Hračky dříve a dnes

Z historie hraček

Hra společně s hračkou provází člověka po celý jeho život. Na světě se rozvíjela nezávisle na sobě a přece si je všude podobná a plní stejnou funkci. Hračka vznikla jako životní potřeba.

V pravěké době si děti jistě hrály s přírodním materiálem, který byl pro všechny dostupný. Začalo se rozvíjet umění a kresba nebo modelování zvířat a lidských postav z hlíny k dekoraci, věci denní potřeby, sošky a jiné předměty měly především kultovní a náboženský význam a je pravděpodobné, že když soška dosloužila těmto účelům, stala se hračkou pro děti. Na našem území se v archeologických nálezech vyskytlo nádobíčko z doby kamenné, kostěné hračky, hliněná chrastítka, která měla uvnitř kamínky nebo střepy.

Ve starověkém Egyptě je také možno archeologickým výzkumem nalézt pozůstatky hraček, které se zemřelým ukládaly do hrobů a zachovaly se tak do dnešních dob. Takovou hračkou byl například dřevěný krokodýl, který mohl otevírat čelist, míč z papyru, různé figurky (panenky) vyrobené z hlíny, ale i slonoviny, jantaru, stříbra nebo ze zlata.

Zřejmě původními hračkami starověkého Řecka je káča a jojo. Jojo bylo vyrobeno ze dřeva, hlíny nebo kovu ve tvaru disku. Panenka nebo figurka byla nejrozšířenější hračkou. V 5. Století před naším letopočtem se stala výroba panenek uznávaným řemeslem.

Život ve středověku se nezaměřoval na výchovu dítěte. Přesto se hračky stále vyráběly. Většinou z pálené hlíny, ale i z jiných dostupných materiálů. Poprvé se objevují hračky ze skla. Nejpoužívanější hračkou byl koník a figurky zvířat, různé pokladničky nebo píšťalky. Tyto hračky byly dostupné pouze pro lidi majetnější.

Od šestnáctého století se začínají hračky vyrábět ve velkém. Koncem 16. století se objevil na trhu s hračkami houpací koník a loutkový dům. V 17. století, kdy se rozvíjela města, vznikaly i specializované dílny na výrobu hraček, především v Německu a Holandsku. Přibližně okolo roku 1730 se začali vyrábět cínoví vojáčci. Z cínu se vyrábělo i nádobíčko, figurky zvířat aj. Sedmnácté století je zlatým obdobím domečků pro panenky. Byly určeny nejen šlechtickým dětem či dětem bohatých měšťanů, ale dostávaly je i mladé nevěsty jako svatební dar. V této době se začalo při výrobě panenek pracovat s porcelánem. Jedny z prvních panenek ještě neměly v obličeji žádný výraz, vlasy měly plastické a barevně odlišené. Po roce 1895 se objevily hlavičky vyrobené z plechu. Koncem 19. století se začalo pracovat s gumou a celuloidem. Po první světové válce zaplnil tento materiál téměř veškerou výrobu. Vznikaly stále nové a nové továrny, kam se přesunula výroba hraček.

Průmyslová revoluce s sebou nesla nejen nové průmyslové vynálezy, ale i nové hračky. Začínají se tak objevovat první miniaturní dětské vláčky, koleje a k tomu i nádraží a celé krajinky. Vláčky byly nejdříve ze dřeva, na konci devatenáctého století již první elektrické. Začínají se vyrábět také miniaturní autíčka a letadla.

V roce 1903 také vzniká první plyšový medvídek na popud amerického prezidenta Theodora Roosevelta a jméno dostal (jak jinak) Teddy.

K výrobě se používají stále nové technologie a hračka se stává zbožím, které je nutné prodat. Stala se tak předmětem obchodu dospělých.

Věčné hračky

Článek o tom, zda děti potřebují opravdu tolik hraček, které dnes najdeme v pokojíčku, mě přivedl k zamyšlení nad hračkami a celkově světem dnešních dětí v porovnání s dětmi z dob minulých.

Ano, i my dnes děkujeme za to, že za našeho dětství nebyl počítač/notebook/tablet a všechny věci jim podobné běžnou součástí našeho života, že jsme poznali, co je to hrát si celé dny s kamarády VENKU!, rozvíjet svou fantazii třeba malováním opravdovými pastelkami na papír, poslouchat před spaním pohádky předčítané rodiči atd. Vidíme, o co všechno jsou některé dnešní děti ochuzeny. Současné trendy týkající se moderních technologií si můžete přečíst v článku Jak tráví volný čas vaše děti? se zajímavou diskuzí našich maminek. 

Mám určité srovnání, pamatuji si vyprávění svých prarodičů a rodičů o jejich dětství (jako dítě jsem milovala povídání svých babiček a prababičky), vzpomínám také na své dětství a nyní sleduji svého synovce (5 let), bratrance (10 let) a dcerku Elu (1,5 roku).

Nejoblíbenější hračkou mé babičky byla hadrová panenka se sádrovou hlavou (vzpomínala na to, jak často se ta hlavička rozbíjela, ale díky tomu, že stála jen pár haléřů, koupila se nová a přešila se), mé maminky gumová panenka a i já jsem si nejraději hrála s panenkou, ta moje byla vybavená flaškou, vaničkou, vlásky a uměním se vyčurat. Ze zvědavosti jsem dcerce podstrčila panenku č. 2, tedy gumovou, schopnou pouze sedu a lehu. Za chvilku se z nich staly kamarádky a už se spolu klouzaly na klouzačce. Děti jejího věku nejsou podle mě tak náročné a vystačí si s málem. Jak dříve, tak i dnes jsou u nich oblíbené navlékací kroužky na tyčku, tahací kačenky či tradiční dřevěné kostky různých tvarů. Například kostky s krtečkem se prodávají již přes 50 let. O dřevěných hračkách si můžete přečíst v našem článku Hračky ze dřeva nestárnou.

Synovec miluje mašinku Tomáše a má i plnou bednu jeho kamarádů. Bratrancovými nejoblíbenějšími hračkami jsou "transformeři", "gormiti", Lego ninjago a všechny poslední reklamní hity, u kterých nepoznám, kde mají jejich hrdinové hlavu, či jestli ji vůbec mají. Již zmíněné Lego oslaví příští rok 60 let a je jednou z 50 nejuznávanějších hraček na světě. Věděli jste, že původně bylo vyráběno ze dřeva?

Vedle této stálice se drží také stavebnice Merkur či Seva, které jsou součástí vybavení snad v každé školce. Výhodou je, že jak nové, tak staré kousky můžete stále sestavit dohromady.

Za zmínku stojí určitě i postavička Playmobilu – Igráček, i toho si můžete dneska zase koupit, dokonce s celou poštou, benzinkou nebo kanceláří výpravčího.

Některé stálice se drží také mezi hračkami na ven. Oba kluci tráví hodně času venku, a tak nám v garáží již skoro 30 let parkuje oranžová tatrovka, která je nezbytným nářadím každého caparta. Odveze fůru kamení nebo šišek, přestěhuje dceřiny panenky, pomůže babičce s vypraným prádlem k sušáku a skvěle se v ní frčí z kopce. Tatra 148 se vyrábí i dnes, a dokonce je odolnější a s nosností až 100kg (alespoň to uvádí výrobce).

Z prvních hraček na baterky si vzpomínám na Tamagotchi, kterého mi koupil děda na pouti, a na digitální retro konzoli, co uměla Tetris, kterou jsem podědila po svém starším bratrovi. Černobílé displeje s jednoduchým ovládáním pomocí čtyř tlačítek se dnes řadí už k “prehistorickým” hrám. Ve srovnání s dnešními elektronickými nebo online hrami, které oplývají 3D grafikou, jsou vzpomínky na tyto hry opravdu úsměvné. Přesto jsem nedávno v hračkářství u pokladny zastihla sourozence s maminkou kupující přesně takového Tamagotchi jako jsem měla já, jen v modernějším provedení. Dalšími hity mého dětství byly panenky Barbie, mluvící plyšák Furby, panenka Chou - chou, Baby Born či Baby Anabel apod., které na pultech najdeme i dnes. To už je ale období plastu. Pokud se vrátíme ještě o kousek zpátky, objevíme v krabicích z dětství našich rodičů například kovové hračky na klíček. Velmi oblíbená „Žabka“ nebo „Traktor Zetor“ jsou v prodeji i dnes, avšak zaplatíme za ně určitě více než za plastový výlisek z Číny.

V dřívějších dobách bývalo zvykem, že hračky přecházely z otce na syna, z matky na dceru, ale ani poděděné hračky po starším sourozenci už se dnes moc nenosí. U nás doma však (možná z nostalgie) hračky zůstávají a každý má příležitost vybrat si z krabic na půdě to, co se zrovna hodí. Někdy jsou to opravdu poklady, které s sebou nesou i příběh, a já se těším, až ho budu dceři vyprávět. Na hračky našich babiček, ale i prababiček se můžete vyrazit podívat i do muzea. V sekci Tipy na výlety najdete hned několik výstav či muzeí zaměřených na hračky.  

Ukažte dětem, že hračky se dají vyrobit také vlastníma rukama, ne jen koupit během týdenního nákupu v supermarketu. Snadněji pochopí, že i vlastní proces tvorby a výroby je důležitý. Většinu z nich baví hračky i skládat a do-vyrábět. Využijte toho a zabavte se všichni. Hračky - polotovary mohou děti různě kreativně dotvářet, pomalovávat, zažehlovat, slepovat nebo sestavovat dohromady. Nápady najdete i v naší Kreativní dílně, nebo můžete svým dětem koupit v našem e-shopu panenku či panáčka k dokreslení.

Měli bychom naše děti vést k tomu, že hračka není na pár dní či měsíců, ale že má svou hodnotu stále, a to i tehdy, pokud koupíme novou. Schválně, kolik z vás má svou nejoblíbenější naprosto ušmudlanou, ale přesto zbožňovanou hračku stále někde na půdě či ve sklepě?