Vysvědčení - radost nebo starost?

Většina škol v naší zemi má zavedený systém hodnocení známkami, konkrétně na stupnici od 1 do 5. Většina dětí, ale i rodičů, tomuto hodnotícímu systému přikládá velkou váhu. Žáci jsou často přesvědčeni, že číslice v žákovské knížce udává i to, jací jsou - zda jsou dost dobří pro okolí, pro vlastní rodiče. Již fakt, že je závěrečné hodnocení sděleno učitelem před celou třídou veřejně, může být pro děti stresující, a nezáleží tady na prospěchu. Žáci mají tendenci se porovnávat a ostatní “škatulkovat”.

Větší zátěží je však pro děti sdělení špatných známek rodičům. A věřte, že se nemusí jednat jen o čtyřky a pětky. Jsou i rodiče, kteří za špatnou známku považují trojku, nebo dokonce dvojku. Kladením vysokých požadavků však dětem způsobuje velkou zátěž, která často trvá celý rok.

Reakce rodičů na vysvědčení má vliv na zdravotní stav dítěte

V českých poměrech není výjimkou neustálé kontrolování dětí ohledně učení, přípravy do školy apod. Někdy se tato kontrola mění v nátlak až teror, který dítě nemůže zvládnout samo. Kontrola sice často probíhá slovně, ale rodiče berou tuto kontrolu jako výchovný nástroj. Myslí si, že když bude mít jejich dítě dobré známky, bude dobrým člověkem. Často si však nevšimnou, případně nereagují na fyzické potíže svých dětí. Přehlíží nářky na bolesti břicha, hlavy, nevolnosti. Děti se mohou více uzavírat do sebe, nebo naopak na sebe více upozorňovat. Také mohou pomalu ztrácet i chuť k jejich koníčkům a volnému času, někdy dokonce chuť k životu.

Před blížícím se vysvědčením se tyto potíže často zhoršují. Každoročně však bohužel dochází i k smutnějším scénářům, jako například útěk z domova.

Jak děti motivovat k učení?

Pokud má dítě veliký strach přijít domů s vysvědčením, nezávisí to na samotném vysvědčení, ale spíše na reakci rodičů na dané hodnocení.

Máte doma malého školáčka a chcete s dítětem vysvědčení sdílet bez zbytečných bolístek, ať je jakékoliv? Nebo jste doposud na blížící se vysvědčení reagovali také hrozbou a chcete váš přístup změnit, abyste ve vašich dětech nezanechali následky? Pak je dobré se zamyslet nad motivací.

Každé dítě je od narození přirozeně motivováno k učení se. Není třeba děti strašit, trestat, chválit, odměňovat apod. Na tom je ale často náš školský systém založen. Právě systém trestů a odměn používaný ve většinovém školním systému v dětech ničí přirozenou motivaci a děti se učí jen pro známky. Což má za následek, že pokud se mají naučit něco “jen tak”, nemá pro ně smysl se učit. Rodiče i učitelé dětem vštěpují do hlavy, že jen s dobrými známkami budou mít dobrou práci. Přitom i opak může být pravdou.

Tento hodnotící systém bohužel sami těžko změníme. Fajn by bylo, kdyby učitelé motivovali žáky k učení zábavnou formou, slovním hodnocením a praktickými ukázkami (návštěva muzea, pokusy v laboratoři, pozorování brouků apod.). Motivovat k učení bychom ale měli své ratolesti hlavně my, rodiče. Buďte kreativní  určitě vymyslíte skvělý způsob motivace, a vaše děti vám v tom jistě rády pomůžou. Pro začátek stačí, když nebudete lpět na konkrétních známkách, ale na opravdových znalostech a dovednostech a naučíte to i vaše dítě. Zajímejte se o školní výsledky a znalosti dítěte v průběhu roku, jen tak nebudete na konci školního roku překvapení. A zájem opravdu nespočívá v tom, že se zeptáte, jak bylo ve škole, ale použijete otázky zjišťovací - takové na které nelze odpovědět ano/ne. Klidně přidejte nějakou vtipnou historku ze školy, nebo přiznejte, že zlomky jste moc nemuseli, ale za to čtení knížek bylo vaše hobby. :)

Podpořte nadšení hned v počátku

Pokud jsou vám známé věty typu “nebuď zvědavý, na otázky o vesmíru máš ještě dost času, však se to naučíš ve škole” apod., zastavte. Děti jsou přirozeně zvídavé, tak jejich nadšení nebrzděte, spíše naopak. Ať neztratí zájem, než nastoupí do školy. A že neznáte odpověď na všechny otázky? Mrkněte na internet nebo pořiďte naučnou zábavnou knihu, kterou přelouskáte společně.

Pokud už vaše dítě nastoupilo do školy a tak se těšilo, až bude umět psát všechna písmenka, možná už ho to přešlo. Nadšení ze školy často narušuje nejen přístup rodičů - škola je povinnost, učit se musí, ale především nulová podpora, často spíš naopak. Červeně “počmáraná” písanka od paní učitelky není moc hezká podívaná ani pro dítko, pokud navíc rodiče přidají věty typu “musíš se víc snažit, takhle to dál nejde, to si mě nepotěšila, myslela jsem, že ti to půjde líp, všichni už píšou perem, jen ty tužkou”, dítě ztratí chuť se snažit. Divíte se? Byli byste vy s takovým přístupem šťastní? Přitom stačí tak málo - nenechat v tom dítě samotné. Žádný křik, žádné strašení školou a učením, žádné zákazy, dril apod., jen "obyčejná" podpora. Dejte dítěti najevo, že jste na jeho straně a zeptejte se ho, co by mu pomohlo, aby si písmenko lépe procvičilo, nebo aby ho třeba bavilo se učit. Dejte mu najevo, že když vás bude potřebovat, jste tady pro něj a s učivem mu pomůžete.

Respektujte, že přestože je vaše dítě mistr ve čtení a psaní, počty mu zkrátka nejdou. Není to tím, že se dost nesnaží nebo snad vůbec, jak od vás možná slyší.

Neberte vysvědčení jako papír, který určuje charakter nebo dokonce štěstí vašeho potomka do budoucna.

Strach jako nástroj k lepším výsledkům

Mnozí učitelé zastávají názor, že škola má za úkol naučit děti mj. i zvykat si na stres a strach, pracovat pod tlakem. Bohužel rodiče tento mýtus často přiživují. Pod velkým stresem se však zejména děti často špatně soustředí a učí. Stres vyvolává negativní emoce a dětský mozek má nyní na prvním místě boj se strachem. Pod vlivem strachu se myšlenkové procesy silně blokují, někdy je zcela znemožněno dítěti pod vlivem silné emoce přemýšlet a učit se nové věci, vzpomenout si na znalosti, které běžně “tahá z rukávu”. Děti se nejvíce naučí v bezpečném prostředí.

Alternativní vzdělávání a hodnocení

Myslíte si, že se systémem vzdělávání v našem státu nic nenaděláte? Možná ne, ten větší podíl však máte v rukou právě vy. I u nás existují jiné systémy vzdělávání. Máte tak možnost vybrat dítěti nějakou alternativní základní školu, kde často dochází i k jinému hodnocení, například slovnímu. Další alternativou je pak domácí vzdělávání.

Jestliže jste se už rozhodli dítě přihlásit do klasické školy, i tak nehažte flintu do žita. Existují i další možnosti hodnocení kromě klasického známkování. Třeba průběžné ústní hodnocení a podrobné slovní hodnocení určené primárně žákovi. Docílit takového hodnocení lze individuální žádostí vůči danému učiteli či škole. Je důležité necítit učitele jako autoritu, kterou nemohu o nic požádat, která sama ví, co je správné. 

Pokud se smíříte s klasickým známkováním, nedávejte vysvědčení příliš velkou váhu. Není třeba se hroutit ze špatné známky nebo dokonce dítě trestat.  

Strach a následné zkratkovité jednání

Strach z vysvědčení mají děti především kvůli předpokládané reakci jejich rodičů, než kvůli samotným známkám. Na základě předchozích zkušeností s chováním svých rodičů nejen kvůli vysvědčení, ale i jiným problematickým situacím, mohou děti pod vlivem strachu jednat velmi zkratkovitě. Mohou přemýšlet nad útěkem, nebo ho dokonce uskutečnit, vyjímečně dokonce přemýšlí nad sebevraždou. Záleží na povaze dítěte a síle nátlaku. Dle statistiky Linky bezpečí se však vysvědčení bojí stále méně dětí (minulý rok to bylo 15% všech telefonátů, zatímco před 4 lety to bylo o 5 % více). Kromě Linky bezpečí, kam se mohou celý rok nonstop dovolat děti s jakýmkoliv problémem, existuje ještě Rodičovská linka. Na této lince mají prostor rodiče, kteří mj. řeší, jak reagovat na špatné vysvědčení a jak zajisti dětem lepší známky.

Slovo psychologa

Dle psychologů je na vysvšdčení brán příliš velký zřetel, jako by zůstávaly stranou osobnostní kvality dítěte, přitom to, jaké má člověk kvality, je důležitější faktor štěstí než-li výkon. Bez trémy to ve škole příliš nejde, ale nemělo by se jednat o velký strach. Pak je otázkou, zda je to skutečně strach ze školy a pedagogů, nebo z rodičů. Rodiče mají často obavy z toho, že se ve škole něco děje a jejich dítě má zřejmě problémy. Základem je důvěra a partnerství mezi rodičem a dítětem od narození. A také pravidelný osobní kontakt s pedagogy, ne jen elektronická komunikace.

Pamatujte, škola dá vašemu dítěti určité vzdělání, ale na život je nepřipraví. A tak je potřeba k závěrečnému hodnocení přistupovat.