Změnit obor může každý

Jana Jedelská je jednou z absolventek Digitální akademie. Impulzem pro to, změnit obor z personalistiky na IT, pro ni byl manžel-programátor a fakt, že byla na mateřské dovolené a měla na kurz čas. Czechitas jí tak otevřeli dveře do konglomerátu Honeywell, kde analyzuje data z motorů letadel. Jak moc trnitá ta cesta pro ženu IT nepolíbenou byla, popisuje v našem rozhovoru.

Co jsi dělala, než ses přihlásila na Digitální akademii?

Byla jsem na mateřské, ale během ní jsem pracovala jako personalistka.

A kdy tě napadlo změnit obor z personalistiky na IT? Jak ses vlastně dozvěděla o Czechitas?

Spouštěčem byl manžel. Je to ajťák a to on mi řekl, že existují nějací Czechitas. Pomyslela jsem si tehdy Proč ne? Na mateřské nemám moc co na práci, tak se přihlásím na ten tříměsíční kurz.

A co jsi od toho kroku očekávala?

Já ani pořádně nevím, asi jsem nic moc neočekávala. Bylo to hrozně spontánní rozhodnutí, určitě jsem v té době neřešila, jestli změním obor. Spíš jsem si říkala, že budu jako personalistka vybírat do firmy ajťáky – aspoň se na mě nebudou dívat jako na tu personalistku, která vůbec o IT nic netuší. Něco si o tom oboru zjistím. No a během kurzu mě to začalo bavit, tak jsem to zkusila…

Jak náročné pro Tebe bylo kurz absolvovat?

Bylo to těžké. Bylo to náročné. Dvakrát týdně plus celou sobotu výuka, do toho jsem dělala na projektu kolikrát i do dvou do rána. 

Co to bylo za projekt?

Nazvaly jsme to Smart Food Planner a v podstatě to byla webová aplikace, která ti na základě toho, co máš v ledničce, sestavila jídelníček. Nahrály jsme tam databázi potravin s jejich kalorickými hodnotami a člověk si tam mohl naklikat, co má zrovna v té ledničce.

Co ses na Digitální akademii všechno naučila? Co ti přinesla?

Dala mi základy Power BI a Pythonu, SQL. Kdybych to měla říct šířeji, naučila jsem se vlastně nějakým základním způsobem zpracovávat data. Ono to není tak, že by člověk šel na kurz, tři měsíce se něco učil a pak z něho byl hotový datový analytik, to v žádném případě, to je spíš takové naťuknutí, nakouknutí za ty dveře. Člověk za nimi vidí, že má obrovské množství dat, a může si s nimi pohrát a vytvořit pro zákazníka třeba nějaký zajímavý graf. 

Na konci akademie následoval galavečer, kde jsi úspěšně obhájila svůj projekt. Co následovalo?

Prázdniny. Dva dny na to jsem jela na dovolenou. A potom jsem v září nastoupila do práce. Už ke konci kurzu jsem napsala do Honewellu – od mého nynějšího kolegy jsem věděla, že hledají někoho do týmu. Poslala jsem jim CV, šla na pohovor, absolvovala nějaké testy a teď tam pracuju.

A jaký byl nástup do nové práce? Co tě třeba nejvíc překvapilo?

Na rovinu? To bylo fakt těžké. Protože po tom galavečeru měl člověk pocit, že toho umí opravdu hodně, že něco dozvěděl – a i dozvěděl, ale je to opravdu spíš nakouknutí za ta dvířka. Člověk se nedostane vůbec do hloubky. Takže já jsem nastoupila do práce a ihned jsem se začala školit. Měla jsem ale štěstí na kolegy, kteří věděli, do čeho se mnou jdou – že nemám žádný background k té práci, jen chuť se učit, a tak mě všechno naučili.  A pořád mám spoustu co dohánět, jsem na začátku vlastně ještě teď. Ano, bylo to náročné, upřímně jsem si myslela, že to bude jednodušší. 

V čem jsi prohlubovala ty znalosti nejvíc? Pokud jde o to, co ses naučila na kurzu?

V Pythonu. Ostatní věci moc nepoužívám, hlavně Python, ale to jsem chtěla.

A co jako datová analytička děláš? Můžeš přiblížit pro holky, které uvažují o změně profese, jaká je tvoje náplň práce?

Pracuju v týmu, který zpracovává data z motorů letadel. Každé letadlo má v motoru spoustu senzorů, které snímají nějaká data. My ta data máme k dispozici, máme algoritmus, který nám ta data zpracuje, vytvoří nějaké grafy a my sledujeme, jestli není nějaká porucha na tom motoru a zároveň ty poruchy predikujeme. V podstatě zachraňujeme motory letadel. Výsledkem té práce je prostě fungující motor. 

Když se rozjíždí nový projekt, tak se musí napsat celý nový algoritmus. Pak se s ním nějakým způsobem pracuje, a to gros je vyhodnocování těch dat – porovnávání grafů a sledování, jestli nám tam něco nepřekračuje limity a podobně.

Kolik je tam holek?

My jsme zrovna tým, kde jsme čtyři holky a pět chlapů. Ale jsme v rámci Honneywellu velká výjimka, protože tady pracuje asi 95 procent mužů. Ty holky, které tam jsou se mnou jsou ale všechno absolventky IT oborů, já jsem v Honeywellu vlastně asi jediná, kdo je mimo obor. Ale kolegové jsou skvělí – neexistuje pro ně špatná otázka, vždy jsou ochotní pomoct, mám na ně obrovský štěstí.

V čem je tahle práce jiná, než ta původní? Jak jsi s tím oborem spokojená? A kde se vidíš třeba za pět let?

Nedokážu říct, jestli je to horší nebo lepší práce – je to prostě jiné. Myslela jsem si třeba, jak v IT nebudu vůbec komunikovat s lidmi – ale to vůbec není pravda, pořád něco řešíme. A dovedu si představit, že v tomto oboru zůstanu, a že se někam posunu, ale vůbec nedokážu teď říct, kam se budu moct posunout. Protože oproti lidem, kteří absolvují pětileté studium informatiky, tříměsíční kurz to nedožene. A bude to chvíli trvat, než budu na úrovni kolegů-absolventů. Nemyslím si, že by to bylo nereálné, pomalu k tomu i směřuju. Ale když jsem sem nastoupila, nerozuměla jsem spoustě IT slovíčkům, která jsou pro lidi z oboru naprosto přirozená. Teď už se v nich orientuju, ale mám se zkrátka pořád co učit. 

Takže Digitální akademie Ti otevřela dveře, ale není to všechno.

Vůbec ne. Realita začíná až potom. Digitální akademie je opravdu náročná, ale je to jen začátek. Člověk zjistí, co ho baví – jestli je to spíš vizualizace dat, nebo psaní kódů. Pak se musí hodně učit a teprve poté se do té reality dá nějak nastoupit.

A ty jsi byla informačními technologiemi úplně nepolíbená? 

Absolutně.

A co jsi před kurzem tedy uměla?

(směje se) Já? Třeba jsem uměla vytvořit tabulku v Excelu. 

To ale může pro mnoho lidí být ekvivalentem k datové analytice.

No tak rozhodně ne ve firmě, která zpracovává miliony a miliony záznamů. My máme třeba projekt, který zpracovává data z motorů letadel, o kterém jsem mluvila, a tam se každou vteřin z každého senzoru – a těch senzorů je tam několik – stáhne osm záznamů. Tak si zkus představit, když let trvá třeba dvě hodiny, senzorů tam jsou desítky, jaké množství dat to je. To jsou opravdu miliony, ne tabulka o stovce čísel. A právě pomocí algoritmů a jiných nástrojů ta data vyhodnocujeme, vizualizujeme a můžeme tam vidět a vyčíst nějaké změny a tak dále. Tím navrhujeme třeba i nějakou údržbu těch motorů. Vrtáme se v datech, vybíráme z nich to podstatné a výsledky posíláme dál, takže ve finále třeba navrhneme i výměnu nějaké součástky. 

Když se s odstupem času podíváš na Digitální akademii, a měla bys říct, co je tím rozhodujícím elementem, aby člověk v oboru uspěl, co by to bylo?

Já to asi řeknu takhle: když chceš, tak uspěješ. Já se celý život řídím heslem ‚Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody‘. Takže pokud člověk opravdu chce uspět v tomhle oboru, tak tomu věnuje čas, naučí se to – a uspěje. Ta cesta pak nemůže být jiná. 

Uvažujete nad tím, že byste zkusila změnu? Chtěla byste během mateřské/rodičovské dovolené změnit obor? Ale máte strach, že skočit rovnou do programování by pro vás bylo příliš náročné? Co si nejprve otestovat své znalosti a případně zvýšit seběvědomí se začátečnickými kurzy s ProMaminky.cz? Zaujalo Vás to? Vyplňte nám, prosím, krátký dotazník, ať víme v kterých krajích spustit pilotní kurzy.