MonPeri nejsou jen pleny. Pomáháme potřebným.

Mája: Co Vás přimělo k tomu podnikat právě v tomto oboru? Chyběla Vám na trhu kvalitní plenka, která splňuje ekologické zásady a pro dětskou pokožku je šetrná?

Natálie: V době, kdy jsem plánovala otěhotnět s dcerou, jsem začala řešit otázku, do jakých plen ji budu balit. Plenku, kterou bych si představovala, jsem prostě nenašla a rozhodla jsem se, že si ji tedy vyrobím sama. Šetrnost k dětské pokožce, dobrá funkčnost a minimální ekologická zátěž byly od začátku mou prioritou.

Mája: V čem je plenka MonPeri jiná než u konkurenčních výrobců? Nabízíte například i velmi malé plenky pro nedonošené děti?

Natálie: Kvalitní materiály, absence chemikálií a přidaných látek, žádný chlor ani parfemace, funkční zpracování, a v neposlední řadě i cenová dostupnost. To jsou hlavní atributy našich plen. Kvalitní plenky dnes seženete, ale jejich cena je ve většině případů vysoká, a ne všechny maminky si to mohou dovolit.

Plenky vyrábíme pro děti od 2 kg. Jsou tedy vhodné i pro nedonošená miminka. MonPeri najdete v mnoha porodnicích a nemocnicích v celé republice. To byla i naše původní cesta.
Vlastně až na základě poptávky maminek, které měly možnost vyzkoušet plenku v porodnici se MonPeri začalo šířit do běžné obchodní sítě.

Mája: Jak dlouho trval proces, než plenka dostala stávající podobu? A jak dlouho trvá výroba jedné plenky?

Natálie: Byl to porod ? Od začátku jsem věděla z jakých materiálů, a jak by měla plenka vypadat. Nejtěžší však bylo sehnat provoz, kde ji v požadované kvalitě dokáží vyrobit. To mi zabralo několik měsíců jednání, při kterých jsem nejednou ztrácela naději, že nějaký najdu. Samotná výroba už je záležitost pár dní.

Mája: Vaše plenky mají certifikát Státního zdravotního ústavu. Jak náročné je ho získat?

Natálie: Vysoké mezinárodní normy musí plnit již jednotlivé materiály. Hotové plenky pak procházejí testy, které potvrzují zdravotní nezávadnost z hlediska mikrobiologického, zátěžového testu, a testu kožní snášenlivosti. Tyto zkoušky trvají několik měsíců.

Mája: Mimo plenky máte v sortimentu výrobků i absorpční podložky, které mohou využít lidé s inkontinencí. Předpokládáte do budoucna větší spolupráci i s domovy pro seniory, případně hospici?

Natálie: Ano, a již děláme první krůčky. Naše podložky se používají v nemocnicích, LDN a hospicích. V současné chvíli pracujeme na projektu, kdy chceme podložkami podpořit i lidi v domácí péči.

Mája: Založily jste také sbírku „Pomáháme s MonPeri“. Jedná se o pomoc dětem s nemocí motýlích křídel. Nyní podporujete již 4 děti. Jaký byl první impulz ke spolupráci s rodinami, kde se toto onemocnění vyskytlo?

Natálie: Naším prvním motýlkem byl Péťa a našel si nás vlastně sám. Jeho maminka nám napsala krátce po porodu s prosbou o pomoc. Plenky měla vyzkoušené a Péťovi vyhovovaly. Jeho extrémně citlivá pokožka je snáší na výbornou a nezpůsobují mu žádné další podráždění pokožky. Hned bylo jasné, že Péťa bude součástí projektu Pomáháme s MonPeri. Maminka Jana nám řekla o dalších dětech s touto zákeřnou nemocí, a tak máme 4 motýlky.

Mája: Péče o nemocného je bezesporu náročná. Jak sbírka „Pomáháme s MonPeri“ konkrétně pomáhá?

Natálie: Myslím, že nikdo, kdo má zdravé děti, si to nedokáže představit. Ráno začnou tím, že Péťu celého prohlédnou. Když najdou puchýřky, musí je propíchnout a ošetřit. Promažou celé tělíčko krémem nebo balzámem. Aby se Péťovi nedělaly v pusince puchýřky, očistí ji speciálním gelem. Každé tři až čtyři dny dělají velké převazy nožiček. K péči potřebují nejen krémy, ale i mnoho ošetřovacího materiálu a poměrně velké množství plenek a jednorázových podložek. U plenek musí vytrhávat gumičky, které díky tření mohou způsobit puchýřky.

Pro Péťu mohou být nebezpečné i úplně běžné věci. Jak se hne, škrábne, bouchne, nastává problém. Pozor musí rodiče dávat i při výběru hraček, které musí být měkké. Děti s tímto onemocněním může zranit i obyčejný šev na oblečení.

Péťovi i ostatním motýlkům posíláme plenky a podložky. Tím se snažíme alespoň trochu ulehčit jejich rodinnému rozpočtu. Náklady jsou totiž opravdu vysoké.

Mája: Co patří mezi nejnákladnější položky, které musí rodina vynakládat pravidelně?

Natálie: Léky a ošetřující materiál. Jednou jsem nakoupila věci z jejich měsíčního seznamu a částka v lékárně se vyšplhala skoro na 12 000,-Kč. Jak takový seznam vypadá, se můžete přečíst n našich stránkách Sbírka pro Péťu - Pomáháme s MonPeri. Centrum pro léčbu nemoci motýlích křídel je v Brně, takže i obyčejná lékařská kontrola se prodraží.

Mája: Chystáte se v budoucnu pomoc rozšiřovat mezi více takových rodin?

Natálie: Chystáme, a už se i připravujeme. Máme v plánu pomáhat nejen motýlkům, ale i dětem s jiným hendikepem. Podobnou cestou jako Péťa si nás našlo i jiné dítě, úžasná malá Ellenka. Ellenka se narodila v 34. týdnu z dvojčat, vážila 890 g a měřila 36 cm. Protože Ellenka byla v bříšku špatně vyživována, byl pro ni porod velmi těžký. Těsně po porodu se zdálo vše v pořádku, opak byl ale pravdou. Pouhých 45 minut po porodu začal boj o holý život.

Každý ultrazvuk ukazoval, že mozek je vážně poškozený. Po magnetické rezonanci bylo rodičům oznámeno, že mozková tkáň je víceméně pryč. Dle slov lékařů i kdyby s Ellenkou sebevíc cvičili, nemá to cenu, protože se nemá co regenerovat. U Ellenky je prý možné dosáhnout maximálně toho, že dokáže zvednout ruku. Nebude se schopna najíst, bude mít PEG do žaludku. Nebude sama ani dýchat (byla napojena na umělou plicní ventilaci) a obyčejná rýma jí může ohrozit na životě. Její šance na přežití byla mizivá. Dále jim nabídli její odpojení od přístrojů. Nechat ji žít svým životem a rozloučit se…

Vzhledem k těmto informacím rodiče věděli, že takový život pro Ellenku nechtějí. Jestliže se sama rozhodne odejít, nebudou ji zde držet. Od toho dne se chodili do nemocnice s dcerkou loučit a trávit s ní poslední dny. Jenže Ellenka je bojovník a rozhodla se jinak. Po extubaci začala sama dýchat. Ukázala všem, jak moc chce na tomto světě žít. Dávala najevo, jak moc ji ten dýchací přístroj brzdil, dokonce po pár dnech začala jíst ze stříkačky a po nějaké době putovala domů k rodičům a dvěma sestřičkám!

Ellenky diagnóza je Dětská mozková obrna, spastická kvadruparéza. Jedná se tedy o nejtěžší formu mozkové obrny.

Ona i její rodina jsou prostě neuvěřitelní. Jsou to neskuteční bojovníci. Jejich příběh je dlouhý a pro mě, jako mámu dvou zdravých dětí, srdcervoucí. Často přemýšlím, kde berou takové rodiny sílu a energii na to, to vše zvládnout. Elenky maminka je člověk plný optimismu a překypující energií. Je takřka naší povinností jim alespoň trochu pomoci. Proto i Ellence budeme posílat plenky a podložky.

Takových rodin je však mnohem víc. Nejen těch, kde jsou malé děti, ale i těch kde jsou lidé připoutaní na lůžko. Ty zase potřebují podložky. Proto budeme v rámci Pomáháme s MonPeri spouštět sbírku na podložky, které pak poputují do potřebných rodin a hospiců.