Jak neztratit kontakt s puberťákem

Jak neztratit kontakt s puberťákem? Na tuto otázku velice vtipně reagoval Marek Eben, který se nechal slyšet, že: "Puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil bezpečí vlastní rodiny, péči milujících rodičů a ti by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Puberta dělá z milého dítěte na určitou dobu nesnesitelného jedince, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, oblečením, životním stylem, názory, hodnotami a postoji. A tak praští dveřmi a jdou spasit sami sebe a svět! A co je zajímavé, že hned venku na tohoto našeho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi, a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá."

Nutno říci, že dospívání probíhá velmi individuálně. Traduje se, že fyzicky dívky přestávají růst okolo osmnáctého roku života, chlapci zhruba ve dvaceti letech. Duševní dozrání pubertálního dítěte je charakterizováno upevněním života, kdy pozvolna odeznívá nevyrovnanost, časté výkyvy nálad a mladý člověk nalézá potřebnou dávku sebevědomí i sebejistoty. Už tuší, co chce, má reálnější představy o své budoucnosti, nalézá vztah k dospělé generaci. Okolo dvacátého až čtyřiadvacátého roku věku dosahuje vrcholu svých rozumových schopností a inteligence. Vstupuje do vztahové sítě, hledá si partnera pro život, opouští rodné hnízdo, buduje vlastní a nezávislý život ve sféře soukromé i pracovní.

Ale než toto všechno nastane...

Dospívání je náročné období, ve kterém se rozvíjí osobnost a samostatnost dítěte a mohou se objevit i různé psychické problémy, jako například anorexie, bulimie, sebepoškozování. Setkat se můžeme i se lží, agresivitou, pácháním trestné činnosti, záškoláctvím, delikventním chováním s prvky kriminální činnosti či zneužíváním omamných látek. Rodiče by měl také zneklidňovat nezájem dítěte o veškeré dění kolem sebe. Důvody těchto rizikových a extrémních situací u dospívající mládeže mohou být různé, může to být způsobeno jejich tělesným a duševním vývojem, charakterovými vlastnostmi a temperamentem, genetickými predispozicemi, vlivem rodiny, výchovy a prostředím.

Samostatnou a nepochopitelnou kapitolou jsou i hormonální změny, které tolik narušují rovnováhu nejen mladého organismu, ale i nás, rodičů. A tak je na nás naučit se vše skloubit a vetřelce jménem puberta nějak ve zdraví přežít. A hlavně neztratit sebe sama a své milující dítě v tom našem každodenním shonu. Situací, které nám naše dítě představí, je celá plejáda a jsou různobarevné. Pár vám jich teď představím.

První romantické vztahy a zamilovanost

Neméně důležité jsou i první romantické vztahy, které prožívá dospívající mladý člověk. Tyto vztahy se podílejí na jeho duševním vývoji a ovlivňují do budoucna vztahy s lidmi obecně. Dochází k seznámení se s prvními náznaky sexuálního chování, kdy jsou sexuální aktivity podněcovány zvědavostí, a až později se přemění zvědavost v touhu po intimním kontaktu a blízkosti člověka opačného pohlaví. Podíváme-li se venku kolem sebe, uvidíme mnoho dospívajících vedoucích se za ruku se svým partnerem.

Nutno ovšem podotknout z pohledu nás, rodičů, že první časné lásky našich dětí s sebou nenesou vždy jen pozitiva. Vzhledem k nezkušenosti mladých lidí a jejich silné tendenci zariskovat si a zkusit zcela něco nového, jakož i silným ovlivněním jejich myšlení sociálními sítěmi, mediálním světem a snadným přístupem k různým informacím ve snaze mít alespoň nějakého partnera, se často mohou potýkat také s negativy plynoucími z brzkého začátku „randění“. Mám na mysli rizikové chování v oblasti sexuálního a reprodukčního života ve smyslu předčasného sexu, častého střídání partnerů, pohlavních nemocí, či předčasného otěhotnění.

Volba povolání

Pubescent v deváté třídě základní školy je společně se svými rodiči postaven před nelehký úkol, kterým je výběr povolání. Stojí před ním rozhodnutí, na které střední škole by chtěl dále studovat, a to na základě studijních předpokladů, zájmů, představ, schopností a dovedností. Většina dospívajících je však nevyhraněná a odmítají definitivní rozhodnutí. Vědí spíše to, čím být nechtějí. Řada dospívajících se při volbě povolání buď řídí přáním a rozhodnutím rodičů, nebo vlastními dlouhodobými a promyšlenými plány, či volí střední cestu, která je nespecifická a dovoluje jim teprve utvářet podrobnou představu o výběru budoucí profese. Zde mám na mysli školy typu gymnázií.

S výběrem povolání svých pubertálních dětí mám i já výbornou zkušenost. Syn patří do skupiny dětí, které měly na základní škole výborný prospěch, avšak chyběla mu jasná představa o tom, co by chtěl v budoucnu dělat. Ale již tehdy bylo jisté, že se nemůže živit manuálně, řemeslem. A tak se rozhodl studovat na gymnáziu a byla to dobrá volba. Již v té době začal koketovat s kulturistikou a momentálně, kdy ji dělá vrcholově na republikové úrovni a je ve třetím ročníku studia, již má jasnou představu, že by si přál vystudovat obor fitness, kulturistiku a trenérství.

Poněkud jinou zkušenost nám poskytla naše dcera, která byla pevně rozhodnuta podat si přihlášku na prestižní policejní školu s internátem. Musím přiznat, že jsem byla její volbou poněkud zaskočena, o tatínkovi nemluvě. Snažili jsme se  nastínit všechna pro a proti, její rozhodnutí jsme však akceptovali a ve skrytu duše tiše doufali, že nám v patnácti letech nevyletí z hnízda. Osud tomu však chtěl jinak. Dcera zvládla přijímací řízení na výbornou a začala studovat na své vysněné škole. Momentálně končí první rok jejího studia a nedovedete si představit spokojenější studentku, než je naše dcera. Výborný prospěch, nadšení z koncepce školy, spousty sportovních možností, bezproblémová adaptace na internátě, spokojenost s třídním kolektivem.

Jsem ráda, že jsme jí umožnili vybrat si vlastní cestu a její spokojenost nám přináší upřímnou satisfakci a radost. Z pohledu nás rodičů musím přiznat, že rozhodování to nebylo lehké. Nejsem prototyp maminky, která se nemůže dočkat, až její ratolesti vyletí z hnízda. Vždy jsem stála po boku svých dětí a doprovázela je v jejich životní cestě. Pubertou se ovšem mnoho věcí mění, děti se staví na vlastní nohy. Nás rodiče to učí toleranci a akceptaci jejich rozhodnutí. Každopádně z vlastní zkušenosti mohu doporučit následující: naslouchejte svým dětem, oceňte jejich specifické zájmy a koníčky, dejte jim šanci vyniknout z davu a podporujte je! Ostatně, o tom jsem už psala v článku Jak přijmout „netypické“ hobby svých dětí?

Problematika drog a narkomanie

Se zvyšující se dostupností drog ve světě i u nás stoupá užívání návykových látek mezi dětmi a mládeží, přičemž stále klesá věk mladých experimentátorů. Věkové rozmezí mezi třinácti a dvaceti lety je velmi rizikové a pravděpodobnost navázání kontaktu s drogou je u těchto mladých lidí velmi vysoká. Dnešní děti i dospívající mají přehled o dostupných i méně dostupných drogách, kam právem řadíme rovněž i alkohol a cigarety.

Dnes je hodně informací týkajících se zneužívání tzv. tvrdých drog. O koketování s alkoholem, cigaretami a marihuanou se děti a dospívající mnoho negativního nedozví. Například, co se týče užívání marihuany, se často prezentuje, že je v malých dávkách neškodná, léčivá a druhá strana mince se opomíjí. Přitom marihuana je na české scéně běžně používanou drogou, která má ovšem při delším užívání devastující účinek na nervový systém dospívajícího člověka. Její uživatelé se většinou necítí jako toxikomani, protože kouření považují za naprosto normální a přijatelné.

Děti a mladiství mají povědomí o tom, že tvrdé drogy jsou nebezpečné, ale cigarety, alkohol a marihuanu označují jako drogy s velmi malým nebezpečím. V tomto má velký vliv společnost, která toleruje pití alkoholu, kouření cigaret a vlivem médií i neškodné kouření marihuany. Na tomto místě je nesmírně potřebná a důležitá prevence a osvěta, která by měla mít své místo doma i ve škole. Drogová prevence realizovaná v rámci procesu školní výuky je rozšířenou a velmi oblíbenou strategií předávání informací o drogách a rizicích jejich užívání dětem a mladistvým. Zásadní roli v celém tomto procesu mají ale rodiče.

Co se týče nás, rodičů, sledujme chování a projevy svého dítěte ve smyslu extrémní podrážděnosti se sklony k agresivitě, zhoršení schopnosti koncentrace, pozornosti, nadměrnou aktivitu dítěte anebo útlum a nezájem. Mění se i hierarchie hodnot, životní styl, který je zaměřen na získání a užití drogy. Můžeme časem zjistit, že se nám, prarodičům či sourozencům ztrácejí peníze. A za tím stojí právě snaha a potřeba koupit si drogu. Mění se osobnost závislého, nemá zájem o školu, má vysokou absenci, značně se mu zhorší známkový průměr. Po tělesné stránce chřadne, hubne, má kruhy pod očima, zhoršený stav pleti, poruchy spánku a projevy jako halucinace, bludy, narušení citového prožívání, poruchy koordinace pohybu.

A jak tedy neztratit kontakt s puberťákem?

Komunikujte s adolescentem, ačkoliv to mnohdy vyžaduje velkou dávku trpělivosti, jelikož relativně zdravé vztahy v rodině, neutuchající zájem o vlastní dítě, jeho neautoritativní podpora a přijímání ho takového, jakým je, jsou prioritním fundamentem dobře zasazeného vztahu dítě - rodič, dospělý.

Věnujte si navzájem trochu času před sledováním televize, internetu, pobytem na sociálních sítích, pracovními povinnostmi nebo jinými pasivními aktivitami. Začleňte do svého rodinného života zájmy a koníčky, které budete od prvních krůčků vašich ratolestí provozovat, jelikož dobře organizovaný čas a společné zájmy formují jeho životní styl a v období puberty předchází nudě, která často vede k nekalým aktivitám.

Buďte pro své dítě pozitivním modelem, pečujte o své zdraví, rozdělte svůj denní harmonogram na pracovní a volnočasový, vštěpujte mu základní morální a etické zásady.

Buďte otevření - dítě by mělo vědět, že se nemusí bát se vás kdykoli zeptat i na nějaké nepříjemné nebo ošemetné věci. Když z toho nebude mít strach, bude vám víc věřit a rodinné prostředí bude považovat za bezpečné.

Vzájemně se respektujte a totéž učte i své dítě. Naučte se vyslechnout jeho názor, nechte ho domluvit, i když to je někdy srdcervoucí řeč, a ať se navzájem učí vyslechnout si váš názor a argumenty pro a proti.

Vytvořte zdravá rodinná pravidla a se zdravým rozumem trvejte na jejich dodržování. Jedná se konkrétně o to, aby dítě, ať už je v kterémkoliv věku, znalo důsledky svého chování a jednání. Mělo by mu být jasné, že je vhodnější, když se bude chovat přijatelně a nastavená pravidla dodržovat. S tím je ovšem nutno začít již v raném věku.

Vyvarujte se mentorování - nepoužívejte vůči dítěti hrozby nebo příkazy, snažte se komunikovat přesně, srozumitelně a pokud možno bez emocí, radí někteří psychologové. Ale jelikož jsme lidé, emoce a pocity celkem přirozeně doprovázejí náš slovní i mimoslovní projev a v komunikačním procesu jistě mají své místo, není tudíž o ně v každodenní komunikaci nouze.

Moje rada je, že pokud už na své dítě emočně vyjedu, rozčílím se a rozkřičím, co jen mi síly stačí, snažím se mu posléze alespoň vysvětlit důvod svého chování. Ať ví, že i rodiče mají pocity, dobré a špatné dny a dělají chyby.

A v neposlední řadě nezapomeňte na pochvalu, projevy rodičovské náklonnosti a lásky, které jsou pro každé dítě tou nejlepší motivací.

Na každém kroku slyšíme, že dnešní doba je uspěchaná. Říká se, že čas jsou peníze. V případě vztahu rodič a dítě by to ale zdaleka platit nemělo, protože peníze a materializmus totiž nikdy nemohou být plnohodnotnou náhradou za čas, který dítě touží strávit se svými rodiči.

Být rodičem je náročný úkol, který vyžaduje stálou přítomnost a péči adekvátní věku dítěte. Učme své děti dělit se o každodenní radosti a strasti, přijímat s podporou jejich první nezdary a zklamání. Největším darem, který mohou rodiče svým dětem dát, je věnovat jim každý den trochu svého času s tím vědomím, že až na naše dveře jednou zaklepe fenomén s názvem puberta, tak vše, co jsme vštípili do základu výchovy našeho dítěte, mu pomůže ve zdraví se s ní poprat. Ke spokojenosti a radosti všech zúčastněných!