Anděl, Mikuláš, čert - tradice nebo trauma pro dítě?

Vzpomínáte? Celý den jste byli jako na trní. Přemýšleli jste, jestli čert viděl, jak jste zapomněli brášku na hřišti. Ve starším věku se vám do hlavy dostávala myšlenka, že třeba “nejsou”. Když se začalo stmívat, pomalu vás svíral strach. To čekání, kdy přijdou. A najednou zvonek, řinčení řetězem a hluk. S malou dušičkou a třesoucím hláskem jste odrecitovala básničku, vyposlechla hříchy. Bývaly doby, kdy čert udělil dítěti i pořádný výprask. To je naštěstí již minulostí. Mikuláš vás obdaroval. Uf. Konec. Zase až za rok. Milá tradice nebo trauma pro dítě?

V hlavní roli bezmoc

Snaha dítěti nahnat strach je ta nehorší výchovná metoda. K “přehození” autority na někoho jiného (na přísného otce, na zlou učitelku, na paní v autobuse, na čerty, …) přistupujeme zejména v případě, kdy se cítíme bezmocní. Když máme pocit, že na dítě nic nefunguje, kdy to zkrátka nezvládáme. A tak si zveme na pomoc nejrůznější osoby, kterými vyhrožujeme. Víte ale, že tím naprosto shazujete svoji autoritu a ukazujete tak, že jste slabí? Strašení je záchranné lano, které stejně za chvíli povolí.

Koktání, pomočování, trauma

Období opravdu velkého strachu prožívají většinou děti ve věku 3-4 roky a 7-8let. Velká fantazie a malé zkušenosti dítěte mohou způsobit nenapravitelné škody.

Nezřídka se stává, že se dítě, po setkání s čerty, začne pomočovat nebo třeba koktat. Jedna soukromá klinika provedla výzkum, zda má návštěva čerta nějakou souvislost s koktáním u dětí. Výsledky jsou alarmující. 50% dětí začalo koktat právě po návštěvě čerta. Pozor! Stává se to i u dětí, které vědí, že čert je převlečený dospělý. A také to mohou být v dítěti zakořeněny některé z fobií.

Může se stát, že se u dítěte trauma vůbec neprojeví, ale ponese si ho až do dospělosti. Zatímco mozek dospělého člověka dokáže informace třídit na důležité a na ty méně důležité, dětský mozek si pamatuje vše. Zejména velmi výrazné emoční prožitky. Těchto zkušeností se člověk již nikdy nezbaví. Tento strach bude mít, byť v podvědomí, stále v sobě. S čerty vážně nejsou žerty.

Navíc nepočítejte s tím, že se z vašeho čertíka stane andílek jen proto, že mu pekelník vyčinil. Možná na den, na dva. Ale rozhodně se dítě zázračně nepromění. Možná pak budete muset řešit nejen “zlobení”, ale navíc třeba i pomočování nebo návštěvy u logopeda.

Nepodceňujte batolata

Čertovská družina může způsobit stres již dvouletým dětem, které pak mohou trápit noční děsy. Ve školce, kde jsem měla na starost dvouleté děti, také chodilo čertovské trio. Čert byl instruován, aby zůstal stát u dveří a ani se nehnul. Děti ho tak mohly vidět, ale žádný velký strach jim nepůsobil. Děti také ten den přišly do školky přestrojené za andílky - bílé šaty, křídla, hvězda na čele. Protože na anděla čert přece nemůže. Tohle na děti fungovalo, cítily se mnohem silnější a troufám si říct, že si tento den ve školce opravdu užily.

Tradice svatého Mikuláše

Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů, ochráncem převozníků a hlavně dětí. Bývá oblečen v červeném plášti, na hlavě mívá biskupskou mitru a v ruce biskupskou berlu, celý kostým většinou doplňuje bílý plnovous. Mikuláše podle tradice doprovází éterický anděl, celý v bílém s bělostnými křídly, jako symbol dobra. Poslední postavou v trojici je čert, který děti straší svým hrozivým vzhledem a je symbolem zla. Čert většinou nosí řetěz, kterým hrozivě chrastí a pytel, aby si v něm mohl zlobivé děti odnést do pekla. Více se jednotlivým postavám a tradici svátku svatého Mikuláše dozvíte v našem článku Mikuláš, čert a anděl - znáte jejich tradici?

Nezapomeňte, že každé dítě je jiné. Jedno si odnáší ze setkání s těmito postavami prima zážitek, u jiného se může objevit trauma. Úzkostlivé děti se potřebují cítit v absolutním bezpečí alespoň doma a proto zvát čerty domů je přinejmenším nevhodné.

Děti kolem osmi let si den mohou užít. Už vědí, jak to s těmi čerty je, ale zároveň mají stále trochu strach. Ale ten příjemný, vzrušující. Trénovat, jak zacházet s vlastním strachem není vůbec na škodu. Zkuste se domluvit se svými přáteli a společně dejte dohromady mikulášské trio. Budete mít jistotu, že se mikulášská nadílka nezvrhne v řádění běsnícího opilého čerta. A jak reagovat, když venku “úplně náhodou” narazíte na čerty? Braňte své děti. Buďte v roli ochránců. Ta největší zrada, kterou svému dítěti můžete způsobit je, že ho necháte napospas nebo dokonce budete nabízet čertovi. Ukažte dětem, jak tato tradice může být krásná, zdůrazňujte jim to pozitivní - Mikuláš naděluje sladkosti, znamená to, že brzy přijde Ježíšek, čert se chová legračně apod. Pokud se i tak bojí, mluvte s ním o jeho strachu. Co ho děsí? To, jak vypadá? Nebo to, jaké zvuky vydává? Svěřte se dítěti, čeho se bojíte vy. Bojí se, že ho odnese? Řekněte mu, že nevíte o nikom, koho by čert do pekla opravdu odnesl. Uvidíte, jak tyto rozhovory váš vztah posílí. V očích své ratolesti budete za silnou, ochraňující maminku.

Dlouho jsem přemýšlela, jak tuto tradici pojmout u mé roční dcery. Jsem zapřísáhlý odpůrce děšení dětí čímkoli a obzvlášť čerty. Zároveň ji však nechci připravit o pohled na tu krásnou, byť strašidelnou trojici a ten respekt k nim. Rozhodla jsem se, že půjdeme na náměstí na čerty se podívat. Domů je ale zvát nebudeme. Domov má být pro dítě oázou bezpečí. V každé situaci, v kterýkoliv den, 5.12. nevyjímaje. Čerty s Mikulášem a andělem pojmeme jako milé a legrační pohádkové bytosti. Ne hrůzný zážitek.