Jak přijmout „netypické“ hobby svých dětí?

Nejstarší dcera má ráda sporty, dělala mažoretky, teď korfbal a chce se dát na parkur u těch dvou dalších dětí se to teprve vytváří.

prostředního syna chytl parkur,ale já se toho dost bojím.

Uvidím, co naši cacorku zaujme

Dcera by ráda chodila na karate, pokud ji to bude bavit , už jste jí v tom bránit nebudu

Vždy sa snažím deti podporovať v tom čo si vyberú, nech to skúsia či ich to bude baviť. Veľmi dobré je keď deti športujú.

Syna ve sportu určitě podpoříme. Co si vybere, bude jen na něm. Za mě určitě lepší než sedět doma u telky. Byla bych ráda za kolektivní sport, kde může navázat různá přátelství.

Uvidíme čo bude zaujímať naše detičky.

podle mě nejde ani tak o netypické koníčky jako o jednostranou vyhraněnost, já budu ráda, když budou děti věnovat svůj volný čas jak sporu, tak i třeba hudbě a doufám, že je k tomu přesvědčím

Můj nejmladší bácha se taky věnuje kulturistice, předtím hrál basket. Vše si vybral sám a dobrovolně, basket hrál celou základní školu, taťka ho vozil na všechny zápasy, což v době kdy jsem chodila já na základku neexistovalo, všude jsem jezdila sama ( věkový rozdíl mezi sourozenci -skoro 19 let je prostě znát). Já to vidím tak, že nechci být od určitého věku řidič svých dětí.

Dcerka je zatím malinká, ale až nastane čas, tak bych byla ráda, aby chodila mimo jiné i sportovat alespoň jednou týdně. Dost mi vadí, jak dnešní děti dřepí u PC a sport a pohyb je pro ně pomalu sprosté slovo.