Zvyky a tradice pálení čarodějnic

30. duben známe jako „pálení čarodějnic“ nebo jednoduše „čarodějnice“. Méně známý je název „Valpuržina noc“, který pochází z germánské tradice. Svatá Valpurga byla vnímána jako ochránkyně proti temným silám, patronka úrody, plodnosti, šestinedělek a strážkyně domovů před hromy a bouřemi. Církev však lidové oslavy příliš nepodporovala, a tak se je snažila překrýt vlastní událostí – Filipojakubskou nocí, spojenou se svátkem apoštolů Filipa a Jakuba.

Důvod byl jednoduchý: původní lidové oslavy byly spojeny s radostí, tancem, zpěvem, láskou a sexualitou. Církev se proto snažila tyto rituály potlačit nebo alespoň přetvořit. Později i minulý režim tradici upravil – „ohně čarodějnic“ přejmenoval na „ohně míru“. A roku 1889 byl 1. máj ustanoven jako svátek práce, který část původních zvyků překryl.

Beltain / Beltane / Beltine – keltský svátek jara

Keltský svátek Beltain připadal právě na poslední dubnovou noc a symbolizoval přechod mezi temnou a světlou polovinou roku. Byl to čas radosti, nových začátků, jarních barev a vůní. Lidé sázeli semínka, vítali nový život a oslavovali oheň – „Belenův oheň“, pojmenovaný po bohu slunce Belenu.

Oheň měl očistnou i ochrannou funkci. Pálilo se vše staré a nepotřebné, aby se uvolnil prostor pro nové. Domovy se čistily, často i symbolicky – ohněm, bylinami nebo vykuřováním. Oheň chránil nejen lidi, ale i zvířata, a jeho kouř měl odehnat vše negativní.

V dřívějších dobách byl Beltain také svátkem lásky. Ženy oslavovaly Velkou Bohyni, testovaly mužskou plodnost a děti počaté v tuto noc byly považovány za požehnané. Komunita se o ně starala společně. Právě tato volnost a radost ze života byla jedním z důvodů, proč církev později označovala ženy účastnící se rituálů za „čarodějnice“.

Kolo roku a ženské archetypy

Beltain je jedním z nejvýznamnějších svátků kola roku – starého cyklického kalendáře, který odráží čtyři fáze života Bohyně: pannu, milenku, matku a stařenu. Beltainu vládne archetyp MILENKY – radost, smyslnost, schopnost užívat si tělo, lásku i život.

Oheň zároveň uctívá Boha Slunce a podporuje růst, vitalitu a plodnost.

Zvyky a tradice

Dívky si oplachovaly obličej ranní rosou pro krásu, pletly věnečky z prvních květů a pouštěly je po vodě jako dar živlu vody. Večer se zapalovaly ohně, mladí je přeskakovali, starší lidé i zvířata jimi procházeli pro očistu. V domácnostech se uhasily staré ohně a zapalovaly nové, aby symbolicky začal nový cyklus.

Kolem ohňů se tančilo, zpívalo a slavilo. Májky, které známe dodnes, symbolizovaly spojení nebe a země. Lidé sbírali větvičky hlohu, jeřábu či cesmíny a zdobili jimi domovy jako ochranu.

Jídlo mělo rituální význam – pekly se ovesné koláčky, připravovaly pokrmy z mléka, vajec a másla. Část jídla se dávala zemi jako dar. Pilo se pivo s bylinami, medovina či bylinná vína.

Jak můžeme Beltain oslavit dnes

Dnes si můžeme tuto tradici připomenout jednoduše a po svém. Zapálit oheň, opéct buřty, zazpívat si s dětmi, obléct se do volných šatů, uplést věneček z květin nebo si jen vyzdobit domov jarními bylinkami.

Můžeme si dopřát malé rituály – vyčistit domov, zapálit svíčku, pustit staré věci a přivítat nové. A klidně i oslavit lásku – k sobě, k partnerovi, k životu.