Jak přijmout „netypické“ hobby svých dětí?

A je tady zase září, čas, kdy se dětí opět posadí do lavic, ale také doba, kdy se rodiče se svými dětmi znovu rozhodují, jak budou trávit volný čas. Kroužků se pro děti nabízí nepřeberné množství. U mladších školáků se dá leccos ještě ovlivnit. Je vhodné dopřát dítěti kroužky, po kterých touží tak, aby si nakonec samo vybralo, co ho nejvíce baví a zajímá. Co když už ale dítě odroste a vy máte doma teenagera? A co když si vybere kroužek, který není podle vašich představ? Jak takové kroužky nebo hobby přijmout?

Člověk se občas ve svém životě potýká s tím, že ho něco rozčiluje - kolegové v práci, dopravní zácpa, nebo třeba děti. Proto je vhodné se naučit takové situace zpracovat a přijmout. Je dobré si připustit, že se něco může dít jinak než jsme zvyklí, než chceme nebo plánujeme. Zejména co se týká našich dětí. Je přirozené, že se nám příčí to, s čím nesouhlasíme. Co se ale výběru kroužků nebo hobby týče, měli bychom respetkovat osobnost dítěte, ponechat mu možnost výběru a podporovat jej. Zejména pro děti a mládež je správně vybraný kroužek velmi důležitý pro rozvoj talentu, sociálních vazeb a v neposlední řadě pro pozitivní vývoj osobnosti. Nepotlačujme ji.

Jak tomu bylo u nás…

Náš syn Luki již od útlého dětství navštěvoval řadu kroužku. Nejprve to byly ty, které jsme mu vybrali my, iniciativní rodiče. Za mně to byla flétna v lidušce, protože jsme od narození bojovali s astmatem. Ke spokojenosti rodičů a pana učitele syn úspěšně absolvoval celý cyklus hry na flétnu, poté na saxofon. Následovaly další kroužky z iniciativy manžela jako řeckořímský zápas, tenis a fotbal. Co se řeckořímského zápasu týče, tam syn sbíral svoje první úspěchy, které byly titulovány několika medailemi, ale všeho do času. Na jednom ze zápasu ho soupeř nešťastně složil k zemi, že si syn odlomil nepatrný kousek zubu - jedničky. Následoval nedokončený zápas, ztracené iluze, pláč, telefonát na stomatologii, hysterie matky a racionální úvaha tatínka, že mu koupíme zkousávátko. Luki, co se týče řeckořímského zápasu, rezignoval nakonec sám a dobrovolně.

Tenis u nás neměl dlouhého trvání. Oproti tomu fotbal jakožto kolektivní hra se vcelku ujal, dá se říci, že celou základní školu. Dle trenéra byl syn nadějný fotbalista, který to s míčem uměl velmi pěkně, ovšem problém byl v tom, že je třeba přihrát spoluhráčovi, jedná se přece o hru kolektivní. Jenže to nám nějak nešlo pochopit. Dodnes si živě pamatuji, jak můj manžel u zápasu trpěl, jelikož jako vášnivý fotbalista nemohl pochopit, proč náš synek někomu nepřihraje. Posléze doma spolu vedli chytré polemiky na toto téma, ale nikdy se korektně nedomluvili. Prý nějaká individualita se ve fotbalu musí potlačit a zvítězit kolegialita! A tak nám jednoho pěkného dne, kdy fotbalová sezona na jaře teprve začíná, volal jeden z trenéru, že se Luki na zápase zranil. Srazil se s protivníkem, chtěl ho údajně dle vlastních slov „podkopnout“, tak trochu obelhat a míč si u své nohy ponechat. A tak se oba srazili k zemi. Náš syn tento zákrok korunoval zlomeným klíčkem. Opět jsem propukla v pláč, hysterii a zoufalství. Dnes vím, že jsem si to mohla ušetřit, jelikož jsem netušila, co ještě přijde.

Respektujme individualitu našich dětí

Nějak v průběhu deváté třídy si občas Luki zašel do posilovny zacvičit s kamarády. Prý to tak dělávají všichni pubertální chlapci, dodala moje kolegyně v práci, která si tím již prošla u svých dvou synů. A tak jsem jí dala za pravdu. Tak se zrodilo nové hobby našeho syna - kulturistika.

Časem jsem zjistila, že Luki v posilovně tráví pořád víc a víc svého volného času. Najednou mu nebylo jedno, co jí, v kolik se u nás podává oběd, prý by si přál konzumaci jídla pravidelně co tři hodiny. Jako třeba, že obědvat o víkendu ve dvanáct hodin, když já, pracující žena, si chci pospat a tak díky budíku jsem schopna vylézt z postele už v deset? Ranních budíčků, které si režírovaly naše děti, už bylo přece za ta léta dost! To jako že teď, jen co otevřu oči po ránu, budu vařit oběd? Vždyť jsem ještě neměla ranní kávu. Možná se ptáte, v kolik syn vstává o víkendu, zdali pak i on si nechce trošku pospat a polenošit! No to víte, že jo! Ale s tím rozdílem, že nuceně vstává ráno v šest, připravuje si v mixeru první ranní dávku (ovesné vločky, protein, banán, oříšky, vodu). Teď už naštěstí pochopil, že si musí v kuchyni zavřít dveře, jelikož mixér vydává nějaký zvuk, který nás budí. A tak jsem několikrát po sobě musela po ránu vstát celá šílená taky v šest a jít našeho synka upozornit, že není jediným obyvatelem v domě a malá dávka tolerance z jeho strany je více než na místě. Poté se odebere na kutě a do devíti hodin zase o sobě nevíme. Vstává kolem deváté hodiny a připravuje si vajíčka nasucho a bez pečiva. Já nesnáším pachuť vajec od dětství, takže již tři roky trpím nevolnostmi a pocity na zvracení, jen co je ucítím. A to je, milé dámy, každý boží den!

Doma se nechával slyšet, že by se chtěl časem aktivně dostat jako závodník v kulturistice na Mistroství České republiky. Ťukala jsem si na čelo a ptala se ho, zdali je normální vést tyto úvahy.

Postupem času se kulturistika pro něj stala životním stylem. Přestal chodit na obědy na gymnáziu, veškeré celodenní jídlo si začal chystat do krabiček sám. Pokud by vás zajímalo, co tak asi jí, tak kromě výš zmíněné snídaně ke svačině následují vajíčka, k obědu suchý brambor a maso, před odpoledním tréningem opět koktejl z ovesných vloček a na večeři totéž, co k obědu. Těsně před ulehnutím následuje polotučný tvaroh, jakožto pozvolný protein (bílkovina). Co se týče pitného režimu, pije vodu.

Důvěřujme jim, respektujme je a podporujme. Vyplatí se to!

To, co mi Luki celé dva roky sliboval a já tomu nevěřila, splnil do posledního puntíku. Absolvoval již zmíněné Mistroství Moravy a Slezska, posléze i Mistroství České republiky a to úspěšně. Ale cesta k úspěchu nebyla jednoduchá a to, co tomu předcházelo, nepřeji nikomu. Samotná příprava na soutěž je běh na dlouhou trať a je velmi náročná. Žádná návštěva, narozeniny, rodinné oslavy ho nepřinutily porušit tento styl přípravy na soutěž. Přestala jsem péct sladké buchty a koláče, nekupovala žádné zbytečné pochutiny a sladkosti, přesunula jsem oslavy našich narozenin až na období po mistroství. To, co následovalo posléze, byla pro mě neskutečná zkušenost.

Dva týdny před soutěží syn již nechodil do školy na gymnázium, jelikož nám bylo umožněno vést individuální studijní program. Důvodem bylo, že příjem potravy byl zcela redukován a to konkrétně na 5 dávek čerstvé ryby denně po 10 dkg. Ptáte se proč najednou ryba a ne maso? Ryby obecně jsou výborným zdrojem bílkovin, mají více soli a méně tuku oproti masu. K tomu diuretické bylinkové čaje na odvodnění organismu. Pokud se ptáte na množství, jednalo se o 5 až 7 litrů tekutin denně. Nepřijal ani gram cukru, nic z čeho by mozek - jakožto orgán racionálního uvažování mohl smysluplně fungovat. Bylo zcela nereálné až nebezpečné, aby syn kamkoliv chodil. Byl jak zpomalený film, spavý, unavený, místy apatický, občas pro změnu vznětlivý.

Nutno ještě dodat, že jsem povoláním zdravotník, oblasti mého zájmu je kardiologie. Rozumím fyziologii lidského těla, ovšem v této situaci jsem využívala odborné konzultace stran lékařů i fitness trenérů. Tolik jsem se bála, že si syn nějak ublíží. 

Zhruba 24 hodin před kulturistickou exhibici nastává období, kdy se již vůbec nepřijímají tekutiny. Umíte si to představit, že vaše milované dítě nejenže už týden téměř nic nejí, ale ani nic nepije? K tomu absolvoval dva krát denně dvouhodinový tréning na běžícím pásu v posilovně. Ráno byl v posilovně zcela sám, dvě hodiny tam někam utíkal na trenážeru, mobil vypnutý i přes mé naléhání, aby ho nikdo nerušil. Nakonec vždy kolem deváté hodiny ranní mé mateřské obavy a utrpení skončilo, jelikož syn se vždy po tréningu ozval, že je v pořádku. Odpolední kardio již nebyl takový problém, jelikož v tu dobu je ve fitness plno nadšenců, kteří by v případě potřeby synovi jistě pomohli.

Loni v květnu jsme celá rodina vyjeli podpořit našeho mladého kulturistu v jeho touze po úspěchu. Nejprve to bylo Mistroství Moravy a Slezska, kde vyhrál první místo ve své kategorii nad 72 kg a rovněž získal i titul absolutního vítěze soutěže. Za týden se opět opakoval celý výše popsaný přísný režim a to z důvodu Mistroství České republiky, kde syn dosáhl na krásné 4. místo. Jako jeden z mála účastníků byl nominován i na soustředění talentované mládeže přes Svaz kulturistiky a fitness České republiky.

Závěrem

To, že přijmeme něco, s čím úplně nesouhlasíme, neznamená, že jsme slabí a pasivní. Znamená to mít nadhled, schopnost pozorovat situaci a naše myšlenky, aniž bychom je hodnotili. Je důležité umět přijmout lidi, věci, situace a okolnosti takové, jaké jsou.

Všechno v životě má svá pozitiva i negativa, každá strana má dvě mince a stejné je to i co se volnočasových aktivit našich dětí týče. Pro nás to je kulturistika - kdysi zcela nepochopitelný sport s prvky individualismu a exhibicionismu se stal součástí našeho života a pro našeho syna životním stylem, který preferuje dodržování fyzické aktivity, zdravých stravovacích návyku (kromě fáze přípravy na soutěž), dostatek odpočinku a spánku, absenci alkoholu, nikotinu, drog. Podporuje sebekontrolu, disciplínu a pevnou vůlí. Na druhé straně limituje v určitých dimenzích bezstarostného studentského života, jelikož se vše točí kolem přípravy stravy, cvičení v posilovně, dodržování životního stylu. A ještě pokud dítě zdědí specifické povahové rysy a ambice po svých rodičích, tak se vše dělá na více než 100%! A právě toto je náš případ. Luki se připravuje na další kulturistické závody. Jakožto milující maminka budu den co den stát po jeho boku, tiše se bát o jeho zdraví, fandit mu a přát vše nej!

No a jak to máte vy s koníčky svých dětí? Vybíráte zatím samy? Nebo už jste se s dětmi také dostaly do střetu v představách, jak trávit volný čas? Podělte se o své zkušenosti. Ostatní maminky je jistě ocení. Pokud hledáte inspiraci, mrkněte na náš partnerský web Kroužkuj.cz.