Jak vyvolat spontánní potrat?

Já někde četla že je to vlastně takový malý porod, a že pak může být něco jako šestinedělí. Ale je to individuální, každý to má jinak. No pokud bych měla taky aspoň takový průběh, tak budu ráda. Bylo to silné nebo srovnatelné s menstruací?

Ano rozhodně bych dala šestinedělí, i když po té kyretazi se nekrvaci max špiní. Za mě je dobře dát tělu chvíli čas na zotavení a pochopení, že jedno těhotenství skončilo než přijde druhé.

Ze zacatku to byla takova silnejsi menstruace, ale vim, ze ten prvni den jsem mela fakt priserny bolesti. Pak uz to bylo dobry. A jak pise Katka, je lepsi pak s dalsim tehotenstvim pockat, to mne rikali i v nemocnici. Ja teda necekala, nedalo mne to.

Mě se právě také moc čekat nechce. Po té kyretáži se vůbec musí čekat čtvrt roku - a to mi příjde hrozně dlouhá doba. No ale uvidíme jak to dopadne. Zatím se stále nic neděje.

No když to doktor zjistil, tak to bylo desátý týden. Teď už je to dva týdny zpátky a stále čekám co se bude dít. Naštěstí se to stalo hned takto v začátku. No bojím se abych na to vyčištění stejnak nemusela - že to třeba neodejde všechno

Hlavně abys byla v pořádku!

No ono právě se to může stát, že to neodejde vše a je to potřeba dočistit. To byl taky důvod proč jsem šla rovnou. Ale nevím čísla, jestli je to časté nebo spíše výjimečné.

U mě se plod přestal vyvíjet v 9. týdnu a přišlo se na to až ve 13., tělo nic nepoznalo a až o týden později jsem šla na kyretáž. Takže nějakých 5 týdnů se nic přirozeně nedělo. Měla jsem ranní nevolnosti celou dobu, bolavá prsa, byla jsem unavená... Ale chápu vaše rozhodnutí na zákrok nejít, já to chtěla mít co nejdříve za sebou...

U mě bylo zajímavé, že jsem brečela jen těsně po zákroku (a možná jen z té narkozy) a od té doby jsem byla v pohodě. Asi jsem si fakt byla vnitřně jistá, že to tak mělo být a lepší než nějaké komplikace později. Je samozřejmě dobře dát se napřed do pohody a pak jí do dalšího s čistou hlavou a srdcem. Taky záleží v kterém týdnu se to stane, později už bych to rozhodně nezvládla takto snadno.

Já jsem taky brečela jen po narkóze a pak ne, ale v psychické pohodě jsem nebyla, u mě to chtělo čas ( v té době toho bylo více negativního). Já jsem si byla jistá, že za to mohla i moje práce ve školce

Já jsem cítila úlevu, že se potenciální problém vyřešil. Jsem ráda, že to trauma nebylo hlubší, někdo se s tím nesmiri třeba taky nikdy. Samozřejmě jedno dítě doma a druhé záhy na cestě to usnadnilo. Ono by pomohlo kdyby se o tom víc mluvilo, že to není žádná vzácnost, ale že potratem končí každé čtvrté těhotenství. Takže nějaké pocity viny a nedostatečnosti nejsou na místě. Po třetím potratu v pořadí se doporučuje genetické vyšetření.

Doktor říkal, že takto končí každé třetí těhotenství. Je opravdu smutné, že se o tom moc neví. Je prý dobré udělat si nějaký rituál a klidně se vybrečet- s miminkem se rozloučit - než to v sobě dusit. Nejhorší je, že o mém těhotenství nikdo neví a docela ráda bych si o tom s někým promluvila, ale jak mám jako začít?

No naši se to dozvěděli jen náhodou a pár dnů před potratem, už jsem krvacela, takže se to dalo čekat. Tak záleží s kým máš jaký vztah a ke komu důvěru. U koho máš jistotu, že tě vyslechne bez hloupých komentářů a nevyzadanych rad. Ono si tím mohlo projít mnoho žen v tvém okolí, ani o tom třeba nevíš. Partner není ten pravý?

Já jo, ale 2 doktoři mě nasměrovali na sál. Alespoň to bylo rychlé a bez krvácení. Tehdy se o tom ještě tolik nemluvilo, že se dá i doma, ale když jsem se ptala, dívali se na ně jako na blázna co chce hazardovat a riskovat zánět či komplikace v dalším těhotenství (což jsou spekulace, ale znáte doktory).

Se mnou se také nebavili o jiné možnosti. Kyretáž je také hazard, když jsem četla souhlas se zákrokem, nebylo mi z toho vůbec dobře. A jinak, gynekoložka, kterou jsem tehdy po tom všem vyměnila (nedokázala jsem chodit k té stejné, protože nebylo všechno ok, jak v jednání, tak v péči) říkala, že stačí počkat jen jeden cyklus a zkoušet znovu.

Mně v nemocnici říkali cykly 3, s mojí gyne jsme se shodly na 2.

No bolesti mám - asi jako kdybych to měla dostat - ale nic hrozného. Ale zatím vůbec nic. Ani špinění. Doktor říkal, že se po té kyretáži musí čekat minimálně tři měsíce aby nevznikl zánět - a to mě odrazuje. Podařilo se ti pak normálně otěhotnět? Tuto paní vůbec neznám. Vypadá, že má zajímavá videa, tak na ní dneska mrknu. Děkuji.

Stačí počkat 2 ms, to se dá vydržet. Třetí měsíc už jsem byla znovu těhotná s požehnáním lékaře. Pokud je to rané těhotenství, tělo by si mělo poradit, ale pokud to trvá, pak už je to psychicky náročnější. Takže čekat budeš tak jak tak. Mě doktorka strašila jak budu hrozně krvácet... Někdo na pohodu a pro někoho fakt jede rychlá. Takže jsem asi ráda za tu rychlejší možnost řešení a anestezii. Byť tehdy se mi na ni taky nechtělo.

Tak to je krásné, že to šlo znovu takto rychle. No je to hrůza. Nejdřív se člověk modlí abych to nedostala - aby už se zadařilo - a teď už se zase modlím abych už sem to dostala. Jsem ráda, že mě toto nepotkalo při prvním těhu. Teď se aspoň uklidňuji, že pokud by to nešlo, tak máme aspoň toho našeho klučinu.

Jj u nás taky druhé dítě. Já to brala pozitivně, že příroda ví co dělá a něco prostě bylo špatně. Takže jsem byla i ráda, že nebudu muset ležet na rizikovem v nemocnici nebo mít postižené dítě. Není důvod, aby to znovu nešlo, záleží jak rychle naskočí cyklus, což u mě bylo hned.