Škola nebo domácí vzdělávání?

Domácí výuka v praxi

V České republice je od 1.1. 2005 uzákoněna možnost tzv. domácího vzdělávání pro žáky prvního stupně základní školy, jako individuální forma výuky. Výuka pro děti na druhém stupni se zatím testuje. Jedná se o zákon 561/2004 Sb. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání.

Chcete-li své děti vzdělávat doma, postačí vám k tomu minimálně maturitní vzdělání jednoho z rodičů a zápis ve kterékoliv základní škole. Je potřeba ale vybrat školu, která má zkušenosti s domácí výukou a dokáže tak rodičům vyjít vstříc. Někde jsou natolik ochotní, že se s nimi můžete v případě potřeby i poradit. Seznam takových škol najdete v Asociaci domácího vzdělávání. Jednou za půl roku se dítě musí do školy dostavit na přezkoušení. Učitelé tak ověří, zda je domácí výuka pro dítě efektivní a dostačující.

Rozhodnou-li se rodiče pro domácí vzdělávání, většinou je to velký krok do neznáma a trvá i několik měsíců, než rodič a dítě najdou tu správnou cestu, která vyhovuje oběma. Někdy se rodiče pro tento způsob výuky rozhodnou a po pár měsících zjistí, že jim nevyhovuje. Jindy jsou z něj naopak všechny strany nadšeny.

Individuální přístup versus skupinová výuka

Domácí vzdělávání bylo a je běžné na celém světě. V Evropě tvoří výjimku pouze Německo, kde není domácí vzdělávání povoleno, snad s výjimkou pro děti cirkusáckých rodin. U nás je téma domácí vzdělávání stále velmi kontroverzní a má mnoho odpůrců i příznivců. Nejčastěji se setkáváme s reakcí, že dítě přece potřebuje své vrstevníky. Při domácí výuce tak přichází nejen o kontakt se spolužáky, ale také se nedokáže osamostatnit, je odtrženo z kolektivu a navíc nemá takovou motivaci, jako ve škole.

Je tomu opravdu tak? Podívejme se na to z obou stran. Příznivci domácího vzdělávání apelují na to, abychom se zamysleli, proč vlastně dítě potřebuje vrstevníky? Vždyť se s nimi může setkávat i mimo školu. Máte pocit, že ve školách běžně probíhá přirozená socializace? Že se dítě naučí opravdu to, co potřebuje? Proč se nezeptat také dítěte, jaký způsob výuky by ho zaujal více?

Výhody domácí výuky

V domácím prostředí se učení může stát přirozenou součástí dne. Dítě nemusí sedět v lavici a například párovat k sobě obrázky v knize, ale místo toho může párovat ponožky, počítat talířky, příbory a jiné. Mnoho příkladů můžete vyzkoušet přímo v praxi - například kolik korunek zbyde, když bude mít dítě dvacet korun a z toho zaplatí deset korun za lízátko. Příznivci domácí výuky v tom vidí nespornou výhodu, protože dítě se učí přímo ze života. Není to pouhá teorie, ale praxe, která je nenahraditelná.

Mezi další přednosti domácí výuky se uvádí skutečnost, že dítě se toho doma naučí více a za kratší dobu. Nemusí totiž s ostatními opakovat to, co už dávno zvládá. Navíc všechna pozornost je věnována pouze jemu a ne dalším dvaceti spolužákům. Odpadá zdlouhavé zkoušení a opakování látky, protože rodič, který dítě učí, dobře ví, co už dítě zvládá a na co je potřeba se zaměřit. Příznivci domácí výuky vidí v takovém vzělávání velkou efektivitu.

Domácí vzdělávání je často užitečným a praktickým způsobem výuky dítěte v případě, že matka nebo otec musí zůstat doma se sourozencem, který je buď hendikepovaný, nebo chronicky nemocný. Pro některé rodiče je velmi důležité, aby se svým dítětem trávili co nejvíce času, chtějí mít dominantní vliv při jeho výchově a nechtějí  se spoléhat pouze na učitele ve škole.

Nevýhody domácí výuky

Kritici poukazují na to, že děti vzdělávané doma budou hůře navazovat kontakty se svými vrstevníky. Odkazují se také na skutečnost, že škola učí děti spolupracovat a komunikovat s ostatními dětmi ve skupině, což je velmi důležité pro budoucí život. Chybí také přirozená soupeřivost mezi dětmi a tím pádem i touha být lepší, zdokonalovat se.

Další háček může být v odborných znalostech rodičů. Vždyť ve škole vyučují vystudovaní pedagogové. Může to samé a na stejné úrovni zvládnout rodič, který tohle nikdy nedělal? Může se snadno stát, že rodič, který sám látce nerozumí, projde vše jen podle knih, ale nedokáže učivo dítěti vysvětlit více do hloubky. Některé předměty jsou zkrátka příliš odborné, obzvlášť například chemie, fyzika nebo matematika. Tam nestačí se látku jen naučit, ale je potřeba ji chápat.

Odpůrci domácího vzdělávání apelují na rodiče, kteří se rozhodnou dítě sami vzdělávat, aby svou ratolest alespoň přihlásili na kroužky, kde bude trávit čas v kolektivu svých vrstevníků.

A jaký je váš názor na domácí výuku? Učíte své děti samy doma, uvažovaly jste o tom někdy, nebo jste jednoznačně proti? Budeme se těšit na vaše názory. Jistě budou inspirativní nejen pro nás, ale také pro ostatní maminky.