Vy a Vaši sourozenci

s brácho jsem o 13 let, se sestrou o 8, ale ta už bohužel zemřela. vmládí to byl takový normální vztah a řekla bych, že čím jsme straší, tak je to ještě lepší

Mam dva brachy,starsi jeden o 8 a druhy o 10 let,mame vsichni sve rodiny a navstevujeme se ,oslavy a tak,je to prima

I když si voláme, tak se vidíme málo. Chybí mi to ale co nadělám.

Mám mladší sestru o 6 let. Sourozence jsem si doslova vyprosila a byla jsem pak taaaak šťastná dodnes si pamatuju že mi mamčino těhotenství vůbec neutíkalo. Jak já chtěla ať už se narodí... Pak jela jednou ráno mamka do porodnice na vyvolání, vím že jsem tam chtěla zůstat s ní abych miminko hned viděla odpoledne jsme šli s tátou ven do telefonní budky zavolat do porodnice, a řekli mu, že už půl hodiny je holčička na světě. Pamatuji si to jako včera, moje babička (táty mamka) stála u nás na balkoně, já letěla přes sídliště a křičela Já mám ségru, mám sééegrůůů když jsem ji druhý den viděla, mamka mi ji dala do náruče, byla to lásla na první pohled. Vozila jsem ji pak po venku v kočárku, dnes se divím že mě mamka pustila s kočárkem samotnou ale byla asi jiná doba. Nikdy jsem nežárlila, věděla jsem že miminko potřebuje víc péče a pozornosti. Vždycky to mezi námi bylo ok, když jsme pak už obě chodily do školy a jedna byla nemocná, druhá dost často simulovala aby jsme mohly být doma spolu. I v pubertě to bylo fajn. Když pak mi bylo přes 20 a ségře asi 16, poprvé se se mnou opila pak jsme chvilku chodily na diskotéky a tak, ale pak jsem otěhotněla a bylo po srandě . Ale ze ségry se stala výborná teta, dcery ji milují. Bylo fajn když bydlela u rodičů ve stejném městě, byla u nás skoro denně, chodily jsme ven s kočárkem, i když už měla přítele, vždycky jsme se viděly aspoň na chvilku skoro každý den. Pak se odstěhovala a už to není takový.

já mám bráchu o 7 let mladšího a bere mě jako svoji velkou sestru i teď, kdy je mi 34. Ale jako malí jsme se pěkně rvali.

Mám ségru o 7 let mladší.. teď už se naše vztahy zlepšily, ale dřív jsme si vůbec nerozuměly

Já bohužel žádného sourozence nemám A pořád si říkám jak by bylo super mít ségru, bráchu - navštěvovat se.. Syn by měl bratrance... Přítel je totiž taky jedináček, takže náš malej nikoho nemá - ani bratrance, ani tety

Mám o sedm let mladšího brášku.Tak do mých dvaceti jsme se jen hádali, ale pak se to zlomilo a teď si spolu rozumíme nejvíc na světě

mám o dva roky mladší sestru, se kterou si moc nerozumíme, obě jsme tvrdohlavé a stojíme si za svými názory. Moc se nevídáme, spíše jen na rodinných akcích. Manžel má o 9 let staršího bratra a jsou moc dobří kamarádi, ve všem si pomáhají a jsou na sebe hodní.

mám dva mladší sourozence, se ségrou sme o dva roky, od malička se štěkáme, a pak brácha o 4 roky mladší, ne že bysme měly špatné vztahy, ale on je prostě jiný. Já i ségra bysme se rozdaly, ale on je šíííleně hladový. Mrzí mě to pak, jak se k nám chová a říká nám socky, přitom socky nejsme, já mám vlastní barák, dvě děti, partnera, auto. Jen prostě nerazhazuju po cizích a žiju si svůj rodinný život, on to neřeší a utrácí si peníze co má jen pro sebe