Velikonoce, svátky jara

Od Tří králů do Popeleční středy

Období od Tří králů, tedy od 6. 1., do Popeleční středy je označováno jako masopustní. Písemné zprávy o masopustním veselí jsou známé již ze 13. století. Pro toto období jsou typické velké radovánky, zejména ke konci tohoto období. Dodnes se zachovaly tradice jako masopustní karnevaly, masky, smažené koblihy. V dřívějších dobách však tyto radovánky byly velmi bujaré. I masopustní období má své názvy. Na tučný čtvrtek se jedlo mastné jídlo, které se zapíjelo pivem. Často se slavilo až do masopustní neděle, která bývala označována jako taneční. Již po poledni vyhrávala na návsi muzika a ženy i muži se scházeli do hospody. Tato neděle často navazovala na masopustní pondělí, při kterém se pokračovalo v tanci. Tentokrát bylo veselí přístupné jen ženatým mužům a vdaným ženám. Svátečním dnem bývalo masopustní úterý, tedy den maškar. Maškary spolu s muzikou chodily od stavení ke stavení a byly odměněny koblihami, uzeným masem, vejci, nebo obilím a penězi. Celý Masopust byl zakončen tzv. pochováním basy, které symbolizovalo 40 dní bez tance a radovánek. Není třeba dodávat, že tyto bujaré oslavy byly trnem v oku církve.

Masopustní období je zakončeno tzv. Popeleční středou, která je důležitá zejména pro církev. Tímto obdobím začíná 40 denní doba půstu, kdy křesťané nesmějí jíst maso a dosyta se smějí najíst jen jedenkrát denně. Popeleční středa je den, kdy se věřící schází na mši a kněz jim na čele udělá křížek (tzv. Popelec) se slovy „Prach jsi a v prach se obrátíš“ nebo „Čiňte pokání a věřte evangeliu“. Popelec je z prachu kočiček svěcených před rokem na Květnou neděli. 40 denní půst totiž sestává z 6 nedělí, již každá nese jiný název. I když se může znát, že popel je konec, v tomhle případě se jedná o začátek. Lidé se zamýšlí, co na sobě můžou změnit a jak z tohoto období vyjdou jako omlazení. Nutí věřící si uvědomit pomíjivost života a přimět je k pokání. Proto se spousta lidí v tomto období vydává taky na hřbitovy.

Období Velikonoc je oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pro mnohé věřící významnější svátek než Vánoce.

Postní neděle

Jak už jsem zmínila, v postním období nás čeká 6 postních neděl: Černá, Pražná, Kýchavná, Družebná, Smrtná, Květná.

• Černá, neboli 1. postní neděle, nese název podle barvy šatů, do kterých se v tento den oblékaly ženy kvůli postnímu období.
• Pražná neděle je pojmenovaná podle postního pokrmu pražmo. Jedná se o pražená obilná zrna nebo klasy.
• Kýchavná neděle získala svůj název ze středověku, kdy se lidé báli kýchajících lidí. Věřili tomu, že tito lidé jsou nakažení morem a brzy zemřou. Z tohoto období vznikl pozdrav dodnes používaný při kýchnutí „Pozdrav pánbůh“. Později již kýchnutí značilo zdraví. Traduje se, kolikrát člověk na Kýchavnou neděli kýchne, minimálně tolik let ještě bude žít.
• Družebná neděle nese zřejmě název z toho, že v tuto neděli se mládenec chodíval družit do domu, kam chtěl přijít s pomlázkou žádat o ruku dívky.
• Na Smrtnou, pátou postní neděli je zvykem vynášet smrt neboli Mořenu (nebo též Morénu, Moranu), jako symbol zimy. Aby už konečně „odešla“ zima a přišlo jaro. Mořenu je většinou slaměná loutka nasazená na dřevěnou tyč a oblečená do ženského oblečení, ověšená stužkami. Hází se do vody. Jelikož tento zvyk byl zakázán církví, ve většině krajů se již nezachoval.
• Květná, poslední postní neděle je oslavou příjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde na cestu radující se lidé házeli ratolesti. Květnou neděli nosili věřící lidé kočičky do kostela na posvěcení a doma jimi nahradili kočičky z loňska, které byly spáleny. Na tuto neděli se nesmělo nic péct, jinak by se zapekl i květ na stromech, tedy neurodilo by se žádné ovoce. Mladými ratolestmi se taky vymetali světnice.

Pašijový týden

Pašijový neboli svatý či velký týden následuje po Květné neděli. Je především ve znamení úklidu domácnosti, přípravy zahrádky či chystání nových šatů. Začíná modrým či žlutý pondělím, kdy dětem začínaly jarní prázdniny. Následuje Šedivé úterý, kdy hospodyňky vymetaly pavučiny.

Daleko větší význam však mají následující dny:

Sazometná neboli Škaredá středa

Tato středa nese zřejmě název podle Jidáše, který se v tento den škaredil na Ježíše. Jidáš byl jedním z jeho učedníků a za 30 stříbrných ho zradil a donášel na něj. Tíhu viny však neunesl a spáchal sebevraždu. V tento den se vymetaly komíny od sazí, které symbolizovaly zlé síly. Říká se, že pokud se budete mračit na Škaredou středu, budete se mračit i každou další.

V tento den se peče pečivo ve tvaru písmene „J“ připomínající zradu Jidáše.

Zelený čtvrtek

Tento den je den odpuštění, kdy se uschlé větve církevního stromu značící hříšníky opět zazelenaly. Název však vznikl záměnou německého „Greinen Donnerstag“ na „Grünner Donnerstag“ (lkavý čtvrtek na zelný čtvrtek). V tento den lidé vstávali hodně brzy, aby se pomodlili a omyli rosou, která je ochrání od nemoci šíje a dalšího onemocnění. Hospodyňky vymetaly světnice a smetí odnesly na křižovatku cest, aby obydlí ochránily od blech. Na zelený čtvrtek se jedlo zelené jídlo, jako špenát, zelí, hrách. Mělo zajistit zdraví a sílu na celý rok, zvyk je dodnes zachován. Taky se radilo na tento den zasadit len a hrách, protože cokoliv se v tento den zasadilo, plodilo.

Na zelený čtvrtek přestávají zvonit zvony, rozezní se až na Bílou sobotu. V tento den chodili kluci s řehtačkami po vsi a v čele šel hoch s trakařem.

V tento den se také pečou jidáše, pečivo ve tvaru preclíku, podkovy, bochánků či provazu. Pokud se potřely medem, značilo to zdraví.

Velký pátek

Velký pátek je pro křesťany velký den, kdy si připomínají smrt Ježíše. Je to tedy den smutku a klidu. Ve 3 hodiny odpoledne se schází na mši, kdy lidé zpívají bez varhan a zvony také nezvoní. V tuto dobu zřejmě Ježíš zemřel na kříži. Místo zvonů je opět slyšen zvuk řehtaček. V tento den se nesmělo prát prádlo. Říkalo se, že kdo pere na Velký pátek, máchá prádlo v krvi Krista.

Bílá sobota

Na Bílou sobotu hospodyňky vymetaly dům novým koštětem, aby byl čistý po celý rok. Taky pekly mazance a beránky, zdobily kraslice. Muži z vrbového proutí pletli pomlázky. Tímto dnem končí také půst.

Dopoledne před kostelem se světil oheň vzniklý z křemene, který často v domácnostech v tento den uhasínal. Hospodyňky nosily polínka na hranici a po vysvěcení ho nosily zpět do domu, na polích se z těchto polínek dělaly křížky pro větší úrodu, popelem se zase posypaly louky.

Boží hod velikonoční

Název Velikonoce zřejmě pochází z „velké noci“, tedy noci ze soboty na neděli, kdy Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Na Boží hod velikonoční si lidé do kostela chodívali posvětit velikonoční pokrmy.

Pondělí velikonoční

Velikonoční neboli Červené pondělí je ve znamení pomlázky a šlehání. Za vyšlehání dostali chlapci malované vejce, neboli kraslici. Někdy na velikonoční úterý ve šlehání pokračovaly dívky nebo se dívky s chlapci šlehali navzájem.

Symboly Velikonoc

Vejce

Vajíčko symbolizuje plodnost, úrodu, život, narození, začátek jara. Kraslice, jak se říká zdobeným vajíčkům, by se měla dávat plná. Vyfouknutá vajíčka sloužila především jako dekorace. Nejoblíbenějšími barvami jsou barvy přírodní. Záleží na vás, jakou techniku zvolíte. Zda si barvu koupíte v obchodě, nebo si doma uděláte třeba odvar z cibule, špenátu nebo červené řepy. Inspirovat se můžete v naší Kreativní dílně.

Beránek

Beránek je mezi křesťany chápán jako Boží beránek, tedy Ježíš Kristus. Beránek je od středověku obřadní pokrm, ale nedochovalo se, zda se jednalo o masitý pokrm či pokrm z pečiva. Vzhledem k tomu, že maso se mohlo jíst až po posvěcení pokrmů na Boží hod velikonoční a ne každý si mohl dovolit jehněčí maso, zřejmě se jednalo o slaný či sladký moučník.

Řehtačky, klapačky, valcha, tragač

Tyto ze dřeva doma vyrobené nástroje vydávaly hluk, který věřící svolával k bohoslužbě od Zeleného čtvrtka, kdy utichaly zvony. Říkalo se, že odletěly do Říma.

Mašle

Když hoch na Velikonoční pondělí vyšlehal dívku, mohla ho za to obdarovat mašlí, kterou uvázala na pomlázku. Barva mašle mohla mládencům mnohé napovědět. Červená barva značila zájem, modrá barva naději, zelená oblíbenost, žlutá barva naopak značila nezájem.

Pomlázka

Pomlázka, nástroj ke šlehání, pochází již ze 14. století, kdy se o ní ve své paměti zmínit Konrad Waldhauser. Chlapci pomlázkou upletenou z vrbového proutí vyšlehali dívky, někdy naopak dívky vyšlehaly chlapce v tzv. ouplatné úterý. Pomlázka však také znamená vyvrcholení koledování. Chlapci se scházeli, aby společně upletli pomlázky různých velikostí. Ostatní, kteří ji uplést neuměli, se rádi přiučili. Dívky se šlehaly, aby byly zdravé, mladé, svěží a veselé po celý rok. Někdy hospodář zašel vyšlehat krávu, aby byla brzy březí. Taky se šlehaly ovocné stromy, aby se probudily se zimního spánku. V různých krajích má pomlázka různý název: například na Moravě korbáč, karabáč, na Chodsku dynovačka, na jižní Moravě mrskut, mrskačka apod.

Maminky, slavíte Velikonoce nebo ne? Dodržujete nějaké tradice? Zdobíte kraslice, pečete beránka či mazanec? Jak do přípravy na Velikonoce zapojujete děti? Podělte se s ostatními maminkami i o návody a recepty.