Očekávání o adventu. Jde to podle plánu?

Tentokrát to nebude až tak o tom, co bychom měly, jako malý pohled do reality. Poslední dobou se na nás hrnou vše možné poučky na to jak zvládat vlastně cokoli. Na všech reklamách jsou šťastné a usměvavé matky, obklopené kupou usměvavých načinčaných a čistých andílků, kteří když něco chtějí poprosí, poděkují, vzájemně se nehádají. Maminka krom toho, že přes dopoledne zařídí pracovní obchůzky s dětmi za krkem, nebo v kabelce, nebo kde je může jen mít schované, že nikde není žádný povyk (a tím nemyslím nutně vřeštící nezvladatelné příšerky, ale i běžný dětský život, je o něco hlasitější, než okolní dospělý svět), nakoupí, navaří, doma má naklizeno, s dětmi přes den zvládne alespoň tři vzdělávací aktivity. A nebo s nimi alespoň tvoří nějaké výtvarné výrobky. A samozřejmě nikde, ale vůbec nikde z toho není nepořádek.

Sociální sítě toto ještě podtrhnou. Naprostá většina lidí si na zeď nehodí fotku toho, jak jim přetéká koš na prádlo k vyžehlení, nebo že do dřezu se nedá dostat. Ale najde se kousek stolu, linky, kde se dá vyfotit ten plech s cukrovím, co jsme dělaly s dětmi. Že je na podlaze minové pole z lega? Neva, můžeme vyfotit výzdobu v oknech. A tak můžete po celodenní honičce padnout na gauč, otevřete facebook nebo instagram a hned je deprese na světě. Pocit toho, že nejsem tak dokonalá matka, jako všechny okolo, že se dětem tolik nevěnuju, o výtvarných činnostech, vzdělávacích výletech ani nemluvě, že nezvládám úklid domácnosti a co teprve kuchyně od těch nezdravějších svačinek a obědů až po cukroví.

Za prvé - přestaňme se srovnávat. Přece z pár fotek nemůžete vědět, jaký měl člověk den. Připomínejme si, že sociální sítě slouží hlavně k chlubení. I když pár světlých výjimek, které napíšou jak měly den na pytel, co se všechno pokazilo, aby podpořily a pobavily ostatní. Nikdo neví, jaký den jste měly vy. 

Za druhé - každá se snažíme být pro své děti nejlepší matkou. Tak nezapomínejme, že spokojená matka - spokojené dítě. A jestli přece jen pochybujete, zkuste se zeptat dětí. Třeba v tomhle videu se můžete podívat na dvojí pohled na jeden den.

A za třetí. Uf, no dobře, realita u nás. Když jsem začínala psát, říkala jsem si, jak si podle plánu pojedu pěkně taky, abych měla klid. Jednou. A jak to opravdu je? První víkend odjel manžel s dětmi za babičkou a dědou. Vzala jsem tedy dům útokem, že zvládnu úklid za víkend a pak budeme jen udržovat. Ani omylem. Vytřídit totiž všechno oblečení, boty, hračky,... zabralo trochu víc času, než jsem si plánovala. Takže se mi nakonec povedlo uklidit do čista obytnou zónu, umýt okna, a udělat výzdobu. Jenže tenhle pocit, že jsem i tak malinko nad plán způsobil, že teď jsem těžce pod plán :) Udržovat se nám víceméně daří, ale z cukroví nemáme nic, už zase mám plný koš prádla. Nemám zabalené dárky. Jediné, čím se uklidňuju je, že my máme "Štědrý den" až 28., takže ještě trocha času je. Včera jsme do noci vyráběli s mužem dárky pro syna do školky. Chtěl dát všem dětem, co s ním jsou ve třídě, aby se nestalo, že někdo nedostane nic. 

Takže pokud u vás není vše úplně podle plánu (vašeho), nevadí. Ještě máme chvíli to dodělat, takže si zítra naplánujeme rychloúklid pro ty, kteří uklidili, ale neudrželi, nebo uklízí průběžně. A pro věčné nestíhače navrhneme skrývací řešení. Dodáme recepty na rychlovky a nepečené cukroví. Tak se těšte!