Proč ještě nemluví?!

Vývoj řeči

Řeč se vyvíjí postupně – u někoho rychleji a u někoho méně rychle, většinou bez ohledu na tělesný a sociální vývoj. Každé dítě je jiné a ne vždy bude jeho řeč (a samozřejmě nejen řeč) odpovídat tabulkám. Závisí to hlavně na genetických předpokladech, na schopnostech dítěte, na rodinném prostředí a podobně. Také potřeba hovořit je u každého dítěte jiná. Některé s vámi čile konverzuje ještě v kočárku, jiné si dává pěkně na čas. Pro alespoň zběžný přehled si vývoj řeči alespoň trochu přiblížíme.

Nejprve křik

Základní etapy vývoje jsou poměrně přesně stanovené. Děti procházejí jednotlivými stadii většinou ve stejném pořadí, s odchylkami spíš jen v časovém horizontu, kdy dané etapy vývoje dosáhnou. Vývoj řeči začíná obdobím novorozeneckého křiku - od prvního projevu těsně po narození až do doby, kdy dětské projevy začnou být melodičtější. Dítě křikem reaguje na různé změny prostředí, teploty, objevuje se výrazná hlasová reakce na pocit hladu.

Broukání, žvatlání

Kolem 8. až 10. týdne nastává období broukání, které postupně přechází do období žvatlání. Dítě si "hraje s mluvidly" a daří se mu to, vydává také rozmanité zvuky. Nejprve ty, které vznikají mezi rty, dále pak mezi kořenem jazyka a patrem. Projevy dítěte jsou velice melodické, a pokud je okolí - především matka - radostně přijímá a po dítěti opakuje, zcela nenásilně dělá první významný krok k tomu, aby její dítě pěkně a včas mluvilo.

V tomto období je důležité nepřehlédnout, zda u dítěte není zvukových projevů méně a zda žvatlat nepřestává. Pokud ano, je nutné odborně vyšetřit stav jeho sluchu. Pudově žvatlají všechny děti, dítě se sluchovou vadou ale nemá později šanci zvuky napodobovat, nemá sluchovou kontrolu, žvatlá méně a postupně se zvukově projevovat přestává.

První slabiky, první skuteční slova

Kolem 8.-9. měsíce přichází období rozumění. Dítě vnímá melodii, přízvuk i zabarvení hlasu a začíná zvuky rozlišovat. Začíná též napodobovat projevy okolí, nejedná se ale ještě o první skutečná slova. Dítě si dál s hlasem hraje, brouká pro sebe i pro potěšení okolí, stále více reaguje na řeč úsměvem a výraznou gestikulací. Vyjadřuje svá přání a potřeby, ale oblíbené zvuky jako "mamama, grr, baba" nelze ještě za slova považovat. Až kolem prvního roku se objevují první skutečná slova, která dítě často a rádo opakuje. Napodobuje intonaci slov a jednoduchých vět, které slyší.

Vyjadřování ve větách

Zhruba ve dvou letech dítě většinou dokáže slova spojit do krátké dvou i víceslovné věty, a tak začíná období spontánního vyjadřování ve větách. Objevují se slovesa, přídavná jména, předložky. Kolem třetího roku je řeč pro okolí stále více srozumitelná, dítě samo povídá, ptá se na to, co ho zajímá. Řeč je pro ně radostnou činností, stává se jeho hlavním prostředkem ke komunikaci s okolím. Správná výslovnost všech hlásek se pak při normálním vývoji očekává kolem šestého roku věku dítěte, tj. při jeho nástupu do první třídy.

Kdy se začít znepokojovat?

Nehleďte na to, že „sousedovic Hanička“ mluví mnohem lépe. Neposlouchejte babičky a tetičky, které mají roztodivné představy o tom, jak dříve děti uměly všechno hned. Zkrátka NEPOROVNÁVEJTE a nenechejte nikoho porovnávat!

Do tří let času dost. Tento věk je pomyslnou hranicí ve vývoji řeči. Jestliže dítě i nyní mluví málo nebo vůbec, pak se už může jednat o opožděný vývoj řeči. Na doporučení pediatra je proto třeba navštívit specialistu (klinický logoped, foniatr), který stanoví diagnózu a také příčinu. Samozřejmě ale nemusíte čekat až do tohoto věku. Dejte na zdravý rozum a v případě jakýchkoli pochybností určitě stojí za to navštívit pediatra a požádat ho o konzultaci. Za opožděný vývoj řeči často může také špatný sluch dítěte, které tak má mnohem menší možnost odposlouchávat řeč dospělých. Pokud tedy máte v jakémkoli věku podezření na sluchové problémy, ihned se obraťte na odborníka.

Čím to tedy může být? Příčiny nemluvení.

Pro stimulaci správného řečového vývoje je jedním z rozhodujících faktorů podnětné rodinné prostředí. Jen pokud rodiče věnují dítěti dostatek času, lásky, přiměřených podnětů a sociálních kontaktů s dětmi i dospělými, může se dítě celkově i v oblasti řeči zdokonalovat a rozvíjet.

Důvody, proč dítě začíná mluvit později, jsou různé. Mluvíme-li o zdravém dítěti, u kterého opoždění řeči není doprovodným projevem závažnějšího postižení, řečový vývoj může být pomalejší jednoduše vlivem menšího vrozeného nadání mluvenou řeč užívat. Velký vliv mají dokonce také dědičné faktory - pokud např. otec dítěte sám začal mluvit později nebo jiné dítě v rodině s mluvením nepospíchalo, pak je vliv dědičnosti velice pravděpodobný.

Pokud se vaší ratolesti mluvit nechce pouze v nějakých situacích, může se jednat buď o „tvrdou hlavu“, nebo vážněji o elektivní mutismus, což je diagnóza, kdy dítě nemluví buďto v určitých situacích, nebo s určitými lidmi, např. ve škole, doma, s přáteli, s návštěvou apod., zatímco v jiných situacích s mluvením potíže nemá. Obvykle se prvně objevuje ale až kolem pátého roku věku, často právě nástupem dítěte do kolektivního zařízení, ve školce nebo nástupem do školy.

Mezi vážnější příčiny patří vady mluvidel, které se odstraňují drobným či operativním zákrokem, dále můžeme mluvit o poruše centrální nervové soustavy (například po dětské mozkové obrně, úrazu, atd).

Jak dítě v mluvení podporovat?

Dítě by mělo mít možnost po celý den a při všech běžných činnostech vnímat mluvenou řeč. Všechny hry, situace a společné zážitky by měli rodiče komentovat, dítěti o nich vyprávět, popisovat, co se děje, co to je, kam půjdeme. Nezastupitelný je správný řečový vzor - na dítě mluvíme v kratších větách s jednoduchou větnou stavbou a přiměřeným tj. nezrychleným tempem, se správnou výslovností. Dáváme tak dítěti lepší možnost slova vnímat a pokusit se je napodobit.

Důležité je umět s dítětem navázat oční kontakt. Denně také využíváme prvků rytmizace - říkáme si básničky, zpíváme písničky, nezapomínáme na dětské knížky. Jakmile se nám podaří udržet zájem dítěte o náš obličej a hlas, jakmile dítě začne mít chuť mluvit, začne naše slova, i když zpočátku neobratně, napodobovat. A to je důvod k radosti! Dítě musí jasně poznat, jak veliké potěšení z jeho projevů máme! Měli bychom je proto povzbuzovat a chválit, a to nejen za pěkná nová slova, ale za všechny řečové pokusy.

Dítě bychom neměli do mluvení nutit. Slovíčka mu jen nenásilně nabízíme. Dítě musí samo zjistit, že řeč je pro něj důležitá při plnění jeho přání a potřeb. Nenutíme dítě do opakování jednotlivých slov, zatím ho v řeči také neopravujeme, nesnažíme se ani zpřesňovat výslovnost. Dítě není líné ani rodičům nedělá naschvály, v této fázi vývoje slova pravděpodobně lépe vyslovit nedokáže. Rodiče by se měli snažit svým řečovým vzorem postupně vylepšit obsahovou stránku řeči dítěte, rozšiřovat jeho slovní zásobu a zpřesňovat větnou stavbu. Na nácvik výslovnosti jednotlivých hlásek bude čas později, asi tak mezi čtvrtým a pátým rokem.

Každé dítě se jednou rozpovídá

Pokud tedy zdůrazníme to, co již bylo řečeno: Jedná-li se o zdravé dítě bez podezření na jiné závažnější postižení - i když je jeho řečový vývoj do tří let pomalejší, v průběhu následujícího roku se mnohé děti jako mávnutím kouzelného proutku krásně rozpovídají, mají přiměřenou slovní zásobu a tvoří rozvité věty a v jejich mluvním projevu je slyšitelná "jen" vada výslovnosti. Oním kouzelným proutkem mohou být právě rodiče, kteří v pravý čas dokázali svému dítěti při rozvíjení řeči citlivě pomoci. Pokud správná stimulace chybí, pokud je opožděný vývoj řeči spojený s dalšími nedostatky ve vývoji dítěte, může být cesta ke správnému užívání řeči složitější.

Pokud si tedy nejste vědomi žádné překážky ve vývoji řeči vašeho potomka, zahoďte starosti za hlavu a užívejte si společné chvilky. Ono to časem půjde.