Jak naučit děti říkat „prosím“, „děkuji“ a „promiň“?

Dětští psychologové se shodují, že zdvořilé chování je především sociální dovednost, která se vyvíjí postupně. Dítě se nejprve učí nápodobou, později začíná chápat význam slov a teprve s rostoucí empatií rozumí tomu, proč je důležité poděkovat, omluvit se nebo někoho pozdravit.

Děti se učí hlavně tím, co vidí

Mnoho rodičů se soustředí na to, co dítě říká. Ve skutečnosti ale děti mnohem více sledují, jak se chovají dospělí kolem nich. Pokud doma běžně slyší

• „Prosím, podáš mi hrnek?“
• „Děkuji, moc jsi mi pomohl.“
• „Promiň, to jsem neudělala schválně.“
• „Dobrý den.“
• „Na shledanou.“

začnou tato slova považovat za přirozenou součást komunikace.

Výzkumy vývojové psychologie dlouhodobě potvrzují, že děti se učí sociálním dovednostem především pozorováním a napodobováním dospělých. To, co rodiče dělají každý den, má větší vliv než desítky připomínek.

Proč nefunguje nucené „řekni děkuji“

Mnozí rodiče znají situaci, kdy dítě dostane dárek a mlčí. Okolí čeká, rodič se začne cítit trapně a následuje známé: „Tak co se říká?“ Dítě často pod tlakem zamumlá „děkuju“, aniž by vůbec chápalo, proč ho říká. Samotné slovo přitom není cílem. Cílem je, aby dítě pochopilo, že někdo pro něj něco udělal nebo mu chtěl udělat radost.

Místo nátlaku bývá účinnější jednoduché vysvětlení: „Paní ti dala bonbon, protože tě chtěla potěšit.“ Takové vysvětlení pomáhá dítěti pochopit souvislosti a rozvíjí jeho sociální vnímání.

Kdy děti začínají chápat význam zdvořilosti?

Každé dítě se vyvíjí vlastním tempem, přesto existují určité orientační milníky.

Děti mezi 2. a 3. rokem

V tomto věku děti hlavně napodobují. Mohou opakovat pozdravy nebo jednoduché fráze, ale většinou ještě nerozumí jejich hlubšímu významu. Pokud dvouleté dítě pozdraví sousedku, neznamená to, že chápe společenské normy. Spíše opakuje to, co vidí u rodičů.

Děti mezi 4. a 5. rokem

Předškoláci začínají lépe chápat pocity druhých lidí. Právě tehdy se objevuje skutečné porozumění slovům jako „děkuji“ nebo „prosím“. Dítě si začíná uvědomovat, že druhý člověk pro něj něco udělal nebo že jeho jednání může druhého potěšit.

Školní děti

S nástupem do školy se sociální pravidla dále upevňují. Děti už většinou chápou, kdy je vhodné poděkovat, omluvit se nebo někoho pozdravit. Přesto stále potřebují příklad a podporu dospělých.

Jak učit dítě říkat „prosím“

Slovo „prosím“ bývá pro děti nejsnáze osvojitelné. Pomáhá, když ho rodiče používají i ve vztahu k dítěti. Místo: „Okamžitě si ukliď hračky.“ zkuste: „Prosím, ukliď teď hračky, ať máme místo na večeři.“ Dítě si tak spojuje zdvořilou komunikaci s běžným životem. Důležitá je také pozitivní zpětná vazba. Když dítě samo použije „prosím“, můžete reagovat například: „To bylo moc hezky řečeno.“ Takové ocenění bývá účinnější než neustálé opravování.

Jak učit dítě děkovat

Poděkování je spojeno s vděčností, a ta se rozvíjí postupně. Místo nucení pomáhá zaměřit pozornost dítěte na druhého člověka: „Vidíš, děda strávil celé odpoledne tím, že ti postavil domeček z kostek.“ Nebo: „Babička ti ten svetr upletla, protože tě má ráda.“ Dítě si tak snáze uvědomí úsilí a laskavost druhých lidí.

Omluva není jen slovo

Nejtěžší bývá naučit děti říkat „promiň“. Mnoho rodičů automaticky vyžaduje omluvu po každém konfliktu. Jenže pokud dítě nechápe, co se stalo, stává se omluva pouhou formalitou. Psychologové doporučují nejprve pomoci dítěti pochopit situaci: „Podívej, Anička pláče, protože jsi jí vzal panenku.“ Následně lze nabídnout řešení: „Co bychom mohli udělat, aby jí bylo lépe?“ Teprve když dítě rozumí důsledkům svého chování, získává omluva skutečný význam.

Co dělat, když dítě nechce pozdravit?

Jedna z nejčastějších rodičovských obav nastává ve chvíli, kdy dítě odmítá pozdravit příbuzné nebo známé. Je dobré si uvědomit, že zvláště malé děti mohou být stydlivé, unavené nebo nejisté. Neznamená to automaticky neslušnost. Místo napomínání před ostatními lze jednoduše pozdravit za sebe a dítěti dát čas. Paradoxně právě děti, které nejsou do zdvořilosti nuceny, ji často přijímají přirozeněji.

Slušnost začíná respektem

Moderní přístup k výchově neznamená, že bychom měli na zdvořilost rezignovat. Naopak. Děti potřebují znát pravidla společenského chování. Rozdíl je v tom, jak se je učí. Místo studu, nátlaku a opakovaných příkazů funguje mnohem lépe respektující přístup, vysvětlování a vlastní příklad. Dítě, které doma zažívá laskavou komunikaci, naslouchání a vzájemný respekt, se postupně naučí používat „prosím“, „děkuji“ i „promiň“ nejen proto, že musí, ale protože chápe jejich význam.