Období vzdoru

Období vzdoru, někdy také nazývané jako první puberta, je normální, důležité období ve vývoji dítěte, které nastává obvykle mezi 1,5 až 5 lety věku dítěte. Vrchol tohoto období bývá mezi 2. a 3. rokem.

Dítě začíná objevovat samo sebe, svoje „já“. Začíná samo sebe prosazovat, používat fráze „já chci“, „já nechci“, „já sám“. Snaží si prosadit svoji svobodnou vůli a sebeovládat se.

Navenek se tento proces sebeuvědomění projevuje negativismem, snahou o samostatnost, výbuchy vzteku a potřebou otestovat své možnosti i hranice svého chování. Slůvko „ne“ a prohlášení „já sám (já sama)“ bude vaše dítě používat skoro pořád.

Dítě může vyžadovat více kontaktu, mazlení, tulení, projevů lásky, často chce spát společně s rodiči.

V období vzdoru se u dítěte i několikrát za den dostavují záchvaty pláče či fňukání, výbuchy hněvu, trucování, vzdor. Nejsou to však projevy špatného charakteru či nepřátelství vůči rodičům. Ani se nebojte, že jde o důsledek chybné výchovy. Je to naprosto normální.

Normální vývojový krok

Ačkoliv vám může období vzdoru připadat jako noční můra, jako doba neustálého konfliktu a jako boj „kdo s koho“, měli byste si uvědomit, že nic z toho, co dítě dělá, není projevem agresivity, není to porucha osobnosti ani odchylka od zdravého vývoje. Naopak. Všechny popisované změny v dětském chování jsou známkou toho, že vaše dítě dorostlo do dalšího období vývoje.

Období vzdoru je nutným vývojovým krokem. Zvládání jeho projevů je pro dítě podstatně náročnější než pro rodiče. Dítě poznává svoji osobnost a hledá samo sebe. Často se ocitá v silném vnitřním rozporu, kdy něco velmi intenzivně chce, ale zároveň nemá schopnost, jak toho dosáhnout.

Jeho osobnost se prudce vyvíjí, ale rozum není vždy v souladu s city. Vzdorovité záchvaty jsou projevem nezralosti nervové soustavy a neschopnosti naplnění svých potřeb či přání. Vše je dáno nedostatkem zkušeností vašeho dítěte.

Dítě ve věku dvou let sice rozumí slovu ne, ale není schopno říci ne samo sobě, chovat se podle takového požadavku rodiče. Záchvat vzteku nebo pláče obvykle nejde snadno zastavit aktivitou rodiče a ani to nebývá žádoucí.

Období vzdoru u dítěte často bývá i obdobím sebepoznání u rodičů, protože děti vás napodobují, řídí se více vašimi činy než slovy, reagují na vaše emoce a aktivity.

V tomto věku dítě nemá vyvinutý pocit viny. Fyzické tresty ani jiné způsoby trestání, jako je křik, zahanbování, vydírání, manipulace, vyhrožování, popírání pocitů a emocí, odpírání lásky či pozornosti, nenaučí dítě pracovat se svými emocemi. Naopak mohou projevy vzdoru zhoršit. Dítě bude zakázané činnosti vykonávat tajně.

Vzteká se, protože musí

Rodiče by neměli období vzdoru chápat jako něco, co se děje jen jim a co je ve své podstatě nasměrováno proti nim. Ze strany dítěte v tom není nic osobního. Vzteká se, protože musí. Protože to jinak neumí. Něco chtělo a nedostalo to. Po něčem toužilo, ale jeho očekávání nebylo naplněno. A jeho nervová soustava není natolik stabilní, aby tuto situaci zvládlo. A tak reaguje zkratkovitě. Záchvatem vzteku, křikem, pláčem.

Nesnažte se s dítětem bojovat a dokazovat mu, že jste silnější. Nenapodobujte své dítě, abyste dali najevo svou autoritu.

Často se stává, že rodič, který si není jistý sám sebou a který není vnitřně přesvědčený o tom, že je skutečně tím silnějším, se dítě snaží za každou cenu přimět k poslušnosti a přizpůsobivosti. Tím, že v dítěti projevy vzdoru potlačujete silou, narušujete nesmírně důležitou vývojovou fázi, kterou dítě prochází.

Co ovlivňuje vzdor dítěte

• Únava – v době před usnutím se dítě snáz rozčílí, záchvat vzdoru bývá intenzivnější a obtížněji utišitelný.
• Konkrétní situace – porušení denních rituálů, vyrušení ze hry, nebrání slov a pocitů dítěte vážně a jejich popírání, omezování volnosti pohybu, snaha regulovat vyjadřování dětských představ a přání (např. z jakého hrnku chce dítě pít), z pohledu dítěte nesmyslný zákaz nebo příkaz, nedostatečná úroveň motorického vývoje pro realizaci představ dítěte (dítě chce činnost vykonávat samo, ale nedaří se mu to), snaha dítěti pomoci, když chce danou činnosti provádět samo.

Prevence a řešení dětského vzdoru

• Projevům dostatku lásky pomáhá:
  • Znát a předvídat reakce dítěte.
  • Tulit se a mazlit se s dítětem.
  • Aktivně si hrát s dítětem na jeho úrovni (na zemi, z očí do očí).
• Zapojujte dítě do běžných činností:
  • Nabízejte dítěti činnosti, o které projevuje zvýšený zájem.
  • Sdílejte s dítětem své zkušenosti.
  • Děti se učí více pozorováním činností rodiče než nasloucháním jeho řeči.
• Připravujte dítě na následující situace:
  • Vysvětlujte dítěti, co a proč se bude dít.
  • Probírejte konkrétní rizikové situace předem.
  • Mějte v záloze náhradní aktivity.
• Mějte trpělivost, udílejte rozumné množství příkazů a zákazů, buďte důslední:
  • ​Vysvětlujte potřebné věci stále dokola.
  • Nechtějte po dítěti příliš mnoho najednou.
• Važte si názoru dítěte, dejte mu možnost výběru, nabídněte mu akceptovatelné alternativy:
  • ​Chce-li oblíbený hrneček, podejte mu ho.​
  • Nabízejte dítěti dvě pro vás akceptovatelné alternativy (např. místo povelu „Jdi do postele“ dítě zaměstnejte výběrem z možností „Vyčistíš si nejdřív zuby nebo oblečeš pyžamo?“
• Netrestejte, poskytujte oporu a povzbuzení:
  • Dítě v záchvatu vzdoru svůj hněv neovládá.
  • Neustupujte z požadavku, ale snažte se dítěti vysvětlit, že má právo na to, že se mu něco nelíbí, ale musí to takto být.
• Odveďte pozornost, převeďte situaci na humor:
  • Využijte představivosti dítěte a nabídněte mu nějakou oblíbenou činnost, hru, básničku či písničku, kterou používá pro zklidnění dřív, než záchvat vzteku vypukne naplno.
• Pokud je dítě již v afektu, nechejte ho emoce si prožít:
  • Dítě neuklidňujte, ani neodvádějte pozornost jinam, pouze zde pro něj buďte.
  • Nechte dítě, aby se učilo své silné emoce uvědomovat a pracovat s nimi.
• Hrozí-li, že vybuchnete, odejděte:
  • Počkejte, až u dítěte záchvat vzdoru přestane a potom pokračujte v činnosti, kterou je třeba udělat.
• Záchvat vzdoru uzavřete:
  • Jakmile se dítě přestane hněvat, můžete si vysvětlit, co a proč se stalo.
  • Situaci víc nerozebírejte.
  • Dítě netrestejte fyzicky ani jiným způsobem (ignorací, odpíráním lásky, zahanbováním).

Dítě potřebuje hranice

Není řešením nechat dítě, aby si dělalo, co chce. To je druhý extrém, který je ve svém důsledku stejně nebezpečný jako přehnaně autoritativní výchova. Dítě, které si osahává vnější svět a hledá mantinely, potřebuje vymezit hranice. Potřebuje cítit, že máma a táta jsou nablízku a že ho nenechají vydat se do míst, na která ještě není připravené. Na druhou stranu však stále platí, že musíte dítě ujistit v tom, že se vám nemusí líbit jeho chování.

Za dětské výbuchy vzteku, i když se odehrají na veřejnosti a před cizími lidmi, se nestyďte. Nemějte strach, že si budou druzí myslet, že jste špatní rodiče a nezvládáte výchovu. Určitě si tím samým prošli také.

Rad, jak zvládat záchvaty vzteku u batolat, je mnoho. Někdo tvrdí, že je lepší dítě, které je v afektu, ignorovat, jiní propagují například metodu pevného objetí podle psycholožky Jiřiny Prekopové.

Ať už si vyberete jakoukoliv z metod či výchovných postupů, mělo by to vycházet z vašeho vnitřního přesvědčení.