Udělám to pak.. Také se vás týká prokrastinace?

Co je prokrastinace?

Prokrastinace je tedy chronická tendence odkládat povinnosti a úkoly na pozdější dobu. Pro dokreslení pojmu lze doplnit i další prokrastinační situace, které nás všechny potkávají dnes a denně. Jedná se například o odkládání nepříjemného rozhovoru či setkání na později, otálení s nakupováním vánočních dárků na poslední chvíli, opakovaným příslibem, že od zítřka držím dietu a začnu cvičit. Typické prokrastinační chování můžeme vidět i u našich ratolestí, zvláště v pubertálním věku, kdy odkládají školní povinnosti a domácí úkoly na poslední chvíli. Uklidí si pokoj a vynesou koš, až skončí komunikaci s kamarády na sociálních sítích.

V pravém smyslu slova ale prokrastinace znamená mnohem víc, než jeho doslovný překlad. Odborníky je označována leckdy jako „liknavost, váhání, sklon odkládat úkoly a povinnosti, zejména z důvodu lehkomyslnosti či lenosti". S tou leností (v souvislosti s prokrastinací) je to ale trošku složitější. Jednoduše řečeno prokrastinační chování je takové, kdy máme tendenci a zvyk odsouvat důležité a aktuální věci na jindy, neboť teď nemám čas, nejsem připraven, necítím se, jsem unavený. 

Koho se prokrastinace týká

Prokrastinací trpí stejně ženy jako muži, lidé svobodní anebo sezdaní, lidé s vyšším vzděláním či vyučení. Snad najdeme pouze rozdíl mezi osobami v zaměstnaneckém poměru a osobami samostatně výdělečně činnými, které prokrastinují v menší míře, neboť jsou závislé jen zcela na sobě. Prokrastinace se nevyhýbá ani ženám na mateřské dovolené, dětem školou povinným či studentům středních a vysokých škol. Domnívám se, že hlavním důvodem, proč prokrastinujeme, je to, že jsme všichni ve vysoké míře ovlivnění mediálními sdělovacími prostředky a sociálními sítěmi, kde trávíme velké množství času. A na důležité věci poté "nemáme čas".

Prokrastinace versus lenost

Prokrastinace ovšem nemá stejný význam jako lenost. Prokrastinátor často sice jeden úkol odsune, ale zatím vykoná spoustu jiné práce. Například vím, že bych měla vyžehlit tu šílenou hromadu prádla, ale raději ještě podliju květiny, přeleštím koupelnu a kouknu se, kdo je na Facebooku. Takže něco málo opravdu udělám, ale to zásadní je opět přesunuto na později. Oproti tomu lenoch neudělá nic. V tom je rozdíl mezi prokrastinací a leností. A pokud se zamýšlíme nad touto otázkou, tak ve své podstatě je lenost určitě ta horší eventualita. Líný člověk je obvykle spokojený s tím, že vlastně nic nedělá a proto taky nic nemá.

Prokrastinující člověk to ovšem taky nemá ve svém životě jednoduché. Ačkoliv před každým z nás stojí spousta práce, úkolů, povinností, vyřizování, prokrastinátor vše posouvá na zítřek, otálí s rozhodnutími, vyčkává v časové tísni a stresu. Ví, že to jednou bude muset udělat, ale dnes ještě ne. Z toho je zřejmé, že si nikdy neodpočine, stává se natolik frustrovaný a paralyzovaný výčitkami, že další den opakovaně zase nic nestíhá. Má sice ochotu začít něco dělat, zůstává ovšem v začarovaném kruhu anebo na druhé straně není schopen se k tomu přemluvit. Prokrastinací tak člověk ztrácí energii a chuť do života, což se odráží prakticky tak, že důležité úkoly, cíle a předsevzetí leží ladem.

Formy prokrastinace

Existuje mnoho forem prokrastinace. Snad nejtypičtějším druhem je akademická, kterou trpí odhadem až 30 % studentů vysokých škol. Mají problém v rozhodovacích dovednostech, neumí si naplánovat, realizovat a dokončit úkoly spjaté se studiem. Odkládají učení na poslední chvíli a tím pádem i zkoušky na neurčito.

Mě více zaujala prokrastinace sociální a osobní, jelikož je nám, ženám, maminkám, manželkám, partnerkám, více pochopitelná a může být součástí života kterékoliv z nás. Sociální prokrastinace zahrnuje obvykle zpoždění u takových aktivit, jako jsou plánované schůzky, chození na ně včas, splácení povinných položek, daní, pohledávek. Osobní prokrastinace se týká lidí, kteří zbytečně odsouvají do pozadí věci a záležitosti, které přímo ovlivňují jejich životy. Zahrnuje rovněž i ty, kteří se nešťastně drží skomírajícího zaměstnání, konzumují nebezpečné látky, odkládají lékařské prohlídky.

Nepříznivé následky prokrastinačního chování

Lidé, kteří trpí prokrastinací, jsou stíhaní trvalým stresem, pocitem lítosti, viny, zklamání nad sebou samým, mají psychické následky jako frustrace, podrážděnost, obavy, sebelítost, pocity studu a viny, intenzivní pocity sebezavržení, zoufalství a beznaděje.

Důsledky prokrastinace mohou být nejen nepříjemné pro rodinu, dovolím si říct, že místy až nebezpečné, jelikož dlouhodobým vyhýbáním se plnění úkolů člověk nezíská potřebné vzdělání a je následně potrestán neuspokojivou a nerentabilní prací s nízkými příjmy, které pak mají dopad na ekonomickou stránku jeho rodiny. 

Prokrastinace může mít negativní dopad také na náš osobní život a současně také na sociální, mezilidské vztahy, ať už dopad na vztahy s přáteli, s rodinou či s partnerem. Díky tomu, že jedinec odkládá povinnosti, může u něj současně také růst napětí v rodině, partnerství či v přátelství. Jedinec může ztratit sociální vazby, nemusí chtít chodit do společnosti, stýkat se s jinými lidmi, může se stranit ostatním, žít v izolaci od vnějšího světa. V nejhorším možném případě mohou tyto věci vést až ke ztrátě partnera nebo k manželskému odloučení nebo rozvodu. Je tedy evidentní, že prokrastinace může mít až devalvující dopady na sociální vazby.

Vnitřní následky prokrastinace

Jak už jsem uvedla, lidé, kteří trpí prokrastinací, jsou stíhaní trvalým stresem, pocitem lítosti, viny, zklamání nad sebou samým, mají psychické následky jako frustrace, podrážděnost, obavy, sebelítost, pocity studu a viny, intenzivní pocity sebezavržení, zoufalství a beznaděje. 

Prokrastinátoři jsou i výbornými lháři a manipulují s okolím. Ve snaze získat více času na splnění úkolu a povinnosti si vymýšlejí a vymlouvají se. Nejčastější zvolenou výmluvou jsou zdravotní problémy. Je zajímavé, že i když v nich lhaní evokuje pocity lítosti a viny, nemají pochyb o tom, že se tyto situace budou opakovat i v budoucnu a potáhnou se celým jejich životem.

Jak s prokrastinací účinně bojovat?

Různých praktických rad existuje opravdu mnoho. Jako příklad uvádím několik doporučení, jak prokrastinaci zvládat.

Být realista. Abychom zvládly dokončit úkol, je třeba podívat se na něj z rozumného úhlu a dopřát si raději trochu více času, než méně. Práce, povinnosti a úkoly nám neutečou, jen zkusme řešit v první řadě ty prioritní, abychom zbytečně nepodléhaly stresu. V rámci rodiny můžeme diskutovat o prioritách dopředu a navrhnout dělbu práce mezi jednotlivé členy domácnosti.

Plánovat. Začít můžeme tím, že si naplánujeme své pevné časové závazky, jako je práce, péče o domácnost a její vedení, volnočasové aktivity, velké nákupy a úklid, organizace kroužku u dětí a jejich školních povinností. Doporučuje se rovněž psát si poznámky u obtížných úkolů, a ty těžké si rozčlenit na úkoly dílčí. Cožpak musím opravdu vygruntovat celý dům za jediný den volna, abych měla pocit, že jsem úžasná? Všimne si toho vůbec někdo?

Být flexibilní. Vzít na vědomí, že dnes a denně nás potkávají různé nečekané překážky a situace. Příkladem může být, že večer dítě usíná v plném zdraví a ráno se probudí nemocné. A najednou je vše jinak, než jsme si plánovaly.

Motivovat se k činnosti. Motivace je souborem faktorů, které podporují fungování a energetizaci lidského organismu. Vyjadřuje souhrn všech skutečností, jako je pocit radosti, zvídavost, touha, očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal, nebo nekonal. Usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle.

Být si vědom svého nejlepšího času během dne. Každý pracuje lépe v jiných časových obdobích dne. Jakmile zjistíme, kdy je náš „vrchol periody“, pak můžeme v tomto čase pracovat efektivněji a dokonce i s chutí.

Naučit se říkat „NE“. Uvědomme si, že máme plné právo říci druhým „NE“, máme právo odmítnout. Patří to k základním asertivním technikám správné komunikace s lidmi. Dalo by se říci, že dokonce je naší povinností odmítnout to, co člověk učinit nechce a na co se necítí. Ač to možná na první pohled nevypadá, naučíme-li se asertivně odmítat, nejenže neztratíme dobré vztahy, ale naopak, můžeme se dopracovat k ještě větší vzájemné úctě a nezávislosti směrem k sobě samému. Získáme tím určitou volnost a vnitřní svobodu.

Najít si čas sám na sebe. Odpočívat a relaxovat. Uvědomit si cenu času. Odměňovat se a hýčkat.

O prokrastinaci jakožto chorobném odkládání úkolu a povinnosti se můžete dočíst v knize Konec prokrastinace aneb jak přestat odkládat a začít žít naplno Petra Ludviga. Domnívám se, že to není jen fenomén dnešní moderní, dynamické, přetechnizované doby, ale doprovází lidstvo již od nepaměti. Vždyť již naše babičky říkávaly, že „co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra,“ „práce není zajíc, neuteče,“ „ráno je moudřejší večera.“ Tato moudra našich babiček souvisejí nejen s prokrastinací jako takovou, ale odvolávají se i na její řešení. Tak tedy „s chuti do toho a půl je hotovo“!