Týrání dětí – problém, před kterým nesmíme zavírat oči

Mít dítě je ten největší dar! A my jako rodiče bychom měli našim dětem připravit bezstarostné a radostné dětství. Bohužel ne všechny děti mají to štěstí. Některé děti jsou rodiči nebo někým blízkým zneužívány, zanedbávány nebo týrány.

Krizovým situacím v rodině, kam řadíme i problematiku týraných dětí, jsme se již věnovali. V tomto článku se zaměříme na problematiku týraných dětí podrobněji.

Podle odborných průzkumů je v ČR týráno až 40 tisíc dětí. Toto číslo bohužel není konečné, protože mnoho případů nebývá odhaleno. Přibližně padesát dětí ročně v důsledku týrání a špatného zacházení zemře. Nejčastěji umírají děti v kojeneckém a batolecím věku, protože jsou zranitelnější a zcela bezbranné. Za týrání se považuje zlé nakládání se svěřenou osobou, plné hrubosti a bezcitnosti, týrání bývá dlouhodobé a soustavné. V praxi se setkáváme s psychickým týráním, nebo fyzickým týráním, které jde ovšem obvykle ruku v ruce s psychickým.

Týrání podle zákona

Za "týrání" ve smyslu trestního zákona se považuje zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které postižená osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří.

Trestní zákon rozlišuje následující dvě skutkové podstaty týkající se týrání:

§ 215
Týrání svěřené osoby
     (1)   Kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
     (2)   Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
             a)      spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách, nebo
             b)      pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.
 
§ 215a
Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě:
     (1)   Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím sobody až na tři léta.
     (3)   Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
             a)      spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách, nebo
             b)      pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.

Jaké jsou formy týrání?

Obecně rozlišujeme dvě formy týrání - psychické a fyzické.

Tělesné týrání lze popsat jako vědomé tělesné ublížení na zdraví nebo nezabránění ublížení či utrpení dítěte. Do této kategorie spadá také úmyslné otrávení či udušení svěřené osoby. Jde o týrání aktivní. Druhou možností je týrání pasivní - to znamená, že osoba přihlíží tomu, jak druhá osoba dítě fyzicky napadá a nenahlásí to. Ačkoliv tento člověk není sám tyran, podle zákona nese stejnou vinu, jako by byl.

Tělesné týrání obvykle zahrnuje surové bití rukama, pěstí, opaskem, prutem, gumovou hadicí a jinými předměty, které jsou zrovna po ruce. Dále pak kopání, mlácení hlavou o zeď, trhání vlasů, pálení cigaretou, opaření, svazování, topení, dušení, prudké třesení s malým dítětem, házení nebo odepírání stravy. Zní to až neuvěřitelně, že takových krutostí je někdo vůbec schopen. S touto problematikou také úzce souvisí vraždy nechtěných novorozenců po porodu.

Tělesné týrání zahrnuje také nedostatečné uspokojení základních potřeb dítěte (hladovění, odpírání pití, lékařské péče, kontakt s vrstevníky a jiné).

Mnohem hůře rozpoznatelné, avšak neméně závažné, je týrání psychické. Tento způsob týrání se velmi těžko dokazuje a o to těžší následky může do budoucna mít. Psychické násilí vykonávané na dětech může mít různé formy. Nejčastěji jsou to:

• nadávky, ponižování a pohrdání dítětem
• křičení na dítě, vyhrožování a vyvolání strachu
• ignorování a přehlížení
• kladení nereálných požadavků, vydírání, manipulace
• násilná izolace

Psychické týrání se vyskytuje v rodinách častěji, nežli to fyzické. Rodiče si často ani neuvědomují, jak moc dítěti ubližují. Často vychází z výchovy svých rodičů, jde o osoby psychicky labilní, které si na dítěti vybíjí vztek a podobně.

Následky týrání jsou neblahé

Soustavné týrání zanechá na dítěti nesmazatelné následky, které si ponese do konce života. Záleží na míře týrání a také na tom, jak dlouho je dítě týráno. Je známo, že lidé, kteří byli v dětství týraní, mají tendenci toto chování praktikovat na svých dětech. Často trpí různými poruchami chování, depresemi, úzkostmi a špatně se začleňují do společnosti.

Oznamovací povinnost

S účinností od 1.1.1994 platí takzvaná oznamovací povinnost, jejímž cílem je překazit páchání takového zločinu, jakým týrání dítěte je. Jinými slovy každý, kdo může zabránit pokračování týrání dítěte, má ze zákona povinnost to nahlásit příslušným orgánům – policii nebo státnímu zastupitelství. Při nesplnění této povinnosti se dotyčný dopouští trestného činu (s trestní sazbou odnětí svobody). Oznamovatel musí pravdivě vypovědět o všem, co ví. Nahlásit tento trestný čin lze i anonymně, je však vhodné mít doklad o učinění oznámení. Zároveň je třeba informovat také orgán sociálně-správní ochrany dětí. Můžete se obrátit na některou z neziskových organizací, některé uvádíme v našich Užitečných odkazech.

Jinými slovy, máte-li jakékoli podezření na týrání v rodině, a to i přesto, že je to poměrně ošemetná věc, vždy je potřeba to začít řešit. Objevíte-li u dítěte svých známých nebo rodinného příslušníka neúměrné množství modřin a podlitin, dítě příliš často „padá“ a má různá zranění, uzavírá se do sebe, nekomunikuje, počůrává se i ve vyšším věku, je příliš hubené až podvyživené. To vše jsou indicie, které mohou vést k týrání. Samozřejmě nelze hned rodiče přímo obvinit, vše je třeba prošetřit. Někdy může jít skutečně o nešťastnou shodu náhod. Ovšem nikdy tuto skutečnost nepřehlížejte. Jakmile jde o zdraví a v tomto případě i o život, vždy je třeba jednat včas.

Téma týraných dětí je závažné, ošemetné a smutné. Nebuďme lhostejní. I vy můžete pomoci!