nebo dokonce fyzické napadení, kdy má dítě pocit, že musí jednoho z rodičů chránit, je to zlé. Zvláště nežádoucí je, když jeden z rodičů ztratí kontrolu nad svými emocemi a uchyluje se k afektivním animálním reakcím, které máme společné se členy nižší živočišné říše. Jedná se jen o boj o přežití, kdy člověk neuvažuje logicky, vynechává rozum. Dítě pociťuje úzkost, mohou se obejvit deprese a dost často i poruchy chování. Stejně tak není dobré uražené mlčení, ignorace partnera nebo manipulace. Stejně tak je zcela nepřípustné děti navádět proti partnerovi.

Vyčítejte činy, ne osobu

Držte se toho, abyste se hádaly o něčem a ne o někom. Také si ujasněte, že vlastně víte, proč se hádate, čeho chcete dosáhnout. Pokud vám to přijde legrační, zamyslete se. Nestalo se vám někdy, že se hádáte, hádáte a najednou vlastně nedokážete identifikovat počátek hádky? Pokud máte ve zvyku partnerovi spílat, jak je nezodpovědný, lenivý, zapomnětlivý nebo třeba nepořádný, zkuste tato slova pozměnit. Nevyčítejte charakter, ale zpochybňujte činy. Postěžujte si, že vás vážně štve, že zapomněl vyvenčit psa nebo že byste ocenila, kdyby na zahradě nebyl takový nepořádek. Urážení druhé osoby před dětmi, obvzlášť, pokud je to jejich otec, není dobrý příklad. Vyvarujte se i útočení na zranitelná místa partnera, není to fér. Dále se snažte odprostit od domněnek, je to nekostruktivní. Věty typu “Stejně to nepochopíš, je zbytečné ti to říkat”, pro děti nejsou dobrým vzorem.

Hlídejte si tón

Ve chvílích opravdového rozčilení máme pocit, že ze sebe musíme vše, co se nám nelíbí, vykřičet. Zvýšený hlas asi nikomu neuškodí, jde jen o to, abychom tlumili své emoce, dali prostor pro slova druhého a také, abychom si hlídali, jaká slova pouštíme ven. Neučte dítě, že vztekat se je špatné. Vztek je normální emoce. Jen je třeba kontrolovat, jak ho ventilujeme. Pokud cítíte, že máte chuť říct nebo udělat něco, co by vás mohlo později mrzet, nebojte si dát pauzu. Jděte do vedlejší místnosti, vydýchejte se, popřemýšlejte, dejte možnost sobě i druhému vychladnout. Dítě tak uvidí, že i vy své emoce kontrolujete. Pokud si ale myslíte, že “tichá domácnost” je lepší, jste na omylu. Dusná atmosféra na psychiku dítěte působí velmi stresově. I když si myslíte, že to dítě nevnímá, protože je ještě malé nebo si v klidu hraje v pokojíčku, není to tak. Často se dlouhodobý tlak podepíšou na dětech v podobě psychosomatických onemocnění, jako je v případě dusné atmosféry například kašel.

Usmíření - před dětmi

Je třeba, aby děti viděly, že když se dva pohádají, třeba i ošklivě, mohou nakonec vše vyřešit nebo se navzájem omluvit. Taková zkušenost je pro děti k nezaplacení. Těžko můžete po dítěti chtít, aby se na hřišti, provede-li něco, dětem omlouvalo, pokud to u vás nikdy nevidělo. Je skvělé, když dítěti ukážete, že po hádce s tatínkem ho stále milujete a nic se na vašem vztahu, i přes rozdílné názory, nezměnilo. Tato zkušenost je pro dítě více než všechny přednášky světa o tom, jak se má chovat. Je pravděpodobné, že takové chování bude uplatňovat i ve vztahu k vám.

Učte děti, že konflikty nemusí ničit, ale že mohou být i prospěšné. Ve škole nás naučí mnohé, ale toto mohou naučit pouze rodiče!