Jak na agresi dětí?

Podle odborníků není agresivita u dětí vrozená, přesto se může projevit již u předškoláků. Co ji však způsobuje a je třeba na ni reagovat? Nejprve si pojďme rozdělit agresivitu dle stupně. Rozlišujeme celkem 4 stupně agresivity, při prvním stupni má dítě pouze agresivní myšlenky, při stupni druhém již se projeví slovně, při stupni třetím bouchne do zdi nebo něco rozbije a čtvrtý stupeň zahrnuje fyzické napadení druhé osoby (sourozence, kamaráda, rodiče, učitele...).

Dítě, které je živější, tzv. temperamentnější, může mít větší tendeci se projevovat agresivněji. Temperament tedy vrozený je, je dokonce dědičný, agresivní chování naopak v průběhu vývoje dítěte můžeme podněcovat či naopak potlačovat. Je vhodné nechat dítě projevit emoce, ale pokud si nějakou věc nebo třeba i obdiv, vynucuje násilím či urážkami, měli bychom zakročit. Pokud je dítě v emoci, je vhodnější počkat, až bude v klidu, a pak si s ním o všem promluvit. Samozřejmě, pokud zrovna někomu ubližuje či něco ničí, je třeba ho upozornit a chtít, aby činnost ukončilo.

Poté mluvte stylem "já", nikoliv "ty". Řekněte dítěti vše, co jste viděli, co vám vadí a naopak dejte prostor vy jemu, aby vám vysvětlilo, proč tak jednalo, jak to celé bylo. Nehodnoťě, neodsuzujte, třeba vše bylo úplně jinak, než se mohlo zdát. Například druhé dítě mohlo vašemu dítěti nejprve ublížit, něco vzít, nějak ho urážet a tohle byl jen důsledek.

Vždy jej vyslechněte a najděte společné řešení. Projevte pochopení, uznejte pocity, ale dejte najevo, že takové chování nic nevyřeší. Nechte dítě navrhnout, jak by se ta dalo řešit jinak, jak by mohlo reagovat příště. Pokud se u něho projeví vztek, domluvte si třeba nějaké znamení, ať třeba zakřičí TEĎ a vy jej obejmete nebo odvedete z hřiště, případně si může hodit kyblíčkem nebo bouchnout do polštáře, případně zalézt pod peřinu. Mělo by to být vaše společné rozhodnutí, ne jen váš příkaz, pak by to nefungovalo.

Co skrývá agrese?

Také s hrůzou sledujete, jak se vaše dosud hodná a bezproblémová holčička začíná až příliš často vztekat a být agresivní? Máte pocit, že jste někde udělali chybu při výchově a že je potřeba ihned zakročit? Pak vás musíme uklidnit. Je to zcela normální vývoj, kterým více či méně projde prakticky každé dítě. Děti jednají bezprostředně, ještě se neumí ovládat, jako my dospělí. Je třeba snažit se vžít do role dítěte a snažit se ho pochopit a pracovat s ním. Hlavně v klidu, i když to může často náročné. Nejlepší je vytipovat situace, kdy je dítě agresivnější a snažit se jim předcházet. Berte to jako projekt a zkoušejte, co pomáhá vám a co vašemu dítěti, univerzální návod neexistuje.

První prvky agrese, většinou ve formě výbuchů vzteku, se projevují u batolat mezi 18. měsícem a 3. rokem života. Některé odborné publikace toto období popisují jako tzv. období vzdoru, respektující výchova však říká, že toto období neexistuje a jedná se pouze o emocionální vývoj, se kterým lze pracovat. Pokud se ptáte, jak, mně velmi ve výchově pomohla Nevýchova a taky kniha od Naomi Aldort Vychováváme děti a rosteme s nimi. Nic nejde ze dne na den, nezměníte jen tak své nastavení, zajetý styl výchovy, svůj temperament, ale když nad výchovou a chováním svých dětí, ale i nad svým chováním, začnete přemýšlet a hledat způsoby, jak to udělat jinak a líp, půjde vám to dřív nebo později skvěle. Já mám v plánu přečíst i další knihy. Nacházím v nich doporučení, jak pracovat na sobě a se svými dětmi. 

Často může agresivita značit volání o pozornost. Proto se svými dětmi komunikujte, zajímejte se o ně, taky se jim dostatečně věnujte, hrajte si s nimi, mazlete se a plňte jejich potřeby.

Dítě je podrážděnější, když mu některé z jeho potřeb chybí. Je unavené, hladové, cítí se nepohodlně - tlačí ho boty, je mu zima. Většinou pomůže splnění jeho potřeby, v případě únavy po dítěti nechtějte nějaké činnosti, jen ho pochovejte, přečtěte mu pohádku, nechte ho odpočinout nebo usnout.

Děti jsou velmi citlivé také na různé změny. Velkou změnou je nástup do mateřské školy. Dcera nástup zvládla skvěle a ve školce se jí líbí, není však tak průbojná a ve školce je moc hodná, své emoce ventiluje, když si ji vyzvednu. Nebojujte s dítětem, ale projevte pochopení, že chápete, že není ve své kůži a zeptejte se, co by mu pomohlo. Jít na hřiště, zpívat si, povídat, mlčet? Nechte dítě vyblbnout a projevit emoce.

Děti jsou velmi vnímavé na změny v rodině - rozvod, úmrtí, stěhování, narození dalšího sourozence apod. Vždy se snažte přijít na to, co stojí za změnou v chování dítěte a jednejte s ním citlivě. Dítě nezlobí, jen neví, jak má dát najevo to, že se mu něco nelíbí, že je smutné, že ho něco trápí. Nejednejte s ním, jako s někým, kdo "tomu nerozumí", ale berte ho jako sobě rovnocenného parťáka a zasvěťte ho do dané situace.

Nezapomínejte však ani na sebe, děti se učí nápodobou. Jděte svým dětem příkladem a snažte se ovládat. Pokud ve vzteku křičíte sprostá slova, rozbijete talíř nebo někoho urážíte, dítě to vnímá a nemůžete se potom divit, že se chová podobně. Není třeba dítě nějak složitě vychovávat, stačí mu jít příkladem.

Vliv na rozvoj agresivity může mít i televize nebo počítačové hry. Zajímejte se o to, co vaše dítě dělá ve volném čase. Dovolte mu například se dívat jen na pohádkové programy.

Jak agresi řešit?

Hlavním úkolem rodičů je pomoci dítěti naučit se s agresivitou pracovat. Nejvíce záleží na stáří dítěte. Obecně je velmi důležité umět na agresi a vztek správně reagovat právě s ohledem na věk dítěte. Rozhodně nereagujte na agresivní chování agresivitou. Naopak je velmi důležitá trpělivost a důslednost. Velkým tématem je půjčování hraček na hřišti. První situace nastává, když dítě nechce nic půjčit, tahá se i o hračky, se kterými si nehrálo. Tady opět pomůže příklad, nechceme dětem půjčit mobil, peněženku, kuchyňské náčiní. Jak pak může dítě umět půjčovat své hračky? Pokud nejsou věci nebezpečné, klidně jim je půjčte. Upravte obsah věcí (například peněženky, ve které necháte jen slevové karty do obchodů, ať si je vytahuje). Pokud se bojíte, že dítě něco rozbije, půjčte jim danou věc jen pod dozorem. Dobré je se domluvit na určitých věcech, které dítě nebude půjčovat, protože jsou jeho oblíbené, ale ostatní věci si děti klidně půjčit můžou (růžové kolo ne, zelený kyblík ano). Ale respektujte to, že jsou to jeho hračky a ono si o nich rozhoduje samo. Když si dcera půjčuje cizí hračky a nikdo neprotestuje, nezasahuju do hry. Jednejte jen v případě, že dítě rve ostatním dětem hračky z rukou a přitom je agresivní. V tomto případě se jim danou situaci snažte v klidu vysvětlit a řekněte, proč se vám to nelíbí a jak byste to mohli vyřešit jinak.

Pokud potřebujete dítěti něco zakázat, ale slova ne, nesmíš, to se nedělá, vám nepomáhájí, přečtěte si náš článek Jak říct dětem "NE" jinak.

Pokud se děti bijí, hádají, nesnažte se být rozhodčím. Ať už se jedná o sourozence nebo kamarády. Vždy jen řekněte, co se vám nelíbí a zeptejte se, co se děje. Neříkejte staršímu nebo silnějšímu, že je špatný nebo zlobivý, naopak menší dítě neutěšujte a neříkejte, že je chudáček apod. Často má totiž problém ten, který ubližuje. Zeptejte se obou, co se stalo a co by jim v takových situacích pomohlo. Výborné jsou v tomto ohledu pravidelné rodinné rady, kdy si vyříkáte vše, co se za danou dobu stalo a dohodnete se na řešení různých situací. Nechte děti, ať si problém vyřešit sami, ale buďte tu pro ně, pro oba.

Pokud máte doma malé miminko a starší sourozenec je najednou protivný, agresivní, dělá naschvály, snažte se pochopit, co prožívá. Vnímá miminko jako vetřelce, bojí se o přízeň mámy a táty, cítí se odstrčené. Opět je důležitá komunikace, co staršímu vadí, co ho mrzí, jak byste mu mohli pomoci. V těchto případech je nejlepší zařídit si pravidelný čas jen pro starší dítě, kdy vás nebude nic rušit, ani miminko. I kdyby to byla jedna hodina denně či týdně, v tu chvíli se dítěti věnujte naplno. Jděte na procházku, do bazénu, upečte bábovku, čtěte si, mazlete se, prostě cokoliv.