Mikuláš, čert a anděl - znáte jejich tradici?

Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů, ochráncem převozníků a hlavně dětí. Bývá oblečen v červeném plášti, na hlavě mívá biskupskou mitru a v ruce biskupskou berlu, celý kostým většinou doplňuje bílý plnovous. Mikuláše podle tradice doprovází éterický anděl, celý v bílém s bělostnými křídly, jako symbol dobra. Poslední postavou v trojici je čert, který děti straší svým hrozivým vzhledem a je symbolem zla. Čert většinou nosí řetěz, kterým hrozivě chrastí a pytel, aby si v něm mohl zlobivé děti odnést do pekla. Pojďme si je představit blíže, jednoho po druhém.

Mikuláš

Biskup Mikuláš se narodil někdy kolem roku 250 ve městě Patara (dnešní Turecko), v rodině zbožných a bohatých křesťanů. Po smrti rodičů rozdal velkou část svého majetku chudým a potřebným lidem. Aby unikl projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny.
V maloasijském městě Myra zemřel v té době biskup. Novým biskupem se měl stát ten, kdo vejde následujícího rána do chrámu. Tím byl putující sv. Mikuláš, který se zpočátku vzpíral, ale nakonec biskupský úřad přijal. Svůj biskupský úřad poctivě vykonával až do své smrti, někdy kolem roku 345. V té době ale docházelo k velkému pronásledování křesťanů, kteří byli zavíráni do žalářů a mučeni. Tomuto osudu se nevyhnul ani Mikuláš a 6. prosince byl umučen k smrti. Právě na toto datum proto připadá jeho svátek. Ve stejný den chodí převlečení Mikuláši po celém světě. Liší se nejen jmény, ale i vzhledem a oblečením. Vždy je však návštěva Mikuláše spojena s rozdáváním dárků.

V minulosti bývaly děti obdarovány jen na Mikuláše, nikoli na Štědrý den. Dostávaly jablka, oříšky, marcipánové figurky Mikuláše, čerta nebo jiné sladkosti. Děti před Mikulášem dříve nerecitovaly básničku, jako je tomu v dnešní době, ale musely se pomodlit, například Andělíčku můj strážníčku…

Úcta k sv. Mikuláši vznikla asi v 10. století. Zhruba od té doby se v Německu zachovává zvyk, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je. Někde si děti večer postaví před dveře holínky a ráno je pak najdou plné sladkostí.

Mikulášův kult se rozšířil asi po dvou staletích v celé řecké církvi, později i ve slovanských zemích. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem. Od 10. století je úcta k sv. Mikuláši známá v Německu, Francii a Anglii a od 11. století v Itálii, kam italští piráti přenesli v Turecku uloupené Mikulášovy ostatky. Dodnes jsou uloženy v bazilice sv. Mikuláše v jihoitalském městě Bari. Sv. Mikuláš (St. Nicolaus, odvozeně Santa Claus) naděluje dětem dárky o Vánocích v Anglii, USA, Švédsku a v dalších zemích. Ke spojení postavy sv. Mikuláše s vánoční nadílkou však ve střední Evropě nedošlo. V české tradici se mikulášská nadílka odbývala vždy v předvečer světcova svátku. Nejstarší zápisy o tom u nás existují již ze 14. století.

Mikuláš u nás

V Česku a na Slovensku je v dnešní době při tzv. mikulášské nadílce Mikuláš představován v biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem a je doprovázen anděly a čerty. Tato skupinka obchází domácnosti s dětmi 5. prosince, v předvečer svátku sv. Mikuláše. Andělé s Mikulášem roznášejí dárky, čerti se starají o symbolické trestání a strašení zlobivých dětí. Ne vždy však byl Mikuláš doprovázen andělem a čertem. Jindy s ním chodil třeba obecní policajt. Anděl je ze všech společníků nejmodernější verzí. Celkově je Mikuláš jakousi přípravou na Vánoce, kdy se nerozdávají příliš hodnotné a trvalé dary, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo malé dárky pro štěstí. Však v době, ze které tento zvyk pochází, tedy v době kdy byly podobné laskominy a některé druhy ovoce méně dostupné, toto bylo oceňováno více než dnes. Ve všech dobách v této tradici však šlo především více o zážitek než o dary.

Ještě i dnes se v některých vesnicích, zejména na Slovácku, udržuje tradice, že je přesně dáno, kdo ve vesnici bude chodit za Mikuláše a anděla. Tuto možnost má pouze stárek a stárka, kteří ve stejném roce stárkovali na slováckých hodech. Tato tradice se udržuje například v Kostelanech.

Mikuláš ve světě

Také v Nizozemsku se jedná o tradici, která je určena především dětem. V Nizozemsku se Mikuláš označuje jako Sinterklaas, jeho kostým je obdobný jako v Česku a na Slovensku, ale místo andělů a čertů ho doprovází Zwarte Piet (Černý Petr). Sinterklaas vlastní červenou knihu, do které si zapisuje poznámky o hodných a zlobivých dětech. Černý Petr má jutový pytel, v němž mohou zlobivé děti skončit. Sinterklaas přijíždí již první sobotu po 11. listopadu, parníkem ze Španělska. Tato tradice pochází z 19. století, jednalo se o nutnou cestu z důvodu obstarání pomerančů a granátových jablek. Vítají ho davy lidí a v ulicích nizozemských měst se pohybuje na bílém koni. Do 5. prosince se věnuje návštěvám škol, nemocnic a nákupních center. 5. prosince děti připraví své boty do blízkosti komínu (v moderních domácnostech k ústřednímu topení), do kterých často dávají mrkev či seno pro Sinterklaasova koně, který se má pohybovat ve výšce nad komíny domů (odtud obdobně i Santa Claus). Dárky, často ve formě sladkostí, dostávají děti v severním Nizozemsku 5. prosince večer a v jižním Nizozemsku, Belgii, Lucembursku a severní Francii 6. prosince ráno. Sinterklaas ovlivnil vznik tradice Santa Clause v USA. Postava Černého Petra je však velmi kontroverzní, protože je chápána rasisticky a je asociována s otroctvím. Jedná se o relikt nizozemské koloniální éry, během které byli lidé černé pleti podřadní lidem bílé pleti.

Anděl

Anděl se označuje v křesťanství za svatou a dokonalou bytost, obdařenou rozumem a vůlí, která je podřízena Bohu a slouží jako posel mezi lidmi. Anděl bývá zpravidla krásně oblečen v bílém, jako samo nebe. Má bílé šaty, bílé vlasy a velká andělská křídla. Anděl žije v nebi. Pomáhá nejen na nebi, ale také na zemi. Anděl je taková strážní dušička, chrání lidi před nebezpečím a útrapami. Andělé mívají  v nebi spoustu úkolů, obdělávání zahrady, opatrování nováčků a starost o Boha. Anděl je brán jako svátost. Lidem se zjevuje v lidské podobě. Mají různé hodnosti, úkoly a moc. Setkáváme se  s nimi v pohádkách, literatuře a na různých výstavách. Neodmyslitelné postavičky anděla s čertem patří k Mikuláši.

Čert

Čert je pohádková bytost slovanské mytologie. Je to zlá bytost, která byla po příchodu křesťanství ztotožňována s ďáblem, jako vládcem pekla. Čert bývá zpravidla celý peklem ušmudlaný, má nenápadné růžky, skryté v kudrnatých vlasech, někdy pod kloboukem, dále ocas a kopyto. Peklo opouští, aby získal duše hříšníků. Většinou duše získává formou úpisu. Normální smrtelník ho vyhledává, aby mu čert uskutečnil nějakou službičku, kterou nikdo jiný nesplní, a za to upíše svou duši peklu vlastní krví. Když lhůty vyprší, čert se objeví a odnese jeho duši do pekla. Tam také odnáší duše zlých a hříšných lidí. Zlé duše pak peklu slouží, jsou trýzněny. V pekle jsou duše podle tradic váženy, aby se vědělo, kolik hříchů dotyčná osoba páchala. Když váha klesá, provinilec propadne peklu. Pokud váha s hříšnou duší neklesá, tak se stal omyl a peklo to musí napravit. Čistým duším se vždycky podaří peklo opustit. Čert je schopen létat a jeho kvalita kouzel je založená na úrovni čerta. Peklu vládne nejvyšší čert a to je Lucifer, vládce pekel. S čerty se setkáváme v různých pohádkách a pověstech, nebo divadelních představeních. Dále se konají různé výstavy s čerty na hradech a zámcích a jiných kulturních zařízeních. Řada pohádek je na záměně zlé duše za dobrou založena. Čert zlé lidí trestá a ty dobré odměňuje zlatem a kouzelnými předměty.

Čert ve světě

Zajímavé je to s čerty v Rakousku, kde byla postava čerta hojně rozšířena až do dob inkvizice, za které bylo pod trestem smrti zakázáno převlékat se za ďábelské postavy. Tento pradávný zimní zvyk byl v Rakousku i přes zákaz nadále praktikován v odlehlých a těžko dostupných oblastech. Dnes kráčí čerti, kteří jsou zde nazývání Krampus, hrdě středem města v několikasethlavém davu. Krampus je původně alpské strašidlo. Jedná se o starověkou tradici, která vznikla v rakouských alpách. Odkud se rozšířila do celého Rakouska a do okolních států. Postava Krampuse se objevuje 5. prosince, obvykle v doprovodu sv. Mikuláše. U nás je jeho obdoba čert. Mikuláš děti odměňuje dárky, zatím co Krampus má za úkol potrestat zlobivé děti. Krampus zlobivé děti sní a kolem 22. prosince se přemění v normální lidskou bytost a nic si nepamatuje.

Název pochází z rakouského Krampas neboli "něco neživého". Dnes jsou v mnoha Rakouských městech pořádány tzv. Krampuslaufy, tedy v doslovném překladu Průvod čertů. Ty nejpůsobivější reje se konají především ve východním Tyrolsku, sousedních Korutanech a v Salcbursku, ale také v italském jižním Tyrolsku. Při podobných průvodech se centrem měst prohání pěšími zónami až několik stovek velmi strašidelných čertů.

U nás se letos už popáté uskuteční podobný průvod také. 10.12. v Kaplici se můžete přijet podívat na bezmála 500 masek. Bližší informace k průvodu Krampus v Kaplici získáte v naší kategorii Akce s dětmi, stejně jako další akce pořádané k svátku sv.Mikuláše.

Strašení dětí

Čert ví, proč s některými dětmi šijou všichni čerti. Stále je u nás dost časté děti čertem strašit. Opatrně ovšem se strašením! Děti nejsou malí dospělí a nedokáží přesně rozlišit mezi fantazií a realitou. Občas se tak stává, že dítě po setkání s čertem začne koktat, nebo se může znovu začít počůrávat. Pokud strašíte dítě už dlouho dopředu tím, že přijde čert a pokud nebude hodné, odnese ho v pytli do pekla, zaděláváte na velký a dlouhodobý problém. Pro dítě je ta představa velmi traumatizující a my, rodiče, bychom měli být naopak velkou oporou pro naše děti. Měli bychom být těmi, kdo je ochrání v jakékoliv situaci a ubezpečí je, že je nedáme a že je do pekla nikdo neodnese. Nebo víte o někom, koho čert už do pekla odnesl? Povězte raději dětem, kde se ten Mikuláš vzal, a proč s ním chodí i čert a anděl, zkrátka mu pomozte svátek pochopit a užijte si jej společně jak se patří, bez zbytečného stresu.

Budeme rády za vaše názory a zážitky, jak jste vy v dětství prožívaly svátek sv. Mikuláše? Bály jste se, nebo si jej užívaly? A jak ke svátku přistupujete teď, když máte svoje děti?