Nezastupitelná role hry v životě dítěte

Co je to hra?

Hra je základní potřebou každého dítěte. Stejně jako třeba jídlo a spánek. My dospělí vidíme hru dětí jen jako oddych, věc která nemá valný smysl. Vždyť nic nedělá, jen si hraje. Pravda je ale někde úplně jinde. Prostřednictvím hry dítě poznává nejen sebe, ale i své okolí - v bezpečí domova či v blízkosti rodičů. Proto má v životě dítěte nezastupitelnou roli. Dům bez základů nepostavíte. A pro život člověka je základem právě hra. Věděly jste, že právo si hrát je dokonce zakotveno v Úmluvě o právech dítěte? Dítěti, které nemá možnost si hrát, se neprocvičují mozková a svalová centra a tím může být jeho vývoj vážně ohrožen.

Aby hra byla hrou, měla by splňovat následující body:

• spontánnost
• využitá fantazie
• svoboda
• samoúčelnost (důležitý je proces, ne výsledek)
• symboličnost
• emoční účast

Hra okem biologa

Když se narodí miminko, jeho mozek ještě není zcela vyvinutý. Neurony (nervové buňky), si mezi s sebou musí utvořit spojení. Aby k tvorbě spojení docházelo, potřebuje dítě podnětné prostředí, na které může reagovat. I k tomu slouží hra.

Proměny hry v životě dítěte

Člověk  si hraje po celý život, od narození až do smrti. Jak dítě roste, mění se i jeho náplň hry a způsob, kterým si hraje. Hru bychom tak mohli rozdělit podle období:

Novorozenec

Novorozenec si není schopen hrát, je jen vydaný napospas herním aktivitám jeho rodičů (laškování, obličeje, doteky, říkanky, písničky…).

Kojenec

Kolem 2. a 3. měsíce se objevuje první úsměv, což je, co se týče hry, zlomový okamžik. Dítě úsměv rodiče opětuje, a naopak jeho úsměv mu je opětován rodičem. Hra je na světě. Dítěti se otevírají ručičky, což mu umožňuje něco, co do té doby nešlo - hrát si s prstíky. Sleduje předměty.

4. a 5. měsíc se dítě učí uchopovat předměty a to mu zajišťuje další zábavu. Stává se tak zásluhou dozrávání koordinace zraku, hmatu a motoriky.

6. - 8. měsíc je čas, kdy se většina dětí začíná sama pohybovat - plazí se, lezou, samy sedí. Tato skutečnost dítěti otevírá brány k dalším a dalším experimentům se vším, co mu přijde do cesty. Dítě také začíná chápat trvalost předmětů a tak jsou v tomhle věku oblíbené hry na schovávanou a “Kuk”.

V roce už dítě u spousty situací chápe příčinu a následek, takže s jistotou zmáčkne hračku, aby pískla. Také začíná říkat první slova, jejich významu si je vědomo. Rádo vhazuje, shazuje, vyndává, montuje.

Batole

Od 1 roku do 3 let se jemná motorika neuvěřitelně rychle zlepšuje. Dítě dokáže navlékat větší korálky, stavět, skládat puzzle, kreslit. Pro tento věk je také typická velká pohybová aktivita, kdy se dítě skoro nezastaví. Pro rodiče je tak toto období náročné. Dítě je rychlé a ještě si neuvědomuje nebezpečí. Dítě má rádo slovní hříčky, humorné hry. Po druhém roce života si dokáže hrát na to, co zná - na obchod, na zvířátka, na lékaře. Slovíčko “Co?” se mění na “Proč?”. Děti si hrají většinou paralelně, to znamená, že ačkoli třeba sedí vedle sebe, hraje si každý sám.

Předškolák

Věk 3-6 let je považován za zlatý věk hry. V předškolním vzdělávání se hra považuje za základní metodu rozvoje dítěte. Dítě již neexperimentuje, ale hra je plánovaná. Spíš než k individuální hře tíhne dítě ke hře kolektivní. Dítě rádo mění fakta dle vlastního přání, což nazýváme magické myšlení. V jeho hře může vše získat lidskou podobu, to znamená, že dítě polidšťuje předměty (auto se zlobí). Důležité je v tomto období také opakování a nápodoba - děti neustále opakují jednu a tutéž činnost stále dokola, a také velmi často napodobují povolání nebo činnosti rodičů. Učí se tak něčemu novému díky pozorování druhých a následné imitaci.

Mladší školní věk

Hra přestává být hlavní činností dítěte, ale přesto je stále součástí jeho života, stejně tak jako v dalším období. U některého dítěte více, u jiného méně.

Funkce hry

Hra je jedním z prostředků výchovy. Dítě se díky ní učí chápat emoce. Díky kolektivním hrám, kdy se dítě musí přizpůsobit ostatním dětem, se u něj vytváří sociální cítění, musí se naučit komunikovat, vyjednávat. Do té doby nemuselo, když mu maminka rozumí i beze slov. Na druhou stranu má něco do sebe i hra individuální. Dítě se učí zabavit se, nebát se samoty.

Hra rozvíjí koordinaci, jemnou i hrubou motoriku, tvořivé dovednosti. Neméně podstatné je, že trénuje koncentraci a paměť.

Při hře dítě ohromně zapojuje fantazii. Ta mu pomáhá pochopit složitý svět kolem něj, který ještě není schopné adekvátně chápat. Proto děti milují pohádky. Pokud se člověku bohatá fantazie nevytratí, může se stát třeba úspěšným umělcem.

Mnoho dětí při hře mluví s imaginárním společníkem, který mu ve skutečnosti chybí. Není to nic nebezpečného, nebojte se. Jen je to známka toho, že dítěti chybí kontakt s vrstevníkem. Také si dítě tímto způsobem procvičuje sociální role.

Volná versus řízená hra

Náš svět spěje více a více ke hrám, které řídí dospělý. Děje se tak zejména proto, že máme pocit, že děti musíme vzdělávat. Zapomínáme však na přínosy volné hry. Na základních školách můžeme často vidět, jak jsou výchovy (výtvarná, tělesná…) utlačovány na úkor hodin matematiky nebo jazyků. Dospělí děti vzdělávají už od útlého věku. Nabízí dokumenty v televizi, platí nadměrné množství kroužků, kupují knihy i hračky, které slibují že se z dítěte stane malý génius. Na dítě je kladen požadavek stát se dospělým rychleji.

Genderové rozdíly

Ve společnosti, ve které žijeme, je tak nějak automaticky nastaveno, že holčičky si hrají s kočárky a panenkami a chlapci s auty a vojáčky. Chlapeček, který by si ve školce hrál s panenkou, by byl vystaven posměchu ostatních dětí. Dospělí tomuto zaměření dávají tak trochu směr. Takže ve většině  případů najde pod vánočním stromečkem chlapec Tatru a holčička oblečky na panenky. Je důležité, aby lidé, kteří na děti působí, nebyli vázáni genderovými stereotypy, a nechali dítěti pravou volnost při výběru hraček a hře s nimi.

Holky si většinou hrají tišeji a více v klidu, chlapci se při hře potřebují vybít, chovají se agresivněji a vyvíjejí větší fyzickou aktivitu. Kdy si děti uvědomují, že jejich identita je ženská/mužská? Mluví se o věku 4 let.

Je důležité najít rovnováhu mezi snahou dítě učit a rozvíjet jeho schopnosti, a mezi poskytováním prostoru pro samovolnou vlastní hru dítěte, při které dítě uplatňuje svou fantazii, své schopnosti, svůj potenciál. Hra mu také pomáhá ve zpracování vlastních emocí, při hře se učí dělat rozhodnutí, nebo řešit problémy.