Poporodní blues

na mě to naštěstí nepřišlo

Ja teda nikdy moc nepoplakavala

U mě to trvalo zhruba 5 týdnu než jsem se dala úplně dohromady. A poplakávání je slabé slovo , já přímo hystericky řvala, vůbec jsem nemohla být sama - chvílemi jsem i přemýšlela jestli je to pořád ještě normální, nebo mám hledat odborníka. Nějak jsem měla pocit, že to nezvládnu, že už nemám kam uniknout, že je na mě někdo závislý a já nemůžu selhat. Popravdě mi skončil "bezstarostný život" a to jsme si myslela kolik mám starostí K tomu se ještě přidaly poporodní bolesti, velké problémy s kojením. Ale jak se říká, čas všechno vyléčí a dnes už se tomu jen směji

já nepoplakávala, jen jsem byla více lítostivá, ale jak dlouho? Přijde mi že pořád

Kvuli vycitani ze za vady u syna muzu ja jsem brecela nejmene jeste tri tydny po porodu.

Já tedy nevím, ale já jsem nějak moc nepoplákavala, já měla jiné starosti

Tak měsíc po porodu.

koukám, že v tom nejsem sama. Já jsem byla vždycky cíťa, ale co se nám narodila dcera brečím i u pohádky a to jí budou za dva měsíce rok.

no ja nemam veru cas na depresie, kto zije naplno , na to urcite nema ani pomyslenie

Já teda to co tu všichni popisují neznám po porodech jsem brečela jen při pobytech v porodnici a to proto, že nemocnice nesnáším. Psychicky to tam nedávám. Jakmile nás propustili, byla jsem ok. Že by mě rozbrečelo něco v tv to ne... Co mám děti tak mi vadí ještě víc nasilí páchané právě na dětech. Nebo nemocné děti. To je mi do breku. A dojmou mě mé děti, naposledy starší na vystoupení ve školce, když ji učitelka přede všema pochválila, že ona je nejšikovnější