Co je koktavost a kdy je potřeba se obrátit na odborníka?

Co je vlastně koktavost?

Koktavost je porucha plynulosti řeči, patrná především v dialogu. U počínajících a lehkých forem se může projevovat opakováním prvních hlásek a slabik ve slově ( např. "k-k-k-kolo, ma-ma-máma" apod.). U středně těžkých forem pak tvrdými hlasovými začátky a protahováním slabik (např."Kóóólik je hodin?","áááno" apod.). U těžkých forem se objevují takové obtíže a bloky, kdy člověk již téměř není schopen se domluvit, jeho snaha o komunikaci bývá často provázena nadměrným úsilím (tiky, záškuby hlavy i těla) a vegetativními projevy (nadměrné pocení, červenání se, zvýšený krevní tlak). U těchto těžkých forem koktavosti se při nesprávném a necitlivém působení okolí může vyvinout až logofofie, kdy pacient rezignuje na snahu o překonávání opakovaných těžkostí v komunikaci, vyhýbá se jí, uzavírá se do sebe a raději nemluví vůbec.

Prvním kritickým obdobím bývá třetí až čtvrtý rok života, tedy doba, kdy dítě začíná mluvit ve větách. Schopnost mluvit se opožďuje za schopností rozumět. Artikulační dovednosti jsou ještě malé. Dítě několikrát za sebou opakuje to, co již řeklo (slabiky, slova a často i celé krátké věty). Jestliže opakuje větší celky, je pravděpodobné, že koktat nebude. Jestliže opakuje slabiky nebo jednotlivé hlásky nebo na začátku slova na hlásku výrazně tlačí, je lépe vyhledat co nejdříve dětského lékaře, který zajistí další odbornou péči u klinického logopeda.

Druhým kritickým obdobím bývá nástup do školy. Jen málo dětí začne koktat později (např. v pubertě). Častěji koktají chlapci a muži než dívky a ženy. Souvisí to také s časnějším vyzráváním nervové soustavy u dívek.

Řeč koktavých je doprovázena velkým svalovým úsilím. Pro koktavého je mluvení velmi citově náročnou situací. Koktavost se neprojevuje při šeptání, zpěvu a někdy ani tehdy, mluví-li si koktavý sám pro sebe o samotě.

Příčiny a možnosti léčby této poruchy jsou zkoumány již více než sto let. Každé dítě s touto poruchou by mělo být léčeno odborníky (lékařem - foniatrem, klinickým logopedem, klinickým psychologem, popřípadě neurologem a u těžkých případů i psychiatrem).

Jak dítěti ulehčit mluvení

Úprava výchovného prostředí v rodině je nutná téměř vždy. Doporučuji proto několik zásad, jejichž dodržování má význam pro účinnou léčbu i správný psychický vývoj dítěte a pro prevenci vzniku logofobie (obavy z neúspěchu vlastního řečového projevu):

• Neokřikujeme dítě, když se zaráží.
• V běžném mluvním styku nikdy nenutíme dítě opakovat slova nebo věty.
• Trpělivě dítě vyslechneme, poskytneme mu dostatek času na vlastní vyjádření.
• Nenápadně mu pomáháme vhodným výrazem, doplněním věty.
• Nikdy nedopustíme posměch ostatních dětí a nežádoucí pozornost dospělých.
• Snažíme se dítě zapojit do všech činností.
• Má-li dítě samo zájem, nevylučujeme ho ani z veřejné produkce, nikdy ho k mluvení ale nenutíme.
• V počátečním stádiu koktavosti není vhodné napravovat výslovnost hlásek (především R).

Pokud koktavost přetrvává déle než 3 měsíce a nebo pokud již máte obavu, že se nejedná pouze o přechodný stav, je vhodné co nejdříve kontaktovat klinického logopeda. Je těžké porozumět koktavosti a naučit se s ní žít (jak pro děti, tak pro rodiče), a proto je nejlépe začít se jí věnovat co nejdříve, aby neovlivnila celou osobnost dítěte.

Pár zajímavostí o koktavosti

• koktavostí trpí asi 15% světové populace – tedy asi 75 mil lidí

• asi u 5% se v raném dětství objeví období, kdy zadrhávají, jen u 75% z nich problémy odezní bez terapie.

• koktavost postihuje zhruba 4x častěji muže než ženy

• mezi známe osobnosti, které trpí poruchou plynulosti jsou i herci (např. Nicole Kidman a Bruce Willis)

• koktání se většinou zhorší, pokud mluvčímu chceme pomoci, např. slovy "zpomal, řekni to ještě jednou"

• naopak pomáhá klidný přirozený přístup

Nejste si jistá, jestli se koktavost netýká i vašeho dítěte? Obrátit se na paní doktorku Janu Scaheferovou, klinickou logopedku a autorku článku, můžete v naší Poradně.

Zdroj:isad.isastutter.org, klinická logopedie.cz