Jak dítěti usnadnit přechod do vlastní postele

Na začátku jsou většinou děti nadšené, že mají svou vlastní opravdovou postel a svobodu. První co udělají je, že testují limity postele. A najednou zjistí, že se sami v posteli bez vysokých zábran bojí. A přirozeně jdou za vámi.

Pro malé děti je přesun do opravdové postele veliká změna. Potřebují vaši pomoc, aby si na novou postel postupně zvykli. Takže pěstujte svůj smysl pro humor. Nebo si řekněte, že to je test vaši trpělivosti. Po dobu nejméně jednoho týdne si na večery nedělejte žádné plány. Pak už jen zůstaňte v klidu a soustřeďte se na udržení nastavených hranic.

Zde je návod, jak nejlépe zvládnout přesun do vlastní postele:

• Před tím, než se rozhodnete přesunout vaše dítě do nové postele, ujistěte se, že má pravidelný spánkový režim, který zahrnuje i každodenní večerní rutinu. Tu přesně dodržte i při stěhování do nové postele. Pokud takový režim ještě nemáte, zaveďte ho.

• Pokud vaše uspávací rutina neobsahuje poslouchání hudby, zvažte přidání. Mnoho batolat usne snadněji při poslechu známé, uklidňující hudby. Postupem času, jakmile uslyší hudbu, se tělo začne připravovat na spánek a upadat do ospalosti. Nejvhodnější je přečíst dítěti pohádku na dobrou noc a pak mu pustit uklidňující muziku. Pokud je na to dítě zvyklé, bude se, i po přesunu do veliké postele, cítit bezpečně a nebude mít takovou potřebu jít vás hledat.

• Neiniciujte přechod z postýlky do veliké postele v průběhu učení na nočník. Nebo pokud jste se právě přestěhovali do nového domu či bytu. Mohlo by se zdát, že je to nejjednodušší způsob, jak se zbavit postýlky - "nechat" ji ve starém bytě. Ale je to více změn, než je většina dětí schopna zvládnout najednou. Pro dítě je to hodně stresu a vy zjistíte, že to prostě za to nestojí.

• Jestliže své dítě stěhujete, aby se prostor v postýlce uvolnil pro nového sourozence, udělejte to nejpozději dva měsíce před termínem porodu. První dítě by mělo být šťastné ve své nové posteli dříve, než uvidí "vetřelce" ve své postýlce. Pokud zjistíte, že vaše dítě ještě není úplně připravené na opuštění postýlky, můžete mu ještě jeho původní postýlku na chvíli "zapůjčit".

• Pokud možno postavte novou postel na stejné místo, kde stála původní dětská postýlka. Pokud vaše děti budou sdílet jeden pokoj, přesuňte miminkovskou postýlku na nové vhodné místo.

• Je-li to možné, nechte dítě, aby si svou novou postel vybralo samo. Pokud jste postel od někoho dostali nebo si ji půjčujete a dítě příliš nezaujme, zkuste ho zapojit do vybalování a sestavování postele.

• Pokud nechcete pořizovat speciální dětskou postel se zábranami a máte v plánu rovnou pořídit klasické jednolůžko, začněte s matrací na podlaze. Je to bezpečnější a i dítě se bude cítit více v pohodě. Rám postele můžete přidat za pár let.

• Ujistěte se, že je nová postel pro dítě útulná. Na začátku použijte co nejvíce věcí z původní postýlky (přikrývku, polštářky). Je v pořádku, když dítě necháte, aby si vybralo nové hračky, se kterými bude spát, ale jeho oblíbená deka je to, co bude potřebovat nejvíc. Obklopte ho oblíbenými hračkami a ujistěte se, že zábrany dobře drží. Pokud se dítě bude cítit bezpečně, udržíte ho v nové posteli snáze.

• Dítě na přesun nejprve připravte slovně. Připoměňte nějakého kamaráda nebo třeba bratrance - velkého kluka, který spí ve své posteli. Čtení tématické knížky je také skvělý způsob, jak dítě přivést na myšlenku spaní ve veliké posteli. Zkuste dítě pro tento přesun nadchnout ještě dříve, než novou postel dostane.

• Den před velkým přesunem předvádějte uspávací scénáře s plyšáky. Vaše dítě bude se zájmem sledovat, jak ukládáte ke spánku do nové postele třeba malého slona. Stejně jako když ukládáte do postýlky je, čtěte mu pohádku, zpívejte ukolébavku a dávejte pusinku na dobrou noc. To mu pomůže pochopit, co se bude dít.

• V den přesunu začněte s večerní rutinou o hodinu dříve než obvykle. Vysvětlete svému dítěti, že se dnes večer chystá na spaní ve veliké posteli. Udělejte vše tak jako obvykle a před usnutím zůstaňte s dítětem na posteli v jeho těsné blízkosti.

• Pokud se vás dítě bude snažit zapojit do rozhovoru, stačí říct "Promluvíme si zítra. Je čas spát." Stejně reagujte i pokud bude chtít vylézat z postele, řekněte "Teď je čas na spánek, musíme zůstat v posteli." Přesuňte se blíže, tak abyste dítě mohli lehce držet v posteli, pokud začne vstávat. Udržte svůj postoj pevný.

• Nebojte se, pokud bude ze začátku dítě vyžadovat při usínání vaši trvalou přítomnost. Nevytváříte zlozvyk. Je to jen usnadnění přechodu, a jakmile se dítě naučí usínat v nové posteli, opět se budete moci uvolnit.

• Jestliže bude vaše dítě plakat, utěšte ho. Některé děti jsou velmi citlivé na odchod matky. Připomeňte si, že je to výraz strachu a nenechávejte své dítě samotné. Pokaždé, když začne plakat, vraťte se do místnosti a ujistěte ho, že jste stále na blízku a v případě potřeby vždy přijdete. Pokud své dítě nikdy nenecháte plakat o samotě, pomůžete rozpustit obavy, které jsou příčinou separační úzkosti. Může to trvat i několik dní, ale dříve nebo později už nebude mít strach když řeknete, že potřebujete odejít.

• Dejte dítěti hodně pozitivní zpětnou vazbu, když se mu podaří usnout ve své vlastní posteli, aniž by se snažilo dostat ven, a to i jen v případě pokroku správným směrem. "Všimla jsem si, že jsem ti musela jen dvakrát připomínat, abys zůstal/a v posteli včera v noci. Můžeš být na sebe hrdý/á. Brzy se budeš cítit dobře ve své vlastní posteli sám/a."

• Pokud jste byli vždy v posteli, dokud vaše dítě neusne, postupně se vzdalujte. Nejprve seďte na posteli a držte ho za ruku, později si přesedněte na židli. Postupně ho přestaňte držet za ruku. Nakonec přesuňte židli dál, můžete sedět třeba ve dveřích. Tento pozvolný přechod může trvat měsíce, ale také to může být jen týden.

• Když se vám několik dnů po sobě podaří, aby dítě samo usnulo, aniž by se snažilo dostat z postele během toho, co vy sedíte u dveří, můžete začít odcházet z místnosti. Nejdříve na pár minut, později na delší dobu. Jen řekněte, že budete hned zpátky, a průběžně dítě kontrolujte.

• Pokud má vaše dítě noc co noc problém s usínáním, je potřeba vzít v úvahu možnost, že je přetažené a posunout dopředu čas, kdy jde spát. Dětem se vyváří hodně kortizolu a adrenalinu pokud zůstanou vzhůru déle, než je obvyklé, a hůře se jim pak usíná. Dřívější spaní obvykle řeší problém, když se dítě nedaří ve správnou dobu přimět ke klidu.