Jak pomoci dětem s domácí přípravou do školy?
Vložil(a):petrao,4. 10. 2017 9.05
Možná to také znáte - poztrácené pracovní listy, zapomenuté sešity, špatně zaznamenaná stránka úkolu a mnoho dalších výmluv, které vaše děti používají, aby se alespoň někdy vyhnuly domácímu úkolu. Tento článek vám pomůže začít vnímat domácí úkoly jako příjemnou společnou chvilku a ne jako nutné zlo. Pomohou vám k tomu 3 kroky.
Krok 1: Vhodný čas
Už u malinkých miminek platí, že mají rádi rutinní záležitosti a jsou klidnější, když má den svůj řád. Platí to i u školáků. Domluvte se s dětmi, kdy samy chtějí domácí úkoly psát, a trvejte na smluveném čase. Není vhodné usednout ke stolu ihned po příchodu domů, stejně tak nechávat to na poslední chvíli před spaním. Ani není vhodné psát úkoly v družině, kde by se děti měly věnovat hrám, čtení a relaxaci. Pokud má vaše dítě po škole i nějaký kroužek, je minimálně 30 minut oddychu a odpočinkové činnosti před opětovným usednutím k sešitu žádoucí. Při výběru vhodného času myslete i na svůj program, ať v klidu stihnete svůj oblíbený televizní seriál, zprávy nebo třeba připravit večeři.
A co o víkendu? Samozřejmě, že si každý zaslouží volno, vyberte ale čas během víkendu, který budete učení věnovat, a zase se ho pevně držte. Podle průzkumu je pro to nejlepší nedělní ráno. Můžete si z toho udělat i vlastní rituál s nedělní kávou.
Když je řeč o době, ve které s úkolem začít, určete i dobu, ve kterou skončit. V první třídě by úkoly neměly trvat déle než dvacet minut až půl hodiny denně. K tomu je však ještě třeba připočítat čas na pravidelné čtení. Já se přikláním k této půlhodince i u starších žáků, pokud zrovna neopakují na větší test. Pokud dostávají žáci často časově náročné úkoly, nebojte se poradit se o tom s ostatními rodiči a učitelem. Na některých školách například dostávají žáci domácí úkoly pouze v předem stanovené dny a jen z hlavních předmětů. Navíc nebývají ze dne na den. Kromě toho žáci zpracovávají dlouhodobější projekty, což se za domácí úkol v pravém slova smyslu nepovažuje.
Krok 2: Vhodné místo
Některé děti upřednostňují samostatnou práci u sebe v pokoji, jiné jsou radši v centru dění u jídelního stolu. Nechte je vybrat si, kde se jim pracuje lépe, určitě ne třeba na gauči. Ideální je výškově nastavitelná židle, kterou můžete přizpůsobit jak práci u psacího stolu, tak u jídelního. Oceníte to i vy, když budete moci zároveň vařit večeři či pít kávu a okem mrknout, zda se dítko stále věnuje úkolu. Některé zásady by ale měly stále platit, a to vypnout televizi i počítačové hry, nemít na stole hračky, které by jej rozptylovaly. Ideální je s takovou přípravou začít už u předškolních dětí, které si ve stejnou dobu v klidu mohou kreslit, a tím se vlastně mohou připravovat na rodinný rituál psaní domácích úkolů.
Krok 3: Vhodný přístup
Nezapomínejte, že vaším úkolem není být spolužákem, poradcem, či učitelem, ale spíše tím, kdo ukazuje cestu a návod, jak se učit. Mnoho rodičů dělá tu chybu, že se snaží látku vysvětlit po svém a jinou metodou, než kterou používá učitel. Nejenže někteří učitelé jiné postupy netolerují, děti se mohou cítit zmatené a do látky se ještě více zamotat. Namísto toho zkuste požádat učitele o dodatečné vysvětlení látky. Pokud je vaše dítě starší, veďte ho k samostatnosti, ať samo zkusí zajít za vyučujícím pro radu. Pokud komunikujete s učitelem přes e-mail, určitě vám rád přepošle podpůrné online materiály k probírané látce. Někdy stačí zadat téma do Googlu a vyskočí na vás spousta mnohdy i zábavných cvičení.
Již od prvních dní veďte dítě k samostatnosti. Knížky, penál i sešity by si mělo dítě na nadcházející den připravit samo, vy jen zkontrolujte, že nic nechybí. Dítě se pak lépe bude orientovat v tom, co ve školní tašce má a kde to má hledat. Vedení dítěte k samostatnosti platí částečně i pro psaní domácích úkolů. Samozřejmě, že někdy je nezbytné, zvláště u mladších školáků, při psaní úkolů sedět a kontrolovat, nicméně se snažte dítě vést k samostatnému myšlení, než začnete netrpělivě chrlit správné odpovědi. Na otázku odpovídejte otázkou např.: „Co si myslíš ty?‘‘, „Jak si myslíš, že by to šlo vypočítat?“, „Kde myslíš, že najdeš odpověď?“, „Zkus se podívat na předchozí příklad.“ apod. Pokud dítě zkoušíte na nadcházející test, netrvejte na odříkání celého textu, ale ověřte si znalosti klíčovými otázkami, podle kterých poznáte, že dítě látce rozumí. Výchovné je i zapojit staršího sourozence, který může mnohdy předat svoje znalosti jednodušší a srozumitelnější formou, než my rodiče.
Pokud si přeci jen nevíte rady, například co se týče matematiky či angličtiny, mrkněte na Krouzkuj.cz, kde najdete i kroužky zaměřené na doučování školáků.
Jak probíhá psaní úkolů u vás doma? Máte například rozdělené, že tatínek je na matiku a maminka na češtinu? Podělte se s námi i ostatními maminkami o svoje rady, jak dítě k učení motivovat.
Zdroje: www.ucitelskenoviny.cz, parenting.com
Máte nápad na téma, o kterém bychom měli napsat? Pošlete nám ho.
Diskuze k této stránce (33 příspěvků)
Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.
Aneta Jiřičná Bendiková, 3. 1. 2021, 13.33
trpělivost,trpělivost a trpělivost.největší trpělivost má moje maminka
Žofinka, 1. 6. 2018, 10.54
Nejdůležitější je podle mě trpělivost:-)
Mygara, 30. 10. 2017, 13.38
podle mě je nejtěžší je vést k vlastnímu názoru, způsobu myšlení
Fuga, 16. 10. 2017, 15.08
tyto poznatky opravdu zanedlouho využiji v praxi .-)
Blankasiro, 14. 10. 2017, 0.06
U nás si děti píší úkoly společně v družině pokud chtějí. Některé už přeci jen chtějí mít volný čas pro sebe a bez učení. Článek se je super, kdyby na to dbali všichni rodiče bylo by ve škole líp
Marusk, 7. 10. 2017, 23.52
S tatínkem matematiku, s maminkou češtinu
petrao, 10. 10. 2017, 0.07
U nás doma to také tak bylo ale tatínek měl teda více trpělivosti
Blankasiro, 14. 10. 2017, 0.06
U nás to taky tak probíhalo. Pak dokonce učila dcera mě a to angličinu
Aliisha, 7. 10. 2017, 0.31
Pěkně sepsané. Za pár let nás to také čeká a moc se na to netěším. Nemám moc trpělivosti, tak nevím, zda na to budu mít nervy
petrao, 10. 10. 2017, 0.07
Tak třeba to bude hračka a ani nezjistíte, že se učítě
petrao, 10. 10. 2017, 0.08
Taky jsme to více řešili na prvním stupni, pamatuji jak jsem to s tátou dělali u snídaně ještě ten den