Děti a pohřeb
Vložil(a): Leňulka,17. 2. 2017 22.06
Od kolika let myslíte, že je vhodné vzít dítě na pohřeb? Umřel mi děda, já teda dceru 12měsíců brát nebudu, ale sestra má děti 7 a 11let a prý je brát nebude, že jsou na to ještě malý, což už teda si myslím, že by jít pradědovi na pohřeb mohli když se od mala vídali denně. Jaký máte vy názor?
Nenašli jste diskuzi, kterou jste hledali? Přidejte ji
Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.
Žofinka, 24. 11. 2017, 16.41
já bych je na pohřeb vzala, přeci jim musela už vysvětlit, že děda umřel, když ho viděly každý den
Fuga, 20. 2. 2017, 7.49
myslím si, že by je měla vzít, smrt je součástí našeho života a nemůžeme před ní zavírat oči
k.o.r.i.n.e.k, 25. 2. 2017, 22.17
Tak některé děti jsou extra citlivé a můžou si odnést trauma ne celý život
Mygara, 19. 2. 2017, 19.58
děti bych vzala a zkuste jí dát přečíst článek, který je tady, jak dětem citlivě vysvětlit smrt
Aliisha, 18. 2. 2017, 22.44
Já bych je asi vzala, jestli by chtěly jít.
AllaŠvecová, 18. 2. 2017, 21.25
Ja byla cca v 10letech na babicky pohrbu a mam trauma na cely život. V živé paměti mam jak tata brečel a byl ko
My jezdíme na pohřby pořád - i když byly děti miminka. Manžel je farář... Jde o to, zda to dítě vydrží v klidu, vždy jsem, pokud rušili obřad, odcházela s dětmi do ústraní, aby nebyly slyšet. 7 a 11 už jsou děti rozumné a vydržet v klidu by mohli, nevím na co by byly malé....vysvětlování smrti? Myslím, že by se děti neměly seprovat od rodinných událostí, i když smutných, patří k tomu...
klarike1, 18. 2. 2017, 16.17
Děti, co už chodí do školy, bych se na pohřeb vzít nebála, pokud by tedy samy neodmítly. Vysvětlit už se jim to rozumně dá. Zvlášť, když se s pradědou vídaly denně, i ten malý človíček to musí nějak zpracovat. Neříkám koukat do rakve, ale účastnit se rodinného setkání a rozloučení není nic nenormálního.
patricia077, 18. 2. 2017, 15.07
To už jsou velký ja byla poprvé cca v deseti a ok
Eliška Kozlova, 18. 2. 2017, 15.54
Záleží na to jak moc tragicky se jim to podá, já dětem vysvětlila, ze je to pro ne vysvobozeni, protože uz je všechno bolelo, ze je to smutné jen jen pro nás protože se nám stýská a ze je to dobře, protože je vidět ze jsme je měli rádi. Pak uz bych se v tom nevrtala a s dětmi podnikala něco veselejsiho. Ale dělat jako by nic to mi rozumné nepřijde, pak se naučí před těžkými věcmi jen schovávat.
Eliška Kozlova, 18. 2. 2017, 22.49
Ono je to těžké, vše ma své pro a proti. Možná s tím ma sestra sama problém, jak se k tomu postavit, může to pro ni samotnou být složité, ale můžete se k tématu vrátit třeba společně az trochu utichnou emoce, děti možná samy budou chtít něco říct nebo vysvětlit. Ale nejsem psycholog, takže jen podle mého úhlu pohledu.