Jsem pořád "sama"
Vložil(a): kamca80,11. 2. 2016 11.35
Vždycky jsem byla ta, která se ráda bavila, chodila do společnosti, měla kamarádky, bavila kolektiv, co mám děti, které moc miluju a vážím si, že je mám, protože mi trvalo dlouhých 7let, než jsem otěhotněla, tak sem najednou zůstala sama. Pořád jsem jen s dětma doma, venku a pořád dokola. Cítím, že to nejsem já, jakoby ve mně něco umřelo :-( Najednou už nemám ani žádnou kamarádku, se kterou bych se nějak pravidelně scházela, občas se najde někdo, do se ozve, sejdeme se i s dětma,ale je to strašně málo, přijde mi, jako by na mě neměly čas, nebo spíš si ho nechtěly udělat. Jsem v tom jediná nebo se najdou další maminky, které jsou na tom podobně? Asi půl roku bydlíme na vesnici, kde maminky jsou, ale nemají zájem chodit ven, vidívám je chodit opravdu minimálně a tak nějak jde vidět, že mezi sebe novou už nepřijmou.
Nenašli jste diskuzi, kterou jste hledali? Přidejte ji
Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.
Mygara, 8. 1. 2018, 9.17
tak se to obrátilo, to je fajn
jitkamety, 24. 7. 2017, 12.38
Tak ja tohle jeste nezazila takze vam bohuzel neporadim
Dneska už je to mnohem lepší vše, zdejší maminy jsou fakt super, dcerka začala chodit na mažoretky, se synem sme dnes byly poprvé na notičce pro děti od jednoho roku, i když mi to tam probrečel a musely jsme odejít, tak stejně sem ráda, že konečně žiju zapojila sem se do spousty aktivit, což sem fakt potřebovala a hrozně mě to hlavně baví. Ted i pořádám nakupovací zájezd do Polska takže spousta práce, žádné přemýšlení nad "blbostma "
Fuga, 1. 12. 2016, 10.48
to je skvělé, každý si nakonec najde to své
k.o.r.i.n.e.k, 9. 10. 2016, 20.41
U nás je DDM kam chodí maminky na aktivity s dětmi a je to super i na seznamování a povídání
U mě se to hodně, za tu dobu, pozměnilo našla sem si tu kamarádku, která má stejně staré děti jako já, a celkem si i rozumíme, už tu nejsem zase až tak cizí, baví se tu se mnou mnohem víc lidí, než tomu bylo v době toho příspěvku, celkově se tak nějak cítím líp a hlavně se zapojuji do zdejších aktivit, to je něco pro mě a to jsem strašně potřebovala Kdyby toho na této vesničce bylo ještě víc, vůbec bych se nezlobila Chce to opravdu zahodit svůj ostych ze seznamování a jít do toho, rozhodně pak nikdo nebude litovat a člověku se hned o něco lépe zase žije
MonikaSmekova, 28. 4. 2016, 16.36
Mam to také tak, jsem 3 týdny po porodu a tak se s touto situaci snažím nějak popasovat. Nejvic me mrzi to, jak me automaticky okolí vyrazuje. Například kamarád slavil narozeniny a říká budu grilovat přijďte a pak se podívá na manžela a říká vlastně jen ty Monci uz se to netýká. Muzu vám říct ze jsem probrecela noc. Manžel se snaží mi pocit samoty vynahradit ale jasne ze se mnou nemůže furt jen drepet doma. Bydlíme na vesnici kde holky mého velí jsou i s dětmi ale proste nas od zacatku nepřijaly protože jsme se nastěhovali z města a bezdetni. K tomu jsem mela spoustu koníčku zahradu, kosikareni, pletení a hackovani, taneční podložky a jak se ted szivam s miminkem nemám na nic čas a chybí mi to. Jasne ze jsem nečekala ze druhy den vyskocim a hurá do záhonu, ale je težké se vyrovnat se situaci ze ten život je ted jiny.....ale malou moc miluji a jsem rada ze ji mam
Je to opravdu hodně těžké, se zžit v nové vesnici. Teprve teď pár dní zpátky se se !noi začaly konečně dvě maminky normalne bavit a to jen proto, že máme stejný problém ve skolce, bohužel se tato změna a nepřijetí do kolektivu týká i me dcery která za nic přece nemůže. A bohužel ten kdo ji tak nějak nepřijal nebyly děti, ale samotná učitelka!!!
luciusmius, 11. 4. 2016, 8.24
Měla jsem to podobně, tak jsme hledala různé aktivity jak se zabavit. Později příjdete na to, kolik věcí se z dětmi dá dělat. Já jsem třeba objevila zahrádku nebo zkuste mateřské centrum někde v nejbližším městě. Bývá tam hodně maminek, které tam přivedou podobné důvody... Nebo jste měla jistě nějaké koníčky před mateřstvím, uvídíte, že se dají dál dělat i s dětmi.
Jana Ševčíková, 7. 4. 2016, 10.01
Jéééé jak já tohle znám 14 dní před neplánovaným otěhotněním jsem se stěhovala z rodného města za prací. A ted už dva roky žiju v jiném městě kde znám tak pět lidí, z toho je jedna ted už kamarádka co má stejně staré dítko. A přítel ještě věčně nebývá *doma,kvůli práci, takže jsem opravdu sama jen s malou..../*/
Naštěstí sem se začala stýkat s bývalou kolegyni z práce, sice se vidíme jen tak jednou za dva týdny, ale aspoň něco, chvíli přijdu na jiné myšlenky a hlavně mimo stereotyp. Akorát ona ještě nemá rodinu, takže to povídání o stejném tématu nás taky dost rozděluje ale pořád lepší než se hlodat sama doma tady na vesnici se nic nezměnilo zatím, s jednou maminkou občas prohodíme pár slov skrz děti ve školce ale to je vše opravdu jde vidět že "náplavu" mezi sebe už nee.