Vybíráme dítěti vybavení na lyže

Nikde není psáno, že bílý sport dítě nadchne, takže obava z peněz vyhozených do luftu je opodstatněná. Naštěstí není nákup nového vybavení jediným řešením, alespoň v dnešní době, kdy na trhu fungují velké a profesionálně vedené půjčovny, kde uhradíte pouze půjčovné a personál vám pomůže vybrat boty, lyže i helmu správné velikosti. U dětí, které rostou, takže tak jako tak potřebují každý rok nové vybavení, se návštěva půjčovny vyplatí v každém případě (stačí jen zvolit vhodnou dobu zápůjčky). Ušetřené peníze pak můžete investovat do nákupu kvalitní nové bundy a kalhot. 

Přesto byste měli mít představu, jak správně vybírat a po čem sáhnout.

Kdy začít? Počet svíček na dortu nerozhoduje

Asi nemá smysl rozebírat význam plastových lyží, určených pro ty úplně nejmenší děti. Ve své podstatě nejde o sportovní nářadí, ale o hračku, která může být užitečná jedině jako seznamovací pomůcka. Když připnete lyžičky mrněti na nožky a necháte ho v nich brouzdat po kuchyni, nebudou mu potom připadat normální lyže tak cizí.

Na druhou stranu, vůbec nic se nestane, pokud tuto ťapací epizodu vynecháte. První skutečné lyže jsou ty s bezpečnostním vázáním. Prodávají se od délky 65 centimetrů, tudíž jsou vhodné pro tříleté i mladší děti.

Tip: Jak zjistíte, jestli je váš potomek ve třech letech na lyžování dostatečně zralý? Nejde o inteligenci, ale o vyzrálost centra rovnováhy v mozku, které se vyvíjí u každého dítěte jiným tempem. Pokud zjistíte, že mrňous při klouzání na ledu neudrží rovnováhu a často padá, a ani jízda na kole se mu zatím moc nedaří, odložte lyžování na příští rok.

Lyže nesmí přerůst dítěti přes hlavu

Zdá se, že vaše dítě je připravené pustit se do prvních obloučků. Pokuste se mu ten start co nejvíce usnadnit. Jako začátečník (ale to stejné platí i mírně pokročilého lyžaře) potřebuje lyže v délce minimálně o deset až dvacet centimetrů (ale klidně i třicet) kratší, než je jeho výška. Dokuddítě neudrží správný postoj a základní lyžařské dovednosti, nemá smysl pořizovat delší. Dlouhé lyže se špatně ovládají, je obtížné s nimi zatáčet i zastavit, a prcka, který ještě nemá dostatečně vyvinuté svaly a klouby, by mohly počáteční těžkosti odrazovat.

Jiné pravidlo než správná délka při výběru lyží do 100 centimetrů v podstatě ani neexistuje. Vše je podřízeno snadnému ovládání, proto jsou modely v této začátečnické kategorii měkké, lehké a pružné. Tím důležitější je výběr správného designu, protože mít na svahu kamaráda, byť jen nakresleného, může být pro malého lyžaře stěžejní.

Zatímco kratší modely mívají obvykle kompozitové (pěnové) jádro, v kategorii lyží 100-120 centimetrů už najdete kousky s jádrem konstrukčně vyztuženým, které jsou určené pokročilejším malým lyžařům a dovolují ostřejší styl jízdy. A pak zde již existují rozdíly ve vykrojení lyže, kdy větší vykrojení znamená snazší ovladatelnost. Co se týče vzhledu lyží, vybere si milovník dětských motivů i dítě, které touží mít „dospělácké“ lyže.

Tip: Některé modely mají lehce zvednutou přední část, tzv. rocker, který usnadňuje vjezd do oblouku. Původně tento prvek usnadňoval na freeridových lyžích pohyb v hlubokém sněhu, na těch dětských pomáhá malým lyžařům zvládnout správnou techniku jízdy.

Protože mezi většími dětmi se už nůžky rozevírají a existují zde jak zkušení lyžaři či závodníci, tak průměrně zdatní nebo začátečníci, kategorie lyží 130-150 centimetrů potřebuje uspokojit každého. Nabídka se tudíž už moc neliší od lyží pro dospělé. Méně protřelému lyžaři vyberete model s kompozitovým jádrem, vyspělejší ocení lyže s dřevěným.  

Hru na kocoura v botách vynechte

Pokud je správná velikost důležitá při výběru dětských lyží, u lyžařských bot je přímo zásadní. Stejně jako nelze dlouho chodit botách, které tlačí, nedá se dost dobře lyžovat v malých přezkáčích. A bohužel ani ve velkých, protože lyžáky jsou prostředníkem mezi chodidly a lyžemi a jestliže dítěti na noze „lítají“, nemůže dítě lyže dost dobře ovládat. Samozřejmě se bude snažit nepadat, takže se naučí opírat o zadní stranu bot, čili bude lyžovat v záklonu.

Jaká je tedy ideální velikost přezkáčů? Maximálně o číslo větší, než jakou má dítě velikost nohy. Boty nejlépe vyberete tak, že vyndáte stélku a postavíte na ni dítě v ponožkách tak, aby mělo patu až úplně vzadu. Pokud vpředu zůstane víc než jeden centimetr volného prostoru, sáhněte po menší velikosti bot. Zapomeňte na „docpávání“ tlustými ponožkami, jak jste možná v mládí sami zažili („Ať ti nemrznou nohy,“ říkali vám nejspíš). Dnes stačí jako ochrana před zimou lyžařské ponožky.

Aby přezkáče vydržely dítěti co nejdéle, pořiďte mu je těsně před začátkem sezóny. Mimochodem, právě z tohoto důvodu je výhodné zajít do půjčovny, protože při celoroční zápůjčce máte možnost malé boty kdykoliv vyměnit za větší. I tak je ale dítěti vždy vyzkoušejte, protože nejenže bota nesmí tlačit, ale také prsty musí mít dostatek místa, čili jde i o šířku bot.

Tip: Pokud chcete mít jistotu, že budou nohy vašeho dítěte v přezkáčích jako v peřince, u nových bot můžete využít služby úpravy bot na míru, tzv. bootfitingu. Na míru vytvořené vložky zaručí, že bota padne noze jako ulitá a zafunguje jako prevence otlačenin a veškerých ortopedických obtíží, které mohou v souvislosti s nadměrnou zátěží chodidel a nevhodných bot vzniknout.

Jaký typ lyžáků je vhodný? U úplně malých lyžařů postačí lyžáky s měkkým skeletem a s jednou či dvěma přezkami, které se snadno zapínají a děti si je snadno nazují. Teprve těm větším, které už mají nějaké lyžařské zkušenosti, pořiďte lyžáky se třemi či čtyřmi přezkami. U závodníků a juniorských lyžařů pak vezměte v potaz ještě údaj o flexi, tedy tvrdosti bot. Platí, že čím větší je číslo, tím jsou boty tvrdší.

Bez helmy možná první oblouk, druhý už s ní

Vzhledem k hustotě provozu na sjezdovkách a rychlému a agresivnímu stylu jízdy mnoha lyžařů přestalo být nošení helmy konverzačním tématem přehnaně starostlivých maminek a stalo se záležitostí selského rozumu – kdo by chtěl riskovat vážné zranění svoje, natož svého potomka? Ostatně v některých zemích (Itálie, některé spolkové země Rakouska) je přilba pro děti do 14 let povinná ze zákona. Bezpečnost není jen o tom, že se lyžař zraní v důsledku vlastní nebezpečné jízdy, potenciální riziko představují také okolní jezdci. Na druhou stranu, je-li dítě naprostý začátečník, který lyžuje v ohrazené lyžařské školce nebo na malém svahu výhradně pro děti, helmu nutně nepotřebuje, navíc mu přilba nebrání v bezprostředním kontaktu s okolím. Ale jakmile opustí chráněné prostředí, musí si na ni zvyknout, stejně jako na tu cyklistickou.

Aby mohla chránit, musí dítěti přesně sednout – jediný povolený prostor mezi hlavou a helmou jen ten pro kuklu či bezešvou čepici. Jinými slovy, dávat dítěti pod helmu kulicha s bambulí je nesmysl, stejně jako se pokoušet změnit velikost mechanickými kolečky, protože ta mají za úkol ji jen přizpůsobit.  

Tip: Ochrannou funkci přilby můžete posílit i výběrem nápadného designu, respektive barev, díky kterým bude dítě i z velké dálky nepřehlédnutelné. Z téhož důvodu někteří výrobci nabízejí lyžařské přilby se světelnou blikačkou.

Co se týče typu helmy, většina přileb pro nejmenší děti je halfshellová (poloskořepinová), která má „měkké“ uši, takže není tak těžká. Starším dětem, které už zvládly základy lyžování, lépe poslouží fullshelová (celoskořepinová) helma, která chrání uši, nebo integrální (chrání uši i čelist).

Hůlky? Ať si chvíli počká!

Dítě může protestovat, proč vy máte hůlky a ono ne. Vysvětlete mu, že je dostane, jakmile zvládne oblouky v pluhu. Do té doby jsou nebezpečnou zbraní, jak pro něho (zbytečně by se  mu pletly pod nohy, stačí lyže), tak pro ostatní (málokterý nudící se prcek odolá mávání a šermování holemi ve frontě na vlek).

Až uzraje čas, hole mu neodpírejte, opět však dejte pozor na správnou délku. Tu zjistíte buď vynásobením výšky dítětem koeficientem 0,7. Nebo máte-li s sebou dítě, nechť uchopí obrácenou hůlku pod talířem a zkontrolujte, zda jeho paže a předloktí svírají pravý úhel.

Zdá se, že už máte pro dítě všechno, co potřebujete. Nezbývá než vytáhnout kufry a vyrazit za dobrodružstvím!