Porodnice Motol

Tak to je nemilé. Já si myslím, že je to prostě o lidech, já jsem v sedmem měsící těhotenství s druhým dítětem dostala zápal plic a tak jsem s horečkama a s vyčerpáním od kašle skončila ve Vinohradské na sestinedělí. Tam mi nejdřív vynadali, že mám být jinde, když rodím v Motole a i když mám podle občanky nejblíže Vinohrady tak, mě tam v jednu ráno chtěli poslat, s tím,že nemají volné místo. Pořád mě kontrolovali, ale nic mi neřekli jenom se dohadovali, jestli mě pošlou pryč nebo ne.. Snad dvě hodiny mě nechali někde na chodbě, já přitom byla strašně unavená a chtělo se mi spát. V tu chvíli jsem měla pocit, že mě tam snad nechají umřít......

Tak Vinohrady jsou nejhorší co jsem tak slyšela... Prý je to tam samy císař a oxytocin.... V Motole jsem byla loni v lednu... Po porodu me nechali 6 hodin na hekarne a nesměla jsem se z toho pokoje hnout a ani za synem me nepustili ( byl jen na druhy straně chodby) . Když jsem se konečně dostala na pokoj šestinedelí, tak mi dali hromadu tak mi řekli, ať si přečtu řásd oddělení, brožurky o kojení a brožurky o poporodnim cvičeni - vše viselo na zdi. Malého mi neochotně poprvé dali okolo 16 (narodil se před 7. ), když jsem našla sesternu. .... Na jídlo se chodilo do jídelny, což nebylo tak hrozny, ale nutili k tomu i maminky, co byly po se sotva hybali (na pokojích nesmí byt žádné jídlo).. ... Na oddělení nesmí děti mladší 10 let , což jsme zjistili az odpoledne, když muž přijel se synem (3roky v te době) na návštěvu podívat se na miminko a ani já jsem nesměla za ním - Podoli může na návštěvu kdokoliv, kdo je zdraví ..... Maminky (prvotřídní kdy po císaři), co byly se mnou na pokoji vůbec nevěděli, jak mají kojit. Když jim přinesli jejich miminka poprvé, tak jim je sestry jen dali do ruky a řekli, ať se je pokusí na kojit a šli zase o pokoj dál. Takže jsme si pomáhali na vzájemně. Po nějaké době zase sestry přišli pro děti a maminky se snažili se sestrami o nějakou komuňikaci, aby jim pomohli s kojení a sestry je dokázali na brožurky...Po danou dnech se mi konečně podařilo dostat na rooming (byla jsem na něm 14 hodin).

To snad není pravda. Mně se první den tak motala hlava, že jsem si nemohla ani sednou, to nevím, jak bych šla někam do jídelny. Dcera měla při porodu bratra 3,5 roku a nedovedu si představit, že by tam se zbytkem rodiny nesměla příjít

já obě děti rodila právě v Motole, ale ani jednou jsem nezažila, že by se mě nějak nevšímaly. Naopak se o moje ještě v tu dobu nenarozené děti starali a kontrolovali jestli je vše v pořádku, jenže tak u prvního 5 dní před termínem mi řekli, že musí v poledne ven, protože se jim nelíbí monitoring, najednou přestal reagovat a nedýchal. Během pul hodiny ani ne, jsem ležela na sále a za deset minut byl syn venku a v pořádku... U druhého dítěte taky se staraly doktorky a sestry a pak mi taky oznámily, že druhé dítě musí ven rychle, takže jsem v noci během dvaceti minut se vším měla dceru, zachránily ji včas, měla dvakrát omotanou šnuru kolem krku..... takže asi je to o tom na koho v tu dobu narazíte. Jak doktorka i sestry byly ochotné a když jsem se ptala tak mi pomáhaly. s

Lékaře jsem viděla za celou dobu jen 2x pri porodu a propuštěni (ať uz se jednalo o gyndaře nebo dětské) ..... Celkove přístup personálu byl šílený, cokoliv jsem chtěla vědět, tak me odkazovali, kde si to mam přečíst nebo mam počkat na lékaře, který se nikdy neobjevil...

Koukám, co my tam tablet opravil ... Místo prvorodičky tam napsal prvotřídní kdy ... Nemám rada ty automatické opravy....

To byl fakt naivní pan záchranář

Snažil se o trošku srandy

Já myslela, že to řekl vážně

Je to asi opravdu o lidech a jaký mají postoj k práci. Pořád si říkám, že když někoho nebaví jeho práce tak ji nemá dělat hlavně v lékařství.

To je pravda v lékařství, ale třeba také v sociálních službách nebo ve školství. Také to pak odnáší ti co za to nemohou

Jo jo tam taky, pravda sociální služby a školství to taky mluví samo o sobě, člověk aby se bál dávat děti do školek a škol.

Ale mrzí mě co se Vám stalo......

To je tedy otřesná zkušenost a skoro nelidské jednání Já když jsem začala krvácet a šla na gyne a doktorka mi oznamovala, že jsem právě potratila, tak byla účastná a rovnou mi řekla, že je jí to líto a probrala se mnou další postup. Myslím, že se mi snad omlouvala ještě jednou po kontrole, jako by to snad byla její vina (nebyla), ale prostě měla potřebu mi to říct.

Na me byli taky mili, a jeste rikali, ze priroda to tak chce a takovy kecy okolo, ale s tou zkumavkou je hnus, na tohle povolani by meli chodit jenom empaticky lide

Já mám tedy také milého gynekologa. Vše v klidu vysvětluje a snaží se pomoci

Tak to je mi líto- To je hrozná zkušenost

To spis zalezi taky na smene a kolik tam maji zrovna lidi

Jo jo povedl se mi, ale koukám, že vy taky jeden máte.....:-):-) Takže v tom litate společně.......