I velké sny se mohou plnit

Proč píšete knihy zrovna pro děti? Mělo na to vliv Vaše dětství nebo co Vás ovlivnilo ve Vaší tvorbě?

Knížky miluji od raného dětství, kdy mi je četla moje milovaná babička Květa a samozřejmě rodiče. Od dětství jsem se chtěla stát se spisovatelkou. Největší radost jsem měla, když tatínek přišel domů, tvářil se tajemně a za zády držel cosi. A já hned věděla, že mi koupil novou knížku. Hned jsem se do ní začetla a přestala vnímat svět. To dobrodružství mě naprosto pohltilo. 
Občas se mi vrací nádherná vzpomínka, kdy ve vypůjčené chatě u Sázavy sedíme s rodiči, svítí jen malá lampička a tatínek nám čte kapitoly z knihy o Mauglím. Můj chytrý vysoký tmavovlasý tatínek seděl na židli osvětlen lampičkou a svým mužným hlasem nám předčítal ty napínavé příběhy o malém chlapci, žijícím v divoké indické džungli, na kterého na každém kroku číhalo nebezpečí v podobě velkého tygra Šer - chána. Jak ráda bych ty chvíle zase vrátila!  Láska ke knihám a příběhům v nich ve mně hluboce zakořenila. Dcerkám jsem hned po porodu psala deník, aby měly vzpomínku na své dětství.

Já měla nádherné dětství a vynikající rodiče, kteří pro mě měli vždy vlídné slovo. Samozřejmě, že byli také přísní. Vždy mě ale vyslechli a nikdy mě neodehnali s poznámkou, že na mě nemají čas. Domluvili jsme se třeba, že si spolu promluvíme za půl hodiny nebo až budu mít splněné povinnosti. A že jsem jich měla! Od 3.třídy jsem musela ustlat i rodičům, vynést smetí, umýt nádobí a mít hotové úkoly, než se vrátí z práce. Pokud tatínek přišel dřív a nebylo to hotové, dostala jsem trest. To všechno mě formovalo pro budoucí život. S láskou vzpomínám na naše živé diskuse o všem možném. Každou sobotu jsem musela doma
pomáhat s úklidem, od 15 let i s žehlením. Tu samou výchovu jsem se snažila dát svým dvěma dcerám, i když to nebylo vždy snadné.

V květnu Vám vyšla další kniha pro děti SAJDRA A TYRHEN OBJEVUJÍ SVĚT. Můžete o ní čtenářům něco říct?

Je to příběh o krásném přátelství, sourozenecké soudržnosti, neobyčejném dobrodružství a o schopnosti jednoho z malých hrdinů správně se v daný čas rozhodnout. Ta správná rozhodnutí musíme dělat po celý život. A někdo s nimi začíná již v dětském věku. Je skutečný kamarád každý, kdo se za něj vydává?
Sajdra a Tyrhen jsou dračí mláďata, která poznávají nebezpečný svět divokých zvířat a od určitého momentu je začne přitahovat i svět lidí. Chtějí objevovat vše nové a jako každé mládě jsou také velmi zvídaví.
Dětští čtenáři prožijí napětí, očekávání, dobrodružství i záhadu. A přitom objeví krásy dvou národních parků v Kalifornii a svět kolem Velkého medvědího jezera. Setkají se s divokou medvědicí i pumou, kojoty, chřestýšem atd. Dozví se i zajímavosti ze světa obrovských sekvojí, největších stromů na světě.

Kniha je určena pro chlapce a dívky ve věku od 7 let. Jakým stylem své knihy píšete? Prožíváte někdy muka tvoření jako někteří spisovatelé?

Pro mě je psaní knížek jedno velké krásné dobrodružství. Když dostanu nápad, píšu pak každý den, dokud není příběh hotový. Zažívám pocit jako by mi někdo seděl na rameni a text diktoval. Kolikrát ani nestíhám slova zapisovat. Jinak všechny reálie v mých knihách použité jsou pravdivé. Vždy je pečlivě studuji.

Nápady na další knížky pro děti ke mně přicházejí samy od sebe. Myslím si, že příběhy leží všude kolem nás, jen je uchopit a rozehrát v zábavný příběh. Snažím se, aby v každé mé knize byl ještě bonus navíc – aby se děti nenásilnou formou dozvěděly zajímavé informace.
Od doby, co jsem začala psát svou 1. knížku pro děti, nabral můj život konečně zase nějaký vyšší smysl. Začala jsem být po letech opět šťastná..

Kniha „Sajdra a Tyrhen objevují svět“ již existuje i jako audiokniha. Kde si ji posluchači můžou zakoupit?

Prodává se na Audiolibrix.com. Posluchači si můžou poslechnout i dvě ukázky. Od května do konce července jsme ve studiu natáčeli k této knize i její dvě audioverze. Ta vylepšená verze je obohacena o zvuky draků, medvědů, kojotů, smích dětí i rodičů, dovádění draků v oblacích, šplouchání vody aj. Herec Josef Zýka příběh jen obyčejně nečte, ale všechny postavy opravdu skvěle hraje. Je to nádhera, jsem z toho nadšená! Myslela jsem na rodiče dětí, kteří jedou autem na hory nebo na dovolenou a zezadu auta se co chvíli ozývá sborové: „A kdy už tam budem?“ Ještě to mám v živé paměti. Tento napínavý příběh velkého dobrodružství by mohl děti na dlouhé cestě skvěle zabavit. Dračí mláďata nepotkáte na každém kroku.

Co byste řekla, že Vás v životě kromě dětství ovlivnilo nejvíc?

V mém životě přišel velký zlomový okamžik ve 38 letech – měla jsem vážný úraz, který vedl ve 40letech až k endoprotéze kolena. Chodit můžu normálně, nikdo to na mě nepozná. Jen moje koleno nevydrží žádnou zátěž, otéká a bolí. Mám přísný zákaz dělat určité aktivity. Nesmím např.na kolo, aby se nesnížila životnost endoprotézy.

Jak se může zdravá žena, do té doby velmi aktivní člověk, najednou vyrovnat s něčím takovým?

Já měla v té době navíc malinkou druhou dcerku, o kterou jsem se ze dne na den nemohla postarat. Museli se o ni starat rodiče manžela – v cizině. Bylo to velmi těžké období, na které nerada vzpomínám. Já měla v péči druhou dcerku, které bylo 10 let a bylo nám po té malé strašně smutno... Do té doby jsem tahala každého mužského po horách, mezi skály a na výlety. Starší dcerku jsem táhla místo vleku v Hostivaři do kopce a učila ji lyžovat. Jindy jsem ji posadila do pramice a převeslovala s ní sama celou přehradu v Hostivaři až do ústí potoka Botiče, kam až to šlo. V mládí jsme byli třeba s prvním manželem 2 roky za sebou v létě na Sečské přehradě a každý den na lodi. A najednou jsem trčela víc než 2 roky doma a čekala na endoprotézu! Koleno vypadalo jako meloun a každý krok bolel jako deset čertů. Život se mi prostě otočil naruby! A na práci v laboratoři nebo v lékárně jsem mohla navždy zapomenout.
Postupně jsem musela změnit svůj pohled na svět, na své koníčky a vyrovnat se s tím, že můj muž je sice skialpinista a je stále někde na horách, ale já už si na hory pěšky nikdy nevyrazím. Jen na opravdu krátkou procházku, jinak moje koleno hned stávkuje. A tak jsem oprášila po letech svůj řidičák a díky autu se občas dostanu i do přírody, kde si v lese vystoupím a jdu se projít, sednu na pařez nebo na klády, mám kolem sebe vonící les, který krásně šumí, nádhernou přírodu i zpívající ptáky a jsem zase šťastná… Náš rodinný život vypadal tak, že jsme sice v létě i v zimě díky manželovi a dcerám na hory jezdili dál, ale oni lyžovali nebo chodili na túry beze mě anebo jeli spolu někam na kole a my se psem jsme na ně někde čekali. A mojí záchranou se zase staly knížky. Mám hodného tolerantního manžela, který se smířil s tím, co já nemůžu a já zase musím tolerovat jeho obrovskou vášeň pro hory, bez kterých nemůže prý žít. Navíc mě v mém psaní velmi podporuje a je de facto prvním posluchačem, někdy i rádcem.

Dalo by se říct, že jsem byla v mládí dost velká dobrodružka se zajímavým životem, kterou pak osud zvláštním způsobem zkrotil. Zažila jsem spoustu krásných životních příhod, poznala zajímavé lidi, navštívila zajímavá místa u nás i v cizině, ale pak si asi osud řekl, že už toho bylo dost. Někdy si tak říkám, že měl se mnou prostě jiný záměr. Bez toho nuceného zklidnění bych se možná spisovatelkou nestala. Asi to tak mělo být. 

Kromě psaní pro děti máte i jiné koníčky, když už nemůžete na hory jako dřív?

Jsem vášnivá fotografka, miluji knihy, hudbu, přírodu a cestování. A samozřejmě moje čtyři malé vnoučky, se kterými si ráda hraju, čtu jim, vyprávím a fotím je.

Držíme palce i pěsti a těšíme se na další knihu! A děkujeme za rozhovor.