Chci mít odvážné dítě

Jízda na kole, plavání, skok z výšky, jízda na kolotoči, ... Z čeho má strach právě vaše dítě? Bojí se nějaké činnosti, tak že se úplně zablokuje, když na něj naléháte, nebo to nakonec zkusí? Pokud ano, jaký z toho má pocit, podruhé už to zkusí samo? V dobré víře se děti snažíme podpořit, aby se nebály a alespoň to zkusily. Možná zbytečně často porovnáváme děti s jinými, které se nebojí, případně využíváme jiné "berličky", abychom děti přiměli k odvaze.

Možná to na děti taky zkoušíte podobně, ale zkusili jste se vžít do jejich kůže? Nemusíte si představovat nic speciálního, stačí si vybavit, čeho se bojíte. A teď si představte, že na vás například váš manžel naléhá, že jste přece velká holka, i malé děti to zvládnou. "No tak, skoč z toho skokánku, nebo z letadla, vem si brusle a pojď na led, pohlaď si toho pejska ." Představte si, cokoliv, čeho se bojíte a při naléhání byste byla přinejmenším podrážděná, stejně jako vaše dítě. Jak tedy na to?

Strategie, ktreré nefungují

K odvaze rozhodně děti nepřimějeme, když je budeme hodnotit a srovnávat s ostatními dětmi. Stále si myslíte, že právě tohle děti vyburcuje? Tak si představte, že manžel, který vás tlačí, ať skočíte mezi ty tygry v kleci říká "koukej na Janičku, jak je šikovná, přece ty se nebudeš bát, když ona to zvládla, a ještě jim dala maso přímo z ruky". Tohle je samozřejmě nadnesený příklad, doplňte si tam cokoliv, do čeho by jste nešla vy. Hodnocení, kritika, srážení, srovnávání, případně vyčítání, vydírání, uplácení - to vše dětem spíše snižuje sebejistotu. Pokud přesto na ten kolotoč sednou, nebo se o to alespoň pokusí, dělají to jen kvůli vám. Aby vás nezklamali, abyste na ně byli pyšní, nebo naopak nebyli zklamaní, abyste je náhodou neměli méně rádi.

Může za to strach

Zkoušeli jste se někdy zamyslet, proč chcete, aby dítě překonalo svůj strach, aby bylo odvážné? Možná vás napadne, aby to mělo ve škole (školce, kroužku,v životě) jednodušší, aby to někam dotáhlo, už má na to věk, ostatní děti to zvládají, kamarádčiny děti se nebojí, babička si myslí, že tohle by tedy zvládat mělo ... Protože vy máte strach! Z toho, že vaše dítě bude pozadu, co na to řeknou ostatní, že vám dělá ostudu.

Nebo jste celkově spíše o krok dozadu a do věcí se zrovna nehrnete a chcete, aby vaše dítě bylo úspěšnější nebo šikovnější. A už jste někdy slyšeli, že dítě se učí hlavně nápodobou? To platí, není potřeba ho moralizovat, manipulovat ním, říkat, co má jak dělat a co se sluší. Stačí, když se tak chováte vy. Pokud vám v každodenních činnostech chybí dostatek odvahy, bojíte se zkoušet nové věci, není pak divu, že nepřesvědčíte ani své dítě.

Jak tedy na to?

Po malých krůčcích se snažte být odvážnější vy, zkoušejte nové věci, změňte přístup a všechny příležitosti hned nezatracujte. Když vaše dítě uvidí, že zkusíte například skočit aspoň z toho nejmenšího skokánku, příště možná půjde do bazénu aspoň s kruhem. Když bude chtít, když to bude jeho rozhodnutí.

Ujistěte se, že je vše v pořádku. Stojíte tu vy s vaším milovaným dítětem, jste zdraví, máte se rádi, nehrozí vám žádné nebezpečí. To, že teď dítě nevleze do hlubokého bazénu nebo si samo neřekne, jakou zmrzlinu chce koupit, vůbec nevadí. Když dítěti dáte prostor, ujistíte jej, že ho přesto máte pořád dost rádi a že to nevadí, že to třeba zvládne příště nebo prostě jindy, jednou to opravdu dokáže. Možná opravdu hned zítra, možná za čtvrt roku. Zabere to podstatně méně času, než když na dítě pořád jen tlačíte a oba jste v napětí. Často se takové popohánění neobejde bez slziček či scén.

Často přitom stačí nabídnout dítěti pomocnou ruku. Ale ne tu, kterou opět navrhnete vy, dejte prostor dítěti. Netlačte na něj, ať skočí, že tu stojíte a chytíte ho, nebo že mu dáte ruku. Přímo se ho zeptejte, co by dítě potřebovalo, jak by to chtělo udělat. A nebo mu můžete pomoct sami, tím, že mu ukážete, jak to děláte vy. Jak si jdete sami koupit lístky do kina, nebo skočíte z prolézačky dolů.