Jak zapojit dítě do chodu domácnosti?

Zapojením dětí do chodu domácnosti v dětech přirozeně stimulujeme pocit důležitosti a užitečnosti, a také se učí zodpovědnosti. 

Povinnosti vedou dítě také k samostatnosti a důslednosti. Posilujete tím jeho sebedůvěru. Dítě má reálnou představu o praktickém životě a nežije v iluzi, že se všechno vždy udělá samo. Do budoucna tím jistě rozvinete i pečlivost a spolehlivost!

Jak zapojit dítě do domácích prací?

Když začnete s dětmi společně uklízet od malička, bude to pro vás jednodušší. Batolata totiž strašně ráda uklízí. Sice to ještě nedokáží tak pečlivě jako vy, ale provádí to s obrovským nadšením. Začít můžete s jednoduššími úkoly. Nejdříve může dítě pomáhat ostatním členům v domácnosti, u starších dětí  ale postupně přejděte k tomu, aby bylo zodpovědné za jednu konkrétní práci.

Činnost a náročnost musí odpovídat věku dítěte. U malých dětí začínejte s tím, aby si sami uklízely hračky, případně je uklízejte společně. Svěřit mu ale můžete také prachovku, vlhký hadřík, smetáček a lopatku, případně mu dovolte uklidit si spodní prádlo do skříně. Dále mohou srovnávat boty nebo jiné věci, prostřít nebo uklidit stůl a pomoct vám při vaření.

Děti těsně předškolního věku mohou vyklidit myčku, vyndat prádlo z pračky, uklidit a srovnat si oblečení, vybalit nákup. Nečekejte, že vše bude uděláno perfektně a podle vašich představ. Je ale důležité dítě motivovat, ocenit snahu a poradit mu, jak tyto práce dělat lépe a efektivněji.

Starší děti můžete klidně poslat na nějaký malý nákup. Další vhodné činnosti pro školáky jsou luxování, utírání prachu, vynášení koše, převlékání postelí nebo žehlení nenáročných kusů prádla. U starších dětí by se alespoň některá z těchto činností měla stát povinností. Důležité ovšem je, abyste o víkendu dítěti dali prostor a čas také na jeho zájmy a koníčky. Celý týden chodí do školy a má také nárok si odpočinout.

Maminko, mně se nechce

Teorie je jedna věc, praxe ta druhá. Pokud do života dítěte vstoupí povinnosti, měla by do toho vašeho života zároveň vstoupit důslednost a trpělivost. Zejména první měsíc je zlomový. Psychologové tvrdí, že po 21 dnech se z vykonávané činnosti stává zvyk. Důvěřujte dítěti a po prvních nezdarech jej netrestejte. Je lepší nechat dítě prostě pocítit důsledky nesplněné povinnosti.

Někdy ale dítě nesplní svou povinnost jen proto, že je unavené nebo má do školy moc úkolů. Zkrátka někdy je také dobré od domácích povinností slevit, dítě tak odkouká vaši dobrou vůli a citlivost.

U těch nejmenších buďte více trpělivá a ohleduplná, vše se teprve učí a mají nárok říct “ne”. I vy se zamyslete nad tím, zda opravdu trváte na tom, aby mělo vaše dítě pokojíček každý večer uklizený, nebo si na zemi může nechat rozestavěné Lego.

U dětí školního věku vždy stanovte, jak by měl vypadat uklizený pokoj, případně jak si představujete konečný stav u jeho ostatních úkolů jako jsou povinnosti do školy, péče o domácnost, domácího mazlíčka apod. Domluvte se, kdy to budete kontrolovat, třeba každý večer nebo v polovině týdne. Do té doby za dítětem nechoďte, nic průběžně nekontrolujte, nepřipomínejte, nechte odpovědnost zcela na dítěti. Dítě by ale mělo vědět, že ono za vámi kdykoliv může přijít a požádat o pomoc, nebo se domluvit na jiných pravidlech.

Jak dítě správně motivovat a „systém“ prací nastavit?

Určitě neberte pomoc dítěte jako samozřejmost a jeho snahu oceňte. Zbytečně jej ale nepřechvalujte, může to být spíše na škodu. Dítě pak uklízí jen pro to, aby vám udělalo radost, ne proto, aby mělo čistý pokoj. Zkuste si najít čas a občas dítěti s jeho povinnostmi pomožte. Nezadávejte mu práci, když sami neděláte nic, to je velice demotivující.

Zřídka, hlavně při delších činnostech či generálních úklidech, si naplánujte odměnu. Třeba, že si pustíte pohádku a dáte si horkou čokoládu nebo si pro radost upečete zdravou dobrotu. Peníze se jako odměna nedoporučují.

Systém prací můžete nastavit tak, že sepíšete všechny domácí práce, které je třeba udělat, plus jejich frekvenci a čas, který zaberou. Dětem zadávejte pravidelné činnosti a s postupem věku přidávejte povinnosti. Můžete si třeba vytvořit papírový projekt a vše tam graficky zvýraznit, pokud vám to tak vyhovuje. Ruku v ruce by spolu měly jít povinnosti a nová práva. Když děti vnímají propojenost obojího, lépe své povinnosti přijímají. Kontrola prací je důležitá a za dlouhodobě neodvedenou práci, by měla být sjednána náprava, ne však trest. Tělesné tresty vzbuzují v dětech vztek a kazí vztah nejen k určité povinnosti, ale i k vám samotným. Sjednejte například rodinnou radu a bavte se o tom, co nefunguje a jak by to mohlo jít lépe, po té si stanovte nová pravidla.

Co mezi domácí práce nepatří?

Mezi domácí práce nepatří uklízení nádobí po jídle, uklízení papírků a hraček (u starších dětí), házení špinavého prádla do koše nebo uklízení bot a pověšení bundy. Tyto věci by si každý člen rodiny měl dělat sám za sebe (včetně rodičů). Budete-li v tomto důslední, předejdete tomu, aby se z vás stal otrok, který bude neustále sbírat věci a odnášet je na jejich místo.

Jak má vypadat správný postoj rodičů?

Je fajn, když se s partnerem shodnete, případně dohodnete na kompromisu. Důležité je také jít dítěti příkladem. Malé děti mají chuť v rámci poznávání pomáhat, tak toho využijte. Po asistenci vašeho malého pomocníka při vaření sice může vaše kuchyň být tak trochu "vzhůru nohama", ovšem dítě se bude cítit potřebné a určitě jej tím motivujete k další pomoci. Buďte trpěliví a dítě motivujte a neokřikujte. Berte to jako hru. Dávejte jim postupně jasné pokyny. 

Práce určitě nedělte na ženské a mužské. I kluci rádi utírají prach a pečou dort, holky naopak rády vyzkouší kladivo či šroubovák. A také nezapomínejte, že každý z nás vnímá to, jak má být uklizeno, jinak.

A jak to máte doma nastaveno vy? Pomáhaly jste doma jako malé vy a pomáhají vám nyní vaše děti? Podělte se s námi o vaše zkušenosti.